Ještě nikdy nebyla absence českých národních jmen rostlin tam výrazná, jako v posledních dvaceti letech. Státní hranice přestaly být neprostupné, navíc nové technologie umožňují během okamžiku navázat kontakt i s nejodlehlejšími kouty planety. Exotika už vůbec není synonymem pro nedostupnost, cokoli může být během chviličky tady – na záhoně, ve skleníku, či třeba jen na fotografii v počítači, je úplně jedno jak, ale prostě TADY! To pociťujeme velmi dobře i my v naší redakční poště.

Vědecká ilustrace v dnešní době naráží tvrdě do obrovské masivní zdi. Tuto zeď tvoří mnoho aspektů, ať už to je silný příliv fotografií, nezájem mladých lidí, nakladatelství atd… Každá cihla této zdi má drtivý dopad na to, jak dnešní vědecká ilustrace vypadá. Jakožto výtvarník vím, že fotografie nemůže vědeckou ilustraci nikdy nahradit (a to ve všech ohledech), i když se tak děje.

Přežije ručně kreslená botanická ilustrace v éře digitálních fotoaparátů a počítačů? Moje odpověď nebude radikální „ano“ nebo „ne“, spíš šalamounské „jak se to vezme“. Myslím, že přetrvá – ovšem v jiné podobě než dosud.

Přiznám se, že původně se mi do tohoto článku vůbec nechtělo. Můj pohled na budoucnost totiž není zrovna růžový, takže proč zbytečně čtenáře otravovat zakaboněnými výhledy. Ale nakonec jsem si řekl, že můj názor přece není vůbec nutné nějak speciálně zamlčovat, vždyť tento výklad dob příštích není ani zdaleka jediný možný, nemám přece v ruce křišťálovou kouli, o budoucnosti nevím absolutně nic. To přece musí být každému jasné. A navíc budu skutečně jen rád, když se mi nastávající časy za mou skepsi pěkně vysmějí!

Současné problémy i budoucí perspektivy botanické ilustrace jsou podle mého názoru reprezentovány životními osudy léta úspěšně publikujících profesionálních botanických ilustrátorů, stejně jako osudy ilustrátorů začínajících, podobných účastníkům této soutěže. Dovoluji si říci, že naše botanická ilustrace bude taková, jací budou naši ilustrátoři, proto je potřeba jim nejen dodat odvahu a povzbuzení, ale také umožnit získat práci, která by je vedla nejen k profesnímu růstu, ale také jim byla dostačujícím zdrojem obživy. I ten nejlepší umělec či vědec je totiž v první řadě člověk.

Budou nahrazeny ilustrace fotografií či jinými zobrazovacími technikami? Osobně si myslím, že ne. Zánik malířství byl předvídán již před více jak 150 lety při větším rozšíření fotografie. A dodnes k tomu nedošlo. Lidé si stále nechávají malovat portréty, ať již lehké karikatury na Karlově mostě, anebo ti bohatší či významní řádné portréty v oleji. Dokonce i reportážní malba – v případech, že je do soudní síně zakázaný vstup fotoreportérů – se stále objevuje. Možná snad obrázky z cest – ale kdo má dnes čas během krátké doby, kterou v exotické cizině tráví na to, aby zachytil krásy přírody vlastní rukou na papír. Tady je asi technika právě kvůli rychlosti nezbytná.

Podíváme-li se do minulosti v ilustraci rostlin, jednoznačně vidíme postupný posun k detailnosti a technické dokonalosti v zobrazení rostlin. Koncem 20. století často nahrazuje klasickou ilustraci fotografie, což je někdy ku prospěchu, jindy ku škodě.

Botanická zahrada je pojem dobře známý, netřeba ho nikomu dlouze vysvětlovat. Známe je přeci všichni, chodíme do nich rádi především za poznáním, někdy i na kulturní akce, či jen tak si odpočinout po neklidných dnech. Pokaždé najdeme místo skvěle udržované, plné rozkvetlých rostlin, voňavé, libé, krásné. Jenže nechybí tomuto našemu rychlému úsudku ještě něco? Mají skutečně přinášet botanické zahrady jen radost nám lidem? To samozřejmě ne, vždyť jsou tady hlavně pro rostliny!