ROSA SEMPERVIRENS L. – růže / ruža

Syn.: Ripartia sempervirens (L.) Gand., Rosa amansii Gand., Rosa amicii Gand., Rosa atrovirens Viv., Rosa balearica Dum. Cours., Rosa fusca Moench, nom. illeg., Rosa gandogeriana Debeaux, Rosa melvinii Towndrow, Rosa prostrata DC.
Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité
Rosa sempervirens
Rozšíření: Mediteránní druh – jižní Evropa, Anatolie, severozápadní Afrika. Zavlečen do Karibiku (Portoriko).
Ekologie: Opuštěná místa, křoviny, náspy, okraj cest. Preferuje vlhčí stanoviště, hlubší a dobře propustné půdy. Indiferentní k podkladu.
Rosa sempervirens
Popis: Vždyzelený popínavý keř, jen vzácně vzpřímeně rostoucí. Šlahouny jsou štíhlé, hladké, zelené nebo načervenalé, až 5 m dlouhé, s tenkými načervenalými ostny. Listy s pěti lístky, 5–8 × 1,5–3,5 mm, oválné nebo oválně kopinaté, zašpičatělé, zubaté, na líci lesklé. Květy jednotlivé nebo vytvářející chocholičnatá květenství, kalich 4–15 × 3-4,5 mm, opadavý, květní stopky žlaznaté, koruna 2,5–5 cm v průměru velká, lístky korunní 15–30 mm široké, vonné, bílé, mělce dvoulaločné. Šípek v průměru 0,5–1,6 cm velký, červeně zbarvený, s dlouho vytrvávajícím pestíkem.
Využití: Druh se používal pro šlechtění, a to zvláště ve Francii. Zahradník krále Ludvíka Filipa, Henri A. Jacques, z tohoto druhu vyšlechtil asi 40 kultivarů pnoucích růží. V Anglii se pěstuje od roku 1629 jako pnoucí růže. Může být využívána i jako půdopokryvná rostlina.
Rosa sempervirens
Rosa sempervirens
Fotografováno dne 9. 6. 2013 (Chorvatsko, ostrov Hvar, Vrboska).