Na obrázcích Jitky Brzákové je už přece jen vidět pevnější a zkušenější ruka – jakpak by ne, je to už téměř dospělá, patnáctiletá slečna. Patří do třídy paní učitelky Jarmily Janků z Nejdku.

A tento příspěvek samozřejmě patří k příspěvku předešlému, tedy tomu od Vojty Vítka. Vůbec nic k němu psát nemusím, všechno totiž napsal sám Lukáš:

K pozoruhodným činnostem botanických zahrad patří pořádání zahraničních expedicí. Botanici našich zahrad sledují podmínky, ve kterých exotické rostliny rostou, studují cizokrajné rostliny přímo na přírodních stanovištích, nejednou jejich výpravy i voní novými objevy. Botanická zahrada Teplice začala pořádat první terénní akce v okamžiku, kdy byly dokončeny a otevřeny nové výstavní skleníky a pokračovaly definitivní úpravy expozic venkovních. Chile bylo vybráno jako cílová země z několika důvodů – jeho klima i flóra jsou tak pestré, že se mohou promítnout jak v subtropickém, tak xerickém skleníku a zpestřit mohou i expozici pod širým nebem, navíc pak bývá v evropských botanických zahradách spíše zemí opomíjenou.

Tolije bahenní – Rostlina roku 2010 – na našem území patří mezi nezaměnitelné rostliny, má vlastní čeleď a rod a u nás pouze jeden druh (avšak v celosvětovém areálu má rod asi 40 druhů). A tak je její zařazení v systému téměř jednoduché. Rostlina neputovala od jednoho jména k druhému, ani u ní nenajdeme taxonomické záhady. Jak se kdysi Linné rozhodl, tak je tomu dodnes. Ale i přes toto všechno se klíčový popis rostliny v průběhu botanických časů lišil. A jak, to snad zodpoví následující pohled do zažloutlých listů starých určovacích příruček. Tak vřele do minulosti. Zmiňme jen, že v následujících řádcích se jedná o doslovné opisy původní odborné češtiny a nikoli o chybová slova.

Nový rok je nezřídka spojován s představou příchodu nového života a nástupu dalšího jara. V minulosti se právě na Nový rok odehrávaly mnohé magické obřady, často se právě v tento den také věštívala budoucnost. Tuto tradici v současnosti snad do jisté míry nahrazují futurologické pasáže novoročních prezidentských projevů – určitě uznáte, že těm se mnohdy nedá upřít jakási tajemnost. Ale ta pravá magie to tedy rozhodně není. A tak sfoukněme prach ze starých spisů a začtěme se do dávných magických praktik našich předků. Pojďme si hrát na opravdové věštce!

V období srážkového peruánského minima, tedy od půlky června do půlky července roku 2008, uspořádala Botanická zahrada hl. m. Prahy ve spolupráci s Mendelovou univerzitou Brno expedici do pohoří Cordillera Blanca. Výprava si dala za cíl studovat a dokumentovat vysokohorskou květenu ve vegetačních formacích puna a přiléhajícím matoralu. Součástí práce v terénu bylo měření teploty vzduchu, půdy a rostlin.

Pracovníci Botanické zahrady hl. m. Prahy se zúčastnili tří expedic do Jihoafrické republiky, které se uskutečnily v letech 2003, 2006 a 2014.

Flóra Madagaskaru je nesmírně různorodá nejen díky dlouhodobé izolaci ostrova, ale i díky rozdílnosti biotopů, které se na tomto ostrově vyskytují. Zahrnují například velmi vlhké deštné lesy na východě, horské vlhké lesy, suché opadavé lesy, horské planiny a v neposlední řadě velmi zajímavá rostlinná společenstva na jihozápadě a jihu ostrova, kde jsou srážky velmi nízké a některé roky zde neprší vůbec. Podíl endemických rostlin, tedy rostlin, které se vyskytují jen na Madagaskaru, dosahuje v některých oblastech až 90 %.

Zamiloval jsem si Václava Cílka po přečtení jeho knihy Krajiny vnitřní a vnější (s úžasným podtitulem Texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a také o tom, proč lezeme na rozhlednu). Přiznávám, že snad naprosto nejvíce mne ohromil, když v soupisu pramenů ke studiu krajiny uvedl i poslech hudby starého bakovského kantora Jiřího Ignáce Linka, rožmitálského mistra Jakuba Jana Ryby a jindřichohradeckého Adama Michny z Otradovic. Zcela si mne získal hlavně odkazem na cítolibské kantory Galinu a Kopřivu – Cítoliby u Loun jsou totiž vesničkou, kam jezdívám plakat nad starými časy, tam totiž doznívají v tichu zašlé slávy poslední akordy Kopřivova Requiem ještě dnes. Na pomyslná nebesa tedy pro mne osobně vstoupil kmotr Cílek svou literární tvorbou. Chápu však, že pro jiné může být podstatné i to, že Václav Cílek je také ředitelem Geologického ústavu Akademie věd České republiky, ekologem a klimatologem. V anketě o národní ohroženou rostlinu se stal kmotrem koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica).

Představovat dlouze Václava Větvičku by bylo skutkem značně pošetilým. Těžko bychom totiž u nás hledali botanika podobně známého i mezi širokou veřejností. Velmi si ceníme, že pan Větvička přijal kmotrovství při volbě Národní ohrožené rostliny. Značnou část své vědecké činnosti zasvětil studiu růží, proto není překvapivé, že z nominovaných druhů si vybral také právě růži.

Věčně usměvavého divadelního a filmového herce Václava Vydru není třeba představovat. Je o něm známo, že nezkazí žádnou legraci. Všemu, co činí, se věnuje s velkým zaujetím, ať je to herecké profesi, psaní knih, sportovní střelbě a zbraním, taneční soutěži StarDance anebo svému největšímu koníčku – koním. A přes koně jsme k sobě našli cestu. Oba trávíme mnoho času v přírodě, s koňmi, kteří potřebují svobodu, co nejvíce přirozeného pohybu a pestrou bylinnou stravu. Tu lze nalézt jen ve zdravém přírodním prostředí, na druhově pestrých loukách a pastvinách, jejichž rozloha však nezadržitelně ubývá. Většina z chráněných a ohrožených druhů rostlin patří právě mezi luční druhy.

Dne 4. prosince 2012 se ve výstavních prostorách Vodních zdrojů Chrudim konala vernisáž výstavy Nejvzácnější rostliny České republiky.

Sešli jsme se na okraji pole nedaleko Kerska, nevelké osady na Nymbursku, která se pro většinu národa stala místem nerozlučně spjatým se životem a dílem mistra Bohumila Hrabala. Toto místo jsme však k našemu setkání nevybrali proto, abychom zavzpomínali jen na pana Hrabala. Naším cílem byla nevelká slatinná louka u Velenky – lokalita s výskytem hned několika velmi vzácných druhů rostlin, mimo jiné i hvozdíku pyšného. Právě tomuto druhu se totiž Vladimír Kořen rozhodl být v anketě o Národní ohroženou rostlinu kmotrem.

Máte občas pocit, že v Českých zemích se to až příliš hojně hemží zloději a lotry? My také! Vždyť jen kolikrát jsme třeba řešili krádeže fotografií a textů z našeho webu! A proto jsme se rozhodli začít jasně a efektivně jednat na vlastní pěst! Není přece možné se v této věci neustále jen spoléhat na naši policii, která neví, kam dříve skočit! Kriminalitě je nejlépe předcházet prevencí! A když naprosto selhávají klasické metody výchovy, bude potřeba vyzkoušet i metody dosud nevídané! Zkusili jsme tedy neobvyklým výzkumem ověřit odvážné tvrzení, že na formování zlodějské povahy může mít vliv i naše květena. Jistě si uvědomujete, že kdyby se tato naše novátorská hypotéza potvrdila, dalo by se třeba předejít nárůstu kriminality tím, že z oblastí s problémovou květenou by se obyvatelstvo jednoduše vystěhovalo!

Soutěž O nejlepší botanickou ilustraci, kterou v loňském roce vyhlásila Přírodovědná společnost a její internetový magazín BOTANY.cz, dospěla v neděli 16. května 2010 do svého závěru. Po výstavě konané ve skleníku Fata Morgana v Botanické zahradě hl. m. Prahy ji zakončilo slavnostní vyhlášení výsledků.