Rudolph Rohrer se narodil v roce 1805 v Krakově, zemřel dne 14. 9. 1839 v Brně. Byl to majitel brněnské tiskárny, z botanického hlediska pak zaujme především jako spoluautor a editor nejstarší květeny Moravy a rakouského Slezska.

Na Moravu přišla rodina Rohrerových po roce 1813, kdy odkoupila starou brněnskou tiskárnu Johanna Baptisty Trasslera – Rudolf Rohrer byl jeho synovcem. Rudolf tiskárnu rozšířil a zmodernizoval, zavedl čtyřbarevný tisk, vydával tu publikace v němčině i češtině. Zajímal se však rovněž o botaniku, byl členem přírodovědné c. k. společnosti Mährisch-Schlesische Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde.
V roce 1835 vydal společně s Augustem Mayerem ve své tiskárně v Brně knihu s názvem Vorarbeiten zu einer Flora des Mährischen Gouvernements: oder systematisches Verzeichniss aller in Mähren und in dem K. K. östr. Antheile Schlesiens wildwachsenden bis jetzt entdeckten phaenerogamen Pflanzen, která zaznamenávala z území Moravy a rakouského Slezska 1484 druhy rostlin. Knihu opatřili náležitým úvodem o přírodních poměrech Moravy a rakouského Slezska, největší prostor věnovali samotnému soupisu druhů, u nichž uváděli ve zkratce i údaje o ekologii rostlin a záznamy o jejich konkrétním výskytu na sledovaném území. Druhý autor knihy August Mayer (1802–1873) se narodil v bádenském Munzingenu u Freiburgu a byl hospodářským správcem statku ve Velkých Heralticích na Opavsku. Oběma hlavním autorům bylo v době vydání knihy něco málo přes třicet, k jejich vydavatelskému počinu je nejspíš vedlo především mladické nadšení, jistě i láska k jejich nové vlasti. Aby jejich Květena pokryla co největší území Moravy a rakouského Slezska, bylo ke spolupráci přizváno hned několik dalších osobností tehdejší botaniky.
A tak na sběru údajů o rozšíření rostlin spolupracoval stuttgartský rodák, v té tobě brněnský pastor a později profesor v Esslingenu Christian Ferdinand Friedrich Hochstetter (1787–1860), lékař Hradišťského kraje původem z korutanského Eberndorfu Alois Carl (1765–1831), dále jihlavský rodák, brněnský augustinián a tehdy už emeritní profesor brněnské filozofie Aurelius Thaler (1796–1843), Slezsko zastupovali rytíř Franz Mükusch von Buchberg (1749–1837) z Opavska, lékárník Heinrich Emanuel Grabowsky (1792–1842) z Opolí, vrchní učitel a znalý botanik Christian Friedrich Wimmer (1803–68) z Vratislavi, opavský gymnaziální profesor a kustod zemského muzea F. Enns, pastor Karl Friedrich Kotschy (zemřel 1846) z Ustroně na Těšínsku (otec později slavného botanika a neohroženého cestovatele Theodora Kotschyho), krnovský kaplan K. Koschatzky a rovněž krnovský lékárník Jan F. Spazier (1806–83).
Dlužno poznamenat, že rozdíly v botanické erudovanosti jednotlivých spoluautorů Rohrer-Mayerovy Květeny byly značné: tuto společnost tvořili ve své době velmi schopní floristé, ale i poněkud méně botanickou praxí poznamenaní amatéři, kteří při určování rostlin nezřídka chybovali. K nejlepším patřili spoluautoři z pruského Slezska, jak opolský H. E. Grabowsky, tak vratislavský C. F. H. Wimmer, spoluautoři díla Enumeratio stirpium phanerogamarum, quae in Silesia sponte proveniunt z roku 1824. Wimmer později vytvořil rovněž ceněný spis Flora von Schlesien preußischen und österreichischen Antheils, který odstranil ze slezské botaniky řadu dávných omylů. Slezská botanika měla v té době za sebou již více než dvousetletou historii (od Schwenckfeldta přes Mattuschku), mohla moravské autory v mnohém inspirovat i poučit. Avšak musíme konstatovat, že záznamů právě od těchto autorů je v první květeně Moravy jen nemnoho. Velmi skromný podíl měl na této knize i brněnský profesor A. Thaler.
K nejvýznamnějším osobnostem této tvůrčí skupiny jistě patřil také C. F. Hochstetter, který později sehrával důležitou roli ve floristickém bádání jako ředitel společnosti Union Itineraria, která organizovala sběr herbářových exemplářů rostlin a zajišťovala jejich distribuci do herbářů v mezinárodním měřítku. Do Květeny přispěl mnoha záznamy o výskytu rostlin z Brněnska, Pavlovských kopců, od Měnínského jezera, Čejče i Hodonína, nemálo jeho dat se vztahuje i k části Hrubého Jeseníku. Důvěryhodnost jeho údajů je dosti vysoká, z dnešního pohledu se jeví jako poměrně věrohodných téměř 80 % jeho záznamů.
Daleko nejslabším článkem skupiny byl horlivý opavský osvícenec F. Mükusch von Buchberg, který doplnil první květenu Moravy a rakouského Slezska řadou údajů z Opavska a Jesenicka. Ze všech záznamů, které odkazují právě na jeho nálezy, je poměrně pravděpodobných zhruba jen 40 %. O jeho některých údajích měli evidentně pochybnosti už samotní editoři Květeny, k jeho skalence poléhavé (Loiseleuria procumbens) z Pradědu třeba připsali poznámku Weder die Verfasser der Flora Silesiae noch wir konnten sie dort finden, podobné přípisy se objevují ale i na jiných místech knihy.
V některých případech se editoři první moravsko-slezské Květeny dokonce nedostatečně vypořádávali i s pouhou lokalizací vlastních nálezů. Příkladem může být nekritické převzetí dat z pozůstalosti A. Carla, jehož nálezy ze slovenských hor Straczow, Mallenitz a Glotsch byly mylně přičteny k Moravě.

Přes veškeré nepřesnosti, které první moravsko-slezská Květena obsahovala, musíme tuto práci historicky hodnotit jako výrazně pozitivní prvek pro další rozvoj moravské floristiky. Pár let po této Květeně vyšel v Brně i první moravsko-slezský botanický klíč Josefa Schlossera (1843), který obsahoval už i krátké popisy rostlin, učil tedy i širší veřejnost poznávat rostliny těchto zemí. První česky psaný botanický klíč Daniela Slobody vyšel až v roce 1852.

Rohrer