Syn.: Boletus badius Pers., Grifola badia (Pers.) Gray, Polyporellus badius (Pers.) Imazeki, Polyporus badius (Pers.) Schwein.
Čeleď: Polyporaceae Fr. ex Corda – chorošovité
Royoporus badius

Royoporus badius

Rozšíření: Roste od července do listopadu, zejména v listnatých lesích s klimaxovým charakterem, z toho vyplývá jeho relativní vzácnost.
Ekologie: Boltcovité plodnice vyrůstají na tvrdém odumřelém dřevě často v pokročilém stádiu rozkladu. Plodnice jsou jednoleté, po ukončení životního cyklu, narozdíl od jiných chorošů, rychle rozpadavé.
Popis: Klobouk plodnic je boltcovitý až nálevkovitý, zhruba do 15 cm široký. V mládí je jeho barva růžovohnědá, později kaštanová a ke konci cyklu rezavohnědá. Pokožka je zprvu matná, později lesklá. Rourky jsou mělké, bílé, ve stáří mohou být skvrnité, výtrusný prach je bílý. Třeň je zkrácený, tmavý až leskle černý. Konzistence plodnic je zprvu chrupavčitá, později tuhá, kožovitá.
Záměny: Za některé podobné druhy chorošů, které se liší barvou nebo hostitelskou rostlinou. Příkladem je choroš poloplástvový (Polyporus brumalis), který je menší, plstnatý a roste hlavně v zimních měsících na poměrně tenkých větvičkách bříz.
Využití: Nejedlá houba, Smotlacha však uvádí tento druh jako jedlý. Osobně jsem zkoušel konzumovat mladé plodnice, které chutnají nevýrazně, oříškově a i po uvaření zůstávají chrupavčité. V kuchyni by snad byl alternativou jidášovu uchu (Auricularia auricula-judae) při přípravě asijských jídel. Pro jeho relativní vzácnost není toto využití vhodné.
Royoporus badius
Royoporus badius
Fotografováno v srpnu 2005 a 2006 (Děčínsko, Malá Veleň).