Na to řekl prorok: „Odhal své cherubíny a pojďme spolu k soudu a ukaž mi, jak vypadá soudný den.“
I řekl Bůh: „Odbočil jsi, Ezdráši. Den soudu je takový den, kdy na zemi neprší, a onoho večera dochází k slitovnému rozsudku.“

– Zjevení Ezdrášovo 27.
______________________

Barvité popisy událostí Soudného dne od věků přitahují pozornost, jsou součástí židovských, křesťanských i muslimských kulturních tradic. Nejen novozákonní Zjevení Janovo, ale i některé starozákonní texty a apokryfy líčí průběh konce tohoto světa v nejdetailnějších podrobnostech. Zdá se, že onoho dne by se mělo stát naprosto všechno, co je vůbec možné, ale i to, co se dosud ještě nikdy nestalo: vzduchem prolétne prudká vichřice, celý svět zaplaví krvavé deště, vzápětí zemi zasáhne silné zemětřesení, zčerná slunce a měsíc zkrvaví. Pak začnou planetu drtit dopady velkých kosmických těles a nakonec ohnivý žár zabije vše, co přes všechny dosavadní hrůzy zůstalo ještě naživu. Je vlastně až pozoruhodné, že v brutálních běsech starých apokalyptických vizí najdeme i několik zmínek o rostlinách.
Velislavova bible
Už ve Starém zákoně je několikrát jako boží trest hodnocena nečekaná újma na pěstovaných stromech a polních kulturách – tedy neúroda. Způsoboval ji obvykle hmyz: Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení: (…) Prokletý bude plod tvého života i plodiny tvé role, vrh tvého skotu i přírůstek tvého bravu. (…) Všechno tvé stromoví a plodiny tvé role napadne hmyz (5. Mojžíšova 28 / 15, 18 a 42). Tento trest sugestivně zaznamenává i starozákonní kniha proroka Jóela: Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, sežrali brouci, co zbylo po broucích, sežrala jiná havěť. Vystřízlivějte, opilci, a plačte! Kvílejte, všichni pijani vína, že je vám mladé víno odtrženo od úst. Vždyť na mou zemi vytáhl pronárod mocný a nesčíslný; má zuby lví, tesáky jako lvice. Zpustošil mou vinnou révu, polámal můj fíkovník, kůru z něho sloupal a pohodil, způsobil, že vinné výhonky zežloutly. (…) Pole je popleněno, truchlí role; je popleněno obilí, vyschl mošt, došel čerstvý olej. Oráči se hanbí, vinaři kvílejí pro pšenici a ječmen; sklizeň na poli přišla nazmar. Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché. Lidským synům vyschl zdroj veselí (…) K tobě, Hospodine, volám. Stepní pastviny pozřel oheň, všechno polní stromoví sežehl plamen (J 1 / 4–12 a 19). Tento starozákonní trest tedy zničí to, na čem člověku bytostně záleží – odebere mu potravu.
Podobné je to i u znamení konce světa a příchodu Posledního soudu, i zde se většinou jedná o zkázu pěstovaných plodin, objevují se tu však vzácně už i rostliny jiné. Vlastní průběh apokalyptických vizí je od „klasických“ božích trestů také poněkud odlišný. Záhuba v nich nepřichází tak náhle, bývá vždy předznamenána jinou výraznou událostí. Lze ji tedy do jisté míry očekávat. A zároveň naprostý zmar obvykle nebývá okamžitý, újmy narůstají postupně.
V apokryfním Prvním zjevení Janově popisuje Bůh znamení, která budou předcházet Poslednímu soudu. Také tady je konec věků vyjádřen neobvyklostmi při sklizni – velká hojnost je vystřídána katastrofální neúrodou: Slyš, spravedlivý Jane: v té době bude dosyta obilí a vína, jak na zemi ještě nebylo a ani do té doby nebude. Tehdy jeden obilný klas urodí půl mírky, jedna ratolest révy tisíc hroznů a jeden hrozen urodí půl džbánu vína. Ale rok poté se nenajde na celém zemském povrchu ani půl mírky obilí ani půl džbánu vína (1. ZJ 5). Zvláštní rostlinné znamení konce světa obsahuje i Zjevení Petrovo: A vy – od fíkovníku si vezměte poučení: Když mu raší výhonky a vyhání větve, nastane konec světa (ZP 2). V tomto proroctví se však evidentně nejedná o samotný fíkovník, tento keř je vlastně chápán jako obraz „domu Izraele“ – rašení smokvoňových výhonů tedy ve skutečnosti znamená příchod nových lživých mesiášů.
V novozákonním Zjevení Janově je nejdříve vegetace zničena jen z části: Zatroubil první anděl: Nastalo krupobití a na zem začal padat oheň smíšený s krví. Třetina země, třetina stromoví a veškerá zeleň byla sežehnuta (ZJ 8 / 7).
Další událost dokonce zeleň ušetří, navíc je – vlastně v protikladu k jiným božím trestům – hmyz jako nástroj božího hněvu od rostlin přímo odveden: Zatroubil pátý anděl. A viděl jsem, jak hvězdě, která spadla z nebe na zem, byl dán klíč od jícnu propasti; otevřela jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší. Z dýmu se vyrojily kobylky na zem; byla jim dána moc, jakou mají pozemští škorpióni. Dostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem, kteří nejsou označeni Boží pečetí na čele (ZJ 9 / 1–4).
Naprostý zmar nakonec líčí apokryfní Janovo zjevení: Slyš, spavedlivý Jane: potom pošlu anděly na celý zemský povrch a spálí zemi do hloubky 8500 loktů. Spálí velké hory a všechny skály budou semlety na prach; budou spáleny všechny stromy i všechen dobytek i všichni tvorové běhající po zemském povrchu, i všechno, co se po zemském povrchu plazí, i všichni ptáci létající ve vzduchu (1. ZJ 14).
Velmi pozoruhodně doplňuje představu apokalypsy Osmá kniha Sibylliných věšteb. O katastrofách posledních dní mimo jiné ještě říká: V květinách najdeš pichlavé trní, co vzroste již suché, na pusté hoře se strhne nebeské dopuštění, liják a blesky – vichřice mocná po celé zemi roznese spousty semen, z nichž jedové býlí vzroste (VIII, 178–181). U Sibylly se tedy jedovaté rostliny stávají přímo součástí plánu apokalypsy.
Velislavova bible
Můžeme tedy říci, že rostlinstvo zastupují v apokalyptických scénách povětšině stromy a pěstované druhy. Neúroda je ve starozákonních textech božím trestem, v novozákonním kánonu a apokryfech je však i výstrahou, že tohle všechno je vlastně jen pouhý začátek a následující události budou ještě mnohem horší. Se zkázou polí a likvidací třetiny lesů příjde zřejmě i doba jedovatého býlí. Je těžké rozhodnout, co je vlastně oním jedovatým plevelem myšleno. Sibyllina vize rychlého roznesení jeho semen po celém světě mírně připomíná dnešní reálné šíření invazivních druhů. No a když se to vezme pěkně od základu, tak o třetinu lesů jsme už vlastně dávno přišli a na polích už dnes sejeme jen málo – spíše tu statečně stavíme supermarkety, dálnice a jiné dary naší vyspělé civilizace. A bleskové povodně způsobené lijáky nad „pustými horami“ již také známe. Trochu drsná aktualizace, viďte… Pak už má následovat jedině spálená země.

_______________________________________
Uvedené citace byly vybrány z ekumenického překladu Bible a knihy Proroctví a apokalypsy. Novozákonní apokryfy III (Praha 2007).