Skalní město Petra je od roku 1985 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a v roce 2007 se zařadilo mezi nových 7 divů světa. Kromě pozoruhodných archeologických památek je tato oblast zajímavá i floristicky – jako centrum regionu Petra.
Petra
Starověké město Petra bylo založeno v místě, kde se setkávají tři údolí v kamenité poušti pokrývající většinu území dnešního Jordánska. Rozkvětu dosáhlo jako hlavní město Nabatejské říše po roce 300 př. n. l., kolem roku 62 př. n. l. tu žilo asi 30 000 lidí. Nabatejci odtud kontrolovali jednu větev tzv. Hedvábné stezky, kterou procházely karavany převážející zboží mezi starověkými zeměmi Středozemního moře, Malé Asie a Dálným východem. V roce 106 n. l. se město dostalo pod nadvládu Římanů, ti mu ale ponechali jeho význam a město se nějaký čas ještě dál zvětšovalo výstavbou chrámů a správních budov Římanů. Oblast ale několikrát postihlo zemětřesení, tradiční trasy obchodních cest se změnily, význam Petry upadal. Obyvatelé město opustili, postupně bylo úplně zapomenuto, o jeho existenci věděli jen kočující beduíni. Pro svět Petru znovu objevil J. L. Buckhardt v roce 1812. Dnes je v tomto místě Archeologický park Petra. Návštěvníci mohou obdivovat hrobky vytesané do skalního masivu, obětiště, ruiny chrámů a divadla.
Petra
Kromě archeologických památek je celá oblast pozoruhodná i svojí přírodou. Studium rostlinstva a živočišstva v regionu Petra provedla společnost Petra National Trust v letech 1994 až 1996. Pro návštěvníky oblasti představuje výsledky průzkumu v knize Field Guide to the Plants and Animals of Petra.
Geologicky tvoří podloží jižní části Jordánska velmi staré krystalické horniny, které jen na některých místech vystupují na povrch. Celé území bylo opakovaně zaplavováno, podloží bylo postupně zaneseno stovkami metrů písku, nad ním později vznikl z depozitů schránek mořských živočichů vápenec a ten je pokrytý v některých místech vrstvou čediče z vulkanické činnosti.
Petra
Na západě země je Jordánské údolí – součást Velké příkopové propadliny v místě setkání dvou desek zemské kůry. Při pohybu desek v tomto geologicky mladém území způsobují velké tlaky v hloubce zemětřesení, horniny pukají a pukliny jsou dále rozšiřovány vodní erozí, tak vznikají vádí jako Mujib nebo Hasa.
Petra
Skalní město Petra leží ve velkém otevřeném údolí, přístupném úzkou soutěskou. Je obklopeno členitými skalami různých barev od bledých tvrdých vápencových hornin na povrchu přes rozpadající se barevný pískovec po tmavé a rozeklané pásmo starých podložních hornin, spadající do vádí Arabah – viditelné u kláštera. Úžasné barevné pásování, které charakterizuje horniny Petry od žluté po červenou, nafialovělou a šedou, se vyskytuje v měkké horní vrstvě pískovců. Bylo vytvořeno, když do horniny pronikala voda obohacená sloučeninami železa, manganu a dalších prvků.
Povrch kopců je pokryt tenkou vrstvou půdy, různého složení, která vznikala nedávno. Tato půda na různém podloží, teplota a úhrn vodních srážek ovlivňuje typ rostlin, které tu mohou růst.
Petra
Jordánsko je obecně rozděleno do tří hlavních topografických zón, ve všech je semiaridní klima. V 90 % země jsou průměrné roční srážky menší než 200 mm, na některých místech dokonce pouhých 25–50 mm. Na západě je Jordánské údolí (Jordan Rift Valley) a vádí Arabah (část Velké příkopové propadliny, které se pohybuje výškově od hladiny moře po 400 m pod jeho úrovní (Mrtvé moře). Z údolí a z oblasti Shobak se příkře zvedá vysočina dosahující až 1400 m. Největší území Jordánska je východní plošina, která mírně klesá směrem k východu. Klima odpovídá krajině a Jordánsko může být rozděleno do 4 hlavních biogeografických zón: jedna je Jordan Rift Valley, od Mrtvého moře na sever, pod úrovní moře – má subtropické, relativně vlhké klima.
Petra
Druhou je Wadi Arabah od Mrtvého moře na jih k Aquabskému zálivu zhruba na úrovni mořské hladiny, je mnohem sušší a má afro-tropický charakter připomínající africkou savanu – zde je typická akacie. Další je oblast vysočiny, která stahuje většinu dešťových srážek (max. 600 mm za rok) a odpovídá Mediteránu – středomořské klimatické zóně, jen jižní hory jsou znatelně sušší než sever. To je krajina porostlá duby a borovicemi na severu, a duby a jalovci na jihu. Krajina může být v zimě někdy pokryta sněhem. Čtvrtá biogeografická zóna je dále na jih, kde se step mění na vyprahlou pouštní krajinu s řídkou vegetací, úhrn srážek je méně než 50 mm za rok, ale kdekoliv se objeví voda (jarní nebo zimní deště na dně vádí), tam je bohatství rostlinstva i živočišstva (Saharoarabská oblast).
Petra
Petra leží na západních svazích vysočiny spadající do Wadi Arabah a je na hranici tří biogeografických oblastí, jmenovitě Palearktické na severu, Afrotropické na jihu a Saharoarabské na západě i východě. Tato unikátní topografie vede k rozmanitosti druhů, nečekané u takového omezeného území, v regionu Petra se nachází zhruba 40 % všech druhů vyskytujících se v Jordánsku. Bylo zde zjištěno více než 2200 druhů planě rostoucích rostlin.
Petra
Petra je jižní hranicí pro některé mediteránní druhy rostlin, jako Juniperus phoenicia a je prakticky severní hranicí pro africké druhy jako jsou akácie. V oblasti Parku Petra porůstají zvětralé pískovce řídké lesíky jalovce, zatímco písečným vádí, většinou směřujícím k západu, dominují oleandry (Nerium oleander) a Retama raetam na místech s odhaleným skalnatým podložím. Centrální údolí Petra je dnes velmi narušené a to se projevuje v dominanci mořské cibule (Urginea maritima), která kolonizuje degradované stepní oblasti. Nízké keříky, jako např. pelyňky (Artemisia sp.), dominují ve vápencových horách nad Petrou na východě.
Průměrná teplota v Petře je v jarním období 10–14 °C, v létě 14–28 °C, na podzim 10–14 °C a v zimě 0–10 °C.
Petra
Při naší návštěvě Archeologického parku Petra v květnu jsme se setkali ve zdánlivě vyprahlé krajině s množstvím druhů rostlin. Následující soupis obsahuje druhy této oblasti, které jsou zastoupeny v Herbáři webu BOTANY.cz:

Adiantum capillus-veneris – netík Venušin vlas
Aerva javanica
Aizoon canariense
Ajuga chamaepitys subsp. chia – zběhovec
Alkanna orientalis – kamejník východní
Alkanna tinctoria – kamejník barvířský
Aloe vera
Anagallis arvensis – drchnička rolní
Anchusa aegyptiaca – pilát
Anchusa strigosa – pilát
Androsace maxima – pochybek největší
Anemone coronaria – sasanka proměnlivá
Arum hygrophilum – árón
Arundo donax – trsť rákosovitá
Asperugo procumbens – ostrolist poléhavý
Asperula arvensis – mařinka rolní
Asphodeline lutea
Astragalus spinosus – kozinec
Bongardia chrysogonum
Buglossoides arvensis – kamejka rolní
Calendula arvensis – měsíček rolní
Capparis spinosa – kapara trnitá
Capsella bursa-pastoris – kokoška pastuší tobolka
Cardaria draba – vesnovka obecná
Carex distans – ostřice oddálená
Centaurea pallescens – chrpa
Ceratonia siliqua – rohovník obecný
Chenopodium murale – merlík zední
Cnicus benedictus – benedikt lékařský
Conium maculatum – bolehlav plamatý
Convolvulus arvensis – svlačec rolní
Cupressus sempervirens – cypřiš stálezelený
Cynomorium coccineum – hlivenec rudý
Dianthus strictus – hvozdík
Ecballium elaterium – tykvice stříkavá
Eminium spiculatum
Erodium ciconium – pumpava čapí
Erodium malacoides – pumpava slézovitá
Eruca sativa – roketa setá
Ferula communis – ločidlo
Ficus carica – fíkovník
Forsskaolea tenacissima
Gomphocarpus sinaicus
Gundelia tournefortii
Gymnarrhena micrantha
Heliotropium europaeum – otočník evropský
Hyoscyamus aureus – blín zlatý
Inula crithmoides – oman přímořský
Lactuca serriola – locika kompasová
Lamarckia aurea – zlatochvost zlatý
Legousia pentagonia – zrcadlovka
Leontice leontopetalum
Matthiola arabica – fiala
Medicago lupulina – tolice dětelová
Mercurialis annua – bažanka roční
Mesembryanthemum nodiflorum – kosmatec
Muscari comosum – modřenec chocholatý
Nasturtium officinale – potočnice lékařská
Nerium oleander – oleandr
Neurada procumbens
Nigella arvensis – černucha rolní
Notobasis syriaca
Ornithogalum umbellatum – snědek chocholičnatý
Papaver argemone – mák polní
Parietaria judaica – drnavec
Paronychia argentea – stříbřenka stříbrná
Peganum harmala
Phagnalon rupestre
Phoenix dactylifera – datlovník pravý
Picnomon acarna
Plantago afra – jitrocel blešníkový
Plantago coronopus – jitrocel vraní nožka
Plantago cretica – jitrocel
Plumbago europaea – olověnec evropský
Populus euphratica – topol eufratský
Portulaca oleracea – šrucha zelná
Pulicaria incisa – blešník
Ranunculus asiaticus – pryskyřník asijský
Reichardia tingitana
Reseda alba – rýt bílý
Reseda lutea – rýt žlutý
Retama raetam
Ricinus communis – skočec obecný
Roemeria hybrida
Sanguisorba minor – krvavec menší
Sarcopoterium spinosum – astivida trnitá
Scandix pecten-veneris – vochlice hřebenitá
Schoenus nigricans – šášina načernalá
Scrophularia nabataeorum – krtičník, endemický druh Petry
Sedum hispanicum – rozchodník španělský
Silene colorata – silenka
Silybum marianum – ostropestřec mariánský
Smilax aspera – přestup osténkatý
Sonchus oleraceus – mléč zelinný
Suaeda vermiculata – solnička
Tamarix aphylla – tamaryšek
Tamarix tetragyna – tamaryšek
Thymelaea hirsuta – vrabečnice chlupatá
Tribulus terrestris – kotvičník zemní
Trigonella stellata – pískavice
Typha domingensis – orobinec
Urginea maritima
Urtica pilulifera – kopřiva kulkonosná
Urtica urens – kopřiva žahavka
Valantia hispida
Vitex agnus-castus – drmek obecný
Xanthium spinosum – řepeň trnitá
Zilla spinosa
Zygophyllum album – kaciba bílá
Petra
Fotografovaly Olga a Věra Svobodovy v květnu 2009.