Syn.: Mangium candelarium Rumphius, Rhizophora candelaria Wight et Arn., Rhizophora longissima Blanco, Rhizophora macrorrhiza Griff.
Česká jména: kořenovník (Mareček 2001)
Čeleď: Rhizophoraceae R. Br. in Flinders – kořenovníkovité
Rhizophora mucronata
Rozšíření: Pobřežní oblasti kolem Indického a Tichého oceánu. Roste na pobřeží Rudého moře (zasahuje ještě do Egypta, Súdánu, Eritrey a Saúdské Arábie), na pobřeží Arabského poloostrova roste v Jemenu, Ománu a Spojených arabských emirátech, ve východní Africe se vyskytuje v Keni, Tanzanii a Mozambiku, roste na Madagaskaru a Maskarénách, Seychelách a Maledivách, souvisle od jižní Indie a Srí Lanky po pobřeží jihovýchodní Asie, zasahuje ještě do jižní Číny, na Filipíny a na souostroví Rjúkjú, na pobřeží severovýchodní Austrálie, v Oceánii se vyskytuje v Melanésii a Mikronésii.
Rhizophora mucronata
Ekologie: Jedna z dominant vegetace mangrove. Je adaptován na prostředí s vysokou salinitou a pravidelným denním režimem přílivu a odlivu, snáší poměrně vysoké přeplavení mořskou vodou. Pionýrská dřevina, která v mangrovových porostech často tvoří vnější, k moři přivrácené lemy na bahnitých sedimentech. Roste v tropických oblastech bez výraznějšího chladného výkyvu a s průměrnými teplotami 20–27 °C a ročním úhrnem srážek až do 8000 mm. Spolu s kolíkovníkem Avicennia marina patří k nejodolnějším druhům mangrove v oblasti Indického a Tichého oceánu.
Rhizophora mucronata
Popis: Strom 5–15(–30) m vysoký, na bázi kmenů s nápadným systémem obloukovitých adventivních vzdušných kořenů, jimiž je ukotven v půdě a které mu pomáhají odolávat proudění vody při přílivu a odlivu. Listy jsou vstřícné, eliptické až podlouhlé, 8–15 cm dlouhé a 5–10 cm široké, na vrcholu zaokrouhlené a s krátkou nasazenou špičkou, kožovité, živě zelené. Květy vyrůstají v krátkých úžlabních hroznech po 3–8, jsou čtyřčetné, asi 1,5 cm velké, mají zvonkovitou češuli, vytrvalý žlutozelený kalich a záhy opadavou, asi 9 mm dlouhou bělavou korunu. Tyčinek je 8, jsou uspořádány ve 2 kruzích. Plody jsou vejcovité až kuželovité, hnědé, 5–7 cm dlouhé bobule, na bázi s vytrvávajícími kališními lístky; klíčí přímo na stromě, takže vytvářejí mečovitý, oblý, až 40 cm dlouhý a 2 cm tlustý zelený hypokotyl, který se po uvolnění z mateřské rostliny zabodává hluboko do měkkého substrátu a ukotvuje semenáček v půdě. Tato adaptace umožňuje snadnější uchycení a je především obranou proti vyplavování v průběhu přílivu nebo odlivu.
Rhizophora mucronataRhizophora mucronata
Rhizophora mucronataRhizophora mucronata
Záměny: Dřeviny v mangrove mohou činit problémy při rozlišování. Pro dobré určení je potřebné vidět květy nebo plody. Kořenovníkům se nejvíce podobá druh Ceriops tagal, který však má pětičetné květy (za plodu patrné v podobě vytrvávajícího kalichu), zatímco druhy rodu Bruguiera se vyznačují vytrvalými kalichy, přitisknutými ke klíčícímu plodu. Kolíkovníky (Avicennia) a druhy rodu Sonneratia se odlišují typem plodů, plody kolíkovníků se podobají mandlím, zatímco plody rodu Sonneratia připomínají velké knoflíky. Rod Lumnitzera má výrazně hroznovitá květenství a poměrně drobné, vřetenovité nažky.
Využití: Dřevo kořenovníků je tvrdé a velmi odolné, proto bývalo využíváno jako stavební materiál. Porosty mangrove byly ledaskde v minulosti vyklučeny v boji proti komárům, ale dnes jsou často znovu rekonstruovány, protože chrání pobřežní linie vůči erozi.
Rhizophora mucronata
Rhizophora mucronata
Fotografovali Vít Grulich a Alena Vydrová, ve dnech 23. 3. 2004 a 2. 2. 2011 (Keňa: Mtwapa Creek a Seychely, ostrov Mahé: Port Launay).