Návštěva Adršpašského skalního města může být pro nepřipraveného návštěvníka dosti značným šokem. Ten nezpůsobí ani tak místní celoevropsky významný pseudokrasový reliéf vytvořený v pískovcových skalách – Adršpašsko-teplické skály jsou dokonce nejrozsáhlejším komplexem tohoto druhu v Evropě. Ono pohnutí mysli spíše mohou způsobit obrovská záchytná parkoviště, která vás navedou ke vstupní bráně do rezervace, obří hala s občerstvením, která vás nasytí mastnými buřty, slizkými hamburgery a přeslazenými limonádami, také ovšem nekonečné povalové chodníky, z nichž není šance sestoupit. A příchuť jarmarku samozřejmě ještě podtrhnou nekonečné, nekonečné a ještě jednou nekonečné davy turistů v polobotkách. Nemá smysl spílat ochranářům, vytýkat jim profanaci této lokality – ti v tomto případě za nic nemohou. Toto místo se stalo proslulým už před dobrými 200 lety a dodnes sem především v době prázdnin cestuje celá střední Evropa. Dnešní Adršpašské skalní město stojí kdesi mezi přírodou a kulturou – mezi přírodě blízkou krajinou, na kterou jsme zvyklí v našich přírodních rezervacích, a dávnou barokní kulturní krajinou či romantickým krajinářským parkem, jichž se významně dotkla lidská ruka. Tak trochu Braunův Betlém bez Brauna.

Park v parku, tak bychom mohli nazvat Parque Nacional Los Arrayanes, který se nachází v Argentině v provincii Neuquén, nedaleko od chilských hranic. Původně toto území bylo součástí nejstaršího národního parku Latinské Ameriky, Parque Nacional Nahuel Huapi. Pro svou jedinečnost a zranitelnost zdejšího myrtového lesa bylo území vyhlášeno 11. října 1971 jako samostatný národní park.

Argentinský Národní park Nahuel Huapi se nachází v západní části země, na jihozápadě provincie Neuquén a severozápadě provincie Río Negro. Na jihu je ohraničen řekou Río Manso, na východě řekami Villegas, Ñirihuau a Limay, na severu sousedí s Národním parkem Lanín, na západě s Chile.

Península Valdés se nachází přibližně 1400 km jihozápadně od Buenos Aires na severovýchodním pobřeží argentinské provincie Chubut. Poloostrov se rozprostírá na ploše téměř 4 tisíce km2, lemují jej písečné pláže i vysoké až stometrové útesy a s pevninou je spojen úzkou asi 35 km dlouhou šíjí. Téměř uprostřed poloostrova vznikla tektonickým propadem proláklina Salinas Grandes, která spadá 42 metrů pod hladinu moře a je nejnižším bodem jihoamerické pevniny.

V severovýchodní části Arménie, v okolí města Diližan (Դիլիջան), se rozkládá na ploše 24 tisíc hektarů národní park založený v roce 2002. Území je však chráněno už od roku 1958. Město Diližan je turisticky poměrně hojně vyhledávaným místem, a to nejen pro výskyt minerálních pramenů. Od Jerevanu je vzdáleno necelých 100 km a v posledních letech cestu z jihu do Diližanu zkrátil asi 2,5 km dlouhý tunel. Po průjezdu tunelem se návštěvník jako mávnutím kouzelného proutku přesune z bezlesé, převážně rovinaté krajiny severně od jezera Sevan do horské krajiny pokryté listnatými lesy. Právě místní lesy, horská jezera a samozřejmě i historické památky jsou nejčastějším důvodem cesty do Diližanu.

První arménský národní park byl založen v roce 1978 proto, aby chránil jezero Sevan a jeho nejbližší okolí. Hranici národního parku tvoří okružní silnice podél jezera. V době vyhlášení vodní plocha zaujímala 1501 km2 a souš jen 298 km2. Jezero se nachází přibližně uprostřed Arménie v nadmořské výšce 1900 m, kde zaujímá centrální část mezihorské tektonické propadliny. Maximální hloubka jezera je 86 m a dvěma poloostrovy je rozděleno na dvě části. Severozápadní Malý Sevan je hlubší a má členitější pobřeží, jihovýchodní Velký Sevan je mělčí, jeho maximální hloubka je 32 m. Na severozápadním břehu se nachází poloostrov Sevan (původně se jednalo o ostrov), na kterém se nachází Sevanský klášter (Sevanavank), který je cílem většiny turistů přijíždějících k jezeru.

Nejvyšší hora australského kontinentu Mount Kosciuszko nepatří zrovna k nejstatnějším štítům planety. I na evropské poměry je to spíš jen větší kopec – jeho výška činí 2228 m n. m. Je součástí Australských Alp, které se rozkládají na jihovýchodě kontinentu, na pomezí států Victoria a New South Wales, zasahují i na území Australian Capital Territory, na němž se nachází hlavní město Austrálie Canberra.

Stranou od východního konce hlavního hřebene Velkého Kavkazu leží v Ázerbájdžánu pozoruhodná horská skupina vápencových masivů kulminující horou Şahdağ (Šahdag), která je se svými 4243 metry nejvyšším masivem ležícím zcela na území Ázerbájdžánu.

Centrální pásmo Velkého Kavkazu končí na východě posledními čtyřtisícovými masivy okolo hranic Ázerbájdžánu a Dagestánské republiky, nejjižnější autonomní republiky Ruské federace.

Mořských břehů nemá Belgie zrovna přehršle; většinou jsou navíc člověkem značně přetvořeny. Je zde rozsáhlá rekreační zástavba, takřka všechna letoviska celé pobřežní linie propojuje jedna z nejdelších tramvajových linek na evropském kontinentě. Jsou zde i důležité tranzitní přístavy (Ostende a Knokke), které spojují kontinent s Britskými ostrovy. Přesto najdeme v nejzápadnějším cípku belgického pobřeží velmi zajímavé území, které zůstalo ochráněno od hlavních lidských vlivů – je to rezervace Westhoek.

Rezervace Crooked Tree Wildlife Sanctuary leží na severu středoamerického Belize, 28 km západně od pobřeží Karibského moře. Rozkládá se na ploše 66 km2, v nadmořské výšce od 3 do 15 m, a je nejstarším chráněným územím této kategorie v Belize. Za rezervaci byla prohlášena v roce 1984 a je známá především jako jedna z nejlepších lokalit ptačích. Je proto chráněná také mezinárodní Ramsarskou úmluvou, která slouží k ochraně mokřadů mimořádně významných pro výskyt ptactva. V Belize leží kromě Crooked Tree ještě druhá ramsarská rezervace v nejjižnější části země (Sarstoon Temash National Park), v blízkém pohraničí Mexika je pak s „Ramsarem“ svázán též národní park Arrecifes de Xcalak, v Guatemale hned při hranicích s Belize zase národní park Yaxhá-Nakum-Naranjo.

V Belize existuje deset hlavních kategorií chráněných území. Patří mezi ně i archeologické rezervace, kde hlavním předmětem ochrany jsou pozůstatky mayské kultury. Mezi tyto archeologické rezervace patří také Lamanai, která se nachází na severu Belize v regionu Orange Walk na laguně New River Lagoon. Je vzdálená 58 km od města Orange Walk, odkud se dá dojet autobusem.

Středoamerický korálový útes (Sistema Arrecifal Mesoamericano, Mesoamerican Barrier Reef System), druhý největší korálový útes planety, největší na celé severní polokouli, se nachází při karibském pobřeží jihu mexického státu Quintana Roo, u břehů Belize, východní Guatemaly a severozápadního Hondurasu. Belizský bariérový útes (Belize Barrier Reef Reserve System) s rozlohou přes 1000 km2 a délkou téměř 260 km je potom jeho částí administrativně náležející k Belize. Ten se rozkládá v oblasti od ostrova Ambergris Caye na mexické hranici až k ostrovům Sapodilla Cayes na guatemalské hranici. V této bohaté mozaice atolů, písečných ostrůvků, porostů mangrove a pobřežních lagun žije nesmírné množství živočichů, ale i rostlin. Lokalita zapsaná v roce 1996 na Seznam světového dědictví UNESCO je rozdělena na sedm samostatných chráněných území.

Přírodní památka Hukvaldy o rozloze 221,6 ha byla vyhlášená v roce 2013 v obci Hukvaldy (okres Frýdek–Místek). Zahrnuje středověký hrad Hukvaldy na vrcholu kopce a část historické hradní obory. Chráněny jsou porosty buků s podrostem bylin a přírodně krajinářské kompozice hradní obory. V okolí hradu se do vyhlášení současné přírodní památky nacházela od roku 1999 Přírodní památka Hradní vrch Hukvaldy o rozloze 70 ha. Členitý terén obory a hradního vrchu vytváří se 160 až 240 let starými převážně bukovými porosty protkanými starými alejemi lip, jírovců, dubů a solitérů různých dřevin jedinečný přírodní útvar.