Kdo vlastně byl Adam Zalužanský ze Zalužan?
Podle slov jistého jeho současníka byl básníkem, řečníkem, historikem, filozofem, lékařem, teologem… A my dnes ještě dodejme, že byl také botanikem. Jeho jméno se v minulosti skloňovalo poměrně často – naprosto nejvíce snad v 19. století, kdy si mladý český národ potřeboval vytvořit vlastní galerii slavných. Tehdy se mu skládala pocta nejvyšší, jeho jméno bylo vytesáno do zdi Národního muzea, objevil se dokonce i v jisté dnes již velmi klasické básni. Ozvaly se však i hlasy, které exkluzivitu jeho zásluh silně zpochybňovaly, jiní si zas dost zoufale pletli jeho národnost (část západoevropských historiků si podivuhodně myslela, že byl Polák).

Syn.: Adonanthe vernalis (L.) Spach, Consiligo vernale Opiz, Chrysocyathus vernalis (L.) Holub
Česká jména: ellebor český (Hájek 1562), hlaváček jarní (Presl 1819), miláček jarní (Opiz 1852), hlaváček jarní (Sloboda 1852, Čelakovský 1879, Polívka 1912, Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: slepomák jarní (Reuss 1853), hlaváček jarný (Novacký 1936), hlaváčik jarný (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité

Milí čtenáři našeho internetového magazínu,

Milí čtenáři,

Vědecká ilustrace v dnešní době naráží tvrdě do obrovské masivní zdi. Tuto zeď tvoří mnoho aspektů, ať už to je silný příliv fotografií, nezájem mladých lidí, nakladatelství atd… Každá cihla této zdi má drtivý dopad na to, jak dnešní vědecká ilustrace vypadá. Jakožto výtvarník vím, že fotografie nemůže vědeckou ilustraci nikdy nahradit (a to ve všech ohledech), i když se tak děje.

Přežije ručně kreslená botanická ilustrace v éře digitálních fotoaparátů a počítačů? Moje odpověď nebude radikální „ano“ nebo „ne“, spíš šalamounské „jak se to vezme“. Myslím, že přetrvá – ovšem v jiné podobě než dosud.

Přiznám se, že původně se mi do tohoto článku vůbec nechtělo. Můj pohled na budoucnost totiž není zrovna růžový, takže proč zbytečně čtenáře otravovat zakaboněnými výhledy. Ale nakonec jsem si řekl, že můj názor přece není vůbec nutné nějak speciálně zamlčovat, vždyť tento výklad dob příštích není ani zdaleka jediný možný, nemám přece v ruce křišťálovou kouli, o budoucnosti nevím absolutně nic. To přece musí být každému jasné. A navíc budu skutečně jen rád, když se mi nastávající časy za mou skepsi pěkně vysmějí!

Současné problémy i budoucí perspektivy botanické ilustrace jsou podle mého názoru reprezentovány životními osudy léta úspěšně publikujících profesionálních botanických ilustrátorů, stejně jako osudy ilustrátorů začínajících, podobných účastníkům této soutěže. Dovoluji si říci, že naše botanická ilustrace bude taková, jací budou naši ilustrátoři, proto je potřeba jim nejen dodat odvahu a povzbuzení, ale také umožnit získat práci, která by je vedla nejen k profesnímu růstu, ale také jim byla dostačujícím zdrojem obživy. I ten nejlepší umělec či vědec je totiž v první řadě člověk.

Budou nahrazeny ilustrace fotografií či jinými zobrazovacími technikami? Osobně si myslím, že ne. Zánik malířství byl předvídán již před více jak 150 lety při větším rozšíření fotografie. A dodnes k tomu nedošlo. Lidé si stále nechávají malovat portréty, ať již lehké karikatury na Karlově mostě, anebo ti bohatší či významní řádné portréty v oleji. Dokonce i reportážní malba – v případech, že je do soudní síně zakázaný vstup fotoreportérů – se stále objevuje. Možná snad obrázky z cest – ale kdo má dnes čas během krátké doby, kterou v exotické cizině tráví na to, aby zachytil krásy přírody vlastní rukou na papír. Tady je asi technika právě kvůli rychlosti nezbytná.

Podíváme-li se do minulosti v ilustraci rostlin, jednoznačně vidíme postupný posun k detailnosti a technické dokonalosti v zobrazení rostlin. Koncem 20. století často nahrazuje klasickou ilustraci fotografie, což je někdy ku prospěchu, jindy ku škodě.

Syn.: Cyanus arvensis Moench, Cyanus segetum Hill, Jacea segetum (Hill) Lam., Leucacantha cyanus (L.) Nieuwl. et Lunell
Česká jména: chrpa sinokvět (Presl 1819), charpa rolní, chrpa, modrák, sinokvět, světlák, nevaza (Presl 1846), chrpa sinokvět (Opiz 1852), charpa sinokvět, modrák (Sloboda 1852), chrpa polní, modrák (Čelakovský 1879), chrpa polní (Polívka 1912), chrpa polní, modrák (Dostál 1989), chrpa modrá (Kubát 2002)
Slovenská jména: chrpa tupykos, modračka, modrák, chrpa, sinokvět, nevedza, tupykos, tupysrp, chrpový květ, světlák, nevadza (Reuss 1853), nevädza poľná (Marhold – Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae Martinov – hvězdnicovité

Jsou druhy, na které bylo během staletí nazíráno co do systémového zařazení rozdílně, často byly přesouvány mezi příbuznými rody nebo se dále druhově upřesňovaly. O chrpě modré toto říci nemůžeme, považujeme jej za nezaměnitelný a jednoznačný druh už od dob Linného.

V posledních letech se bohužel stále častěji setkáváme s obhajobami salepu. Salepové nápoje jsou nabízeny v čajovnách, mnohdy jsou jim připisovány blahodárné účinky na lidský organismus. Jen málokterý konzument si ale uvědomuje, že pitím salepu se vlastně přímo podílí na barbarském ničení přírody. Především země Blízkého východu získávají salep z původních druhů orchidejí. Jsou přitom ničeny nezřídka i populace druhů velmi vzácných. Co můžeme vlastně spolehlivě o salepu říci?

Milí čtenáři a příznivci botanické ilustrace,
již podruhé jsme se sešli, abychom se potěšili krásou botanické ilustrace – probíhá již druhý ročník soutěže, která si klade za cíl upozornit na potřebu motivovat botanické ilustrátory k poměrně náročné odborné práci a vytvářet vhodné příležitosti pro jejich uplatnění.