Hlaváček jarní je v lékařství známou rostlinou užívanou pravděpodobně již ve starověku. V současné době je léčebně využíván pouze po farmakologické úpravě v lékařství. Domácí užití vzhledem k vysoké jedovatosti rostliny a charakteru léčby dnes nepřipadá v úvahu.

Zdálo by se, že botanický popis každého druhu je zcela pregnantní, přesný, a tedy ve své podstatě i věčný. Jistě nemůže nikdy dojít k výraznějším změnám při popisu určitého druhu, rozhodně ale můžeme postřehnout jemné rozdíly v detailech, mnohdy kouzelně působí i starobylý jazyk dávných botanických popisů.

Tak, jako na tomto světě nic nežije věčně, není ani geografické rozšíření druhů historicky neměnné. Je otázkou, do jaké míry jsou změny areálu rozšíření zapříčiněny přírodními vlivy a kde se začíná svým destruktivním podpisem uplatňovat lidská činnost. Jisté je, že počet lokalit hlaváčku jarního (Adonis vernalis) se u nás za posledních několik desetiletí dosti snížil, byl proto zařazen k silně ohroženým druhům naší květeny a je také chráněn zákonem. Pokusme se najít starší zprávy o výskytu tohoto druhu u nás.