Bělozářka liliovitá (Asphodelaceae Juss. – asfodelovité) je na území Prahy roztroušeně se vyskytujícím druhem, nicméně v řadě chráněných území má velmi početné populace. Údaje o jejím výskytu jsou známé z těchto chráněných území: Baba, Barrandovské skály (velmi hojně na diabasové části u železničního tunelu, na svazích rokle nad malou Chuchlí a na hřebínku nad erozní roklí od Filmařské ulice k Vltavě), Bílá skála, Branické skály (okraj Bránické skály a Školní vrch), Cihelna v Bažantnici, Cikánka, Ctirad, Čimické údolí, Dalejský profil, Divoká Šárka, Dolní Šárka (Duchoňská, Šatovka), Havránka, Homolka (na suti pod vrcholem k jihu a v jihozápadním cípu Chuchelského háje), Chuchelský háj, Jenerálka, Kalvárie v Motole, Klapice, Lochkovský profil, Modřanská rokle, Nad mlýnem, Opatřilka-Červený lom, Orthocerový lůmek, Pod Žvahovem (skalky u tratě), Podbabské skály, Podhoří, Prokopské údolí (dosti hojně všude na skalní stepi na jižních svazích), Radotínské skály, Radotínské údolí, Sedlecké skály, Skalka, Staňkovka, Šance, U branického pivovaru (diabasový lom u mostu přes Vltavu), U Nového mlýna, Údolí Kunratického potoka, Vizerka, Zámky, Zlatnice a Zmrzlík. V přírodních památkách Bohnické údolí a Jabloňka byla naposledy udávána v 70. letech 20. století. Nálezy z Údolí Únětického potoka se pravděpodobně vztahují pouze k Roztockému háji – Tichému údolí, který se nachází již mimo hranice Prahy. Zejména v některých chráněných územích tvoří bělozářka liliovitá velmi bohaté populace až souvislé porosty, jako je tomu např. na Radotínských skalách. Je pravděpodobné, že se vyskytuje i v jiných částech Prahy, které nejsou územně chráněny.

Chrpa chlumní (Asteraceae Martinov – hvězdnicovité) je ohroženým druhem výslunných kamenitých strání, který na území Prahy roste ještě relativně častěji. Větší množství lokalit se nachází v dolním Povltaví, na skalnatých srázech v kaňonu Vltavy a dále v Českém krasu, odkud (na vápencovém podkladě) zasahuje až do Hlubočep. Údaje o jeho výskytu jsou známy z chráněných území Baba, Barrandovské skály (na diabasové části u tunelu, nad Barrandovou skálou, na skále Klobouček dnes zničené), Cikánka I, Homolka (na jižním svahu Homolky), Chuchelský háj (skála pod kostelem, na hřbetě pod hájovnou), Jenerálka, Klapice, Lochkovský profil, Nad mlýnem, Opatřilka-Červený lom, Orthocerový lůmek, Pitkovická stráň (několik málo vitálních exemplářů), Podbabské skály, Podhoří (zjištěn pouze v jižní části přírodní rezervace, častěji v horní části svahu), Prokopské údolí (dosti hojně, je uváděna řada lokalit: Hřebenáč, Pustá stráň, Nad koupalištěm, Bílé skály, Na ostrohu, Zimní louka, Na zábrkách, Špičák, Jahodový vrch, Telecí vrch, Pod hájovnou, Nad průhybem, Hřebínek, Hemrovy skály, Albrechtův vrch), Radotínské skály, Radotínské údolí, Sedlecké skály, Šance, U branického pivovaru (diabasová skalka nad dolní železniční tratí), Zámky (hojně v celé přírodní památce) a Zmrzlík. V minulosti byl uváděn také z Bohnického údolí, ze stepi nad rybníkem nedaleko Čimic (zřejmě současná přírodní památka Čimické údolí), Divoké Šárky a z jižně exponovaných strání v Drahanském údolí (zde již za hranicí přírodního parku). Všechny tyto historické nálezy pocházejí z 50. let minulého století. Početnost populací se pohybuje od několika kvetoucích rostlin (jako je tomu na Pitkovické stráni) až po bohaté populace s několika stovkami, možná i tisícovkami exemplářů (např. v Prokopském údolí).

Hlaváček letní (Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité) je vzácný druh Prahy, jehož rozšíření není věnována dostatečná pozornost. Zřejmě i proto jsou informace o jeho nalezištích v současnosti málo známé. Dříve se nepochybně vyskytoval hojně v polních kulturách, odkud ale vlivem intenzivního zemědělského hospodaření vymizel. V Praze sehrál důležitou úlohu také rapidní úbytek zemědělské půdy způsobený zástavbou. Ojedinělé nálezy je dnes možné nalézt na úhorech, v místech výkopů, kde se jeho semena dostanou na povrch půdy, případně při okajích polí nebo na kontaktu se stepními společenstvy. Vzhledem k jeho afinitě na vápnité substráty je jeho zjištěný výskyt koncentrován nejčastěji do oblasti Českého krasu a jeho výběžků – hlášen je z chráněných území Radotínské údolí, Cikánka, Opatřilka-Červený lom a Prokopské údolí. Jeho nálezy na Zámkách a Divoké Šárce mají prokazatelně souvislost s bývalými výšinnými sidlišti v těchto chráněných územích – hlaváček letní se zde vyskytuje v místech rozpadlých valů, na hranách svahů obohacených živinami.
Minimálně na Zámkách hlaváček letní roste pod horní hranou svahu s takovými druhy, jako je pýr prostřední (Elytrigia intermedia), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) nebo šalvěj hajní (Salvia nemorosa) a s dalšími druhy úhorů. Nad horní hranou svahu se nachází pole, které je součástí ochranného pásma přírodní památky.

Kosatec bezlistý pravý (Iridaceae Juss. – kosatcovité) je na území Prahy významným druhem. Právě tady, konkrétně ve Velké Chuchli, se nachází locus classicus tohoto druhu. Popsal ho tu F. W. Schmidt v roce 1794 jako kosatec český (Iris bohemica), později byl hodnocen jako kosatec bezlistý český (Iris aphylla subsp. bohemica). Lokalita v Chuchli se nachází na diabasech, ve stěně skály pod kostelem sv. Jana Nepomuckého. V literatuře je odtud pravidelně uváděn, počínaje L. Čelakovským (1870), z dnešní doby V. Skalickým (1963), J. Manychem (1970), M. Riegerem (1970) a J. Kubíkovou (1978). Lokalita byla ověřena i v roce 2009 při exkurzi Přírodovědné společnosti. Jeho výskyt lze charakterizovat jako dosti hojný.
Kosatec bezlistý byl pozorován ještě na blízkých Barrandovských skalách, i když jen historicky J. Saxem (1853) a L. Čelakovským (1870). Druhou a zřejmě poslední současnou lokalitou v Praze (která by měla být také ještě původní) je přírodní rezervace Prokopské údolí, kde roste na jižně orientované Prokopské skále. S pochybnostmi je uváděn z Radotínského údolí (kde mohl být vysazen). Kdysi byl zjištěn ještě na skalách nad Trojou.

Koukol polní (Caryophyllaceae Juss. – hvozdíkovité) nebyl přirozeně na území Prahy minimálně několik desetiletí zaznamenán. Údaje o jeho dřívejším výskytu v Praze nejsou příliš obsáhlé, nepochybně se však vyskytoval obecně v polních kulturách ve větší části Prahy a to minimálně do poloviny 50. let 20. století. Tomu odpovídají i informace z dostupných květen vztahujících se k území České republiky. V roce 1870 se L. Čelakovský ve své Květeně okolí Pražského zmiňuje o tom, že koukol je „mezi osením buřeň obecná“, podobně Polívkova názorná květena na začátku 20. století hovoří o tom, že koukol roste „hojně v obilí“ a nakonec Dostálova květena z roku 1950 charakterizuje koukol jako „polní plevel v nížinách a pahorkatinách celého území v obilí hojný až rozšířený“. V následujícím období je ale nepochybně vlivem agrotechnických metod z polí téměř vytlačen a přežívá na náhradních stanovištích. Tak byl koncem 50 let 20. století nalezen v holešovickém přístavu, na kolejišti ostrovní rampy a v Ďáblicích, na skládce u hřbitova. Z polí na území dnešní Prahy nejspíše již definitivně vymizel. Náhodný výskyt na náhradních stanovištích (např. rumiště, okolí zahrádek, zavlečení s travní směsí) nelze zcela jistě vyloučit ani dnes (v minulých letech jej takto bylo možné najít například na pražském Vyšehradě).

Křivatec český pravý (Liliaceae Juss. – liliovité) je na území Hlavního města Prahy rozšířen ostrůvkovitě, potvrzené nálezy ze současné doby se vztahují k chráněným územím Havránka, Podhoří, Bohnické údolí, Čimické údolí a Zámky v severovýchodní části Prahy, odkud zasahuje do Dolních Chaber nebo na stráně Drahanského údolí (zde již mimo území Prahy). V severozápadní části Prahy to jsou chráněná území Baba, Podbabské skály, Dolní Šárka, Divoká Šárka, Jenerálka a Nad mlýnem. Více mikrolokalit se nachází v širší oblasti Prokopského údolí a Dalejského profilu (zasahuje až do okolí Řeporyjí nebo do blízkého okolí sídliště Nové Butovice). Je znám z Modřanské rokle a alespoň v minulosti byl udáván i z přírodní památky V hrobech. Roste v přírodní památce Údolí Kunratického potoka, ale mimo chráněné území i jižněji, na břehu rybníka Šeberák. Více mikrolokalit je známo také v širší oblasti v povodí Pitkovického potoka mezi Benicemi až po soutok s Botičem, tj. včetně přírodní památky Pitkovická stráň, v malé populaci roste i v Křeslicích. Znovuověřen byl u přírodní památky Mýto, na jihu Prahy roste v přírodní rezervaci Šance.
Početnost populací se pohybuje od několika kvetoucích rostlin až po bohaté populace čítající několik tisícovek jak kvetoucích, tak i sterilních jedinců

Okrotice bílá (Orchidaceae Juss. – vstavačovité) patří k jednomu z mála zástupců vstavačovitých, který ve svém výskytu není bezprostředně ohrožen. Čelakovský ve své Květeně okolí Pražského z roku 1870 charakterizuje výskyt jako „více rozšířený, ač též porůznu roztroušený“. I dnes lze výskyt okrotice bílé hodnotit jako roztroušený, přičemž má i tendenci k šíření – v Praze jsou nacházeny i zcela nové lokality, nejčastěji v lipových výsadbách. Přednostně roste na území Českého krasu a jeho výběžcích (na vápnitém podladu). V posledních 10 (až 20) letech byla okrotice bílá zjištěna (příp. jen ověřena) v chráněných územích Branické skály (západní svahy v porostu habru), Chuchelský háj (ve svazích pod kostelíkem, nalezen zde byl už Čelakovským na konci 19. století), Klapice, Lochkovský profil, Petřínské skalky (výskyt na Petříně uvádí už Čelakovský na konci 19. století), Prokopské údolí (řídce v Dalejském háji mezi Telecím a Jahodovým vrchem), Radotínské skály, Radotínské údolí, Slavičí údolí, Staňkovka, Zmrzlík a nedávno také ve výsadbě listnatých dřevin v přírodní památce Vidoule. Zcela nově byla autorem článku zjištěna okrotice bílá v mladé lipové výsadbě v přírodní památce Ctirad (téměř k tisícovce exemplářů) a jednotlivě v sousedních keřových porostech. V podobně bohaté populaci (několik stovek jedinců) je známa na protějším břehu Vltavy v nově vyhlašované přírodní památce Dvorecké stráně (svahy nad Jeremenkovou ulicí). Výskyt okrotice bílé však není vázán pouze na stávající nebo vyhlašovaná chráněná území. Více lokalit se nachází ještě na Praze 5, mezi Jinonicemi a Barrandovem (kde navazuje na výskyty v již zmiňovaném Chuchelském háji, Ctiradu nebo na Dvoreckých stráních), konkrétně roste v Jinonicích, v blízkosti kostelíka svatého Vavřince (nedaleko Prokopského údolí), poměrně hojně ve vysazeném porostu s převahou lípy a dubu červeného, dále v nepůvodním listnatém lesním porostu nad Dalejskými lady a v Hlubočepích, v listnatém lese u ulice Pod Habrovou (nad Barrandovskými skalami). Dále byl nalezen v mladém lesním porostu s převahou lípy u usedlosti Ladronka a v několika stech jedinců v Hostivaři jižně od ulice Řepčická. Překvapivě roste i na zahradě Státního zdravotního ústavu v Ruské ulici. Krátkou dobu je známé rozšíření v Ďáblickém háji. Uváděna je také z listnatých lesů u městské části Přední Kopanina (i když zde není jisté, zda se nález týká ještě území Prahy). Z konce 19. století uvádí ještě Čelakovský lokalitu v parku Hvězda.

Plamének přímý (Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité) je na území Hlavního města Prahy vzácným až roztroušeným druhem. Údaje o jeho výskytu pocházejí prakticky výhradně z již vyhlášených chráněných území. Konkrétně byl zjištěn na Babě (odtud jej uvádí už W. A. Gerle na začátku 19. století a znám je i recentními nálezy), dále v Dolní Šárce (části Duchoňská a Šatovka), v Chuchelském háji (zaznamenán opakovaně počínaje L. Čelakovským v roce 1870 v „Chuchli“ až po současnost), v přírodní rezervaci Klapice, dále je znám z chráněných území Nad mlýnem, Opatřilka-Červený lom, Pod školou, Podhoří, Prokopské údolí (hojně v teplomilné doubravě na hranách Dalejského háje – Hřebínek, Nad průhybem, Pod hájovnou, Telecí vrch, Jahodový vrch, Novoveská rokle, Zimní louka), aktuální nálezy pocházejí ještě z Radotínského údolí, Slavičího údolí, Šancí, Vizerky a ze Zámků. Historicky je znám z chráněných území Milíčovský les a rybníky (v letech 1971 až 1972 byl pozorován na hrázi rybníka Vrah a v křovinách a na okraji pole jihovýchodně tohoto rybníka, později ale nebyl již nikým nepotvrzen). Další historické nálezy pocházejí z Bohnického údolí, kde byl naposledy zaznamenán na konci 70. let 20. století. V přírodní památce Jenerálka uvádí plamének přímý naposledy L. Čelakovský v roce 1870. Jeho afinita k vápenitým substrátům se projevuje v jeho častějším výskytu v Českém krasu a blízkém okolí – zde může být až hojným druhem. Naopak v severní části Prahy je spíše vzácný a jeho populace nebývají příliš početné – i zde je ale nápadná jeho kocentrace na spility nebo porfyritové žíly prorážející jinak kyselé břidlice. V Podhoří byl autorem příspěvku nalezen vzácně v severní části chráněného území na kraji křovinných porostů, v jižní části Podhoří na výslunném svahu, ale jako nekvetoucí. V přírodní památce Zámky existuje jedna početnější populace v jižní části chráněného území, na západně orientovaném svahu, v severní části přírodní památky roste asi v 10 exemplářích na svahu severní orientace, ne všechny exempláře jsou ale kvetoucí.

Růže keltská (Rosaceae Juss. – růžovité) byla v minulosti nacházena na více chráněných územích Prahy. Přestože se nepochybně na řadě lokalit vyskytuje stále, aktuálními průzkumy v mnoha případech již nebyla potvrzena. Před více než 20 lety je známa z chráněných území Dolní Šárka (části Šatovka), Podbabské skály a Zlatnice, pozdějšími průzkumy nebyla zatím potvrzena. Starší nálezy ji dokládají z Chuchelského háje, a to z východního svahu háje pod kostelíkem. Zcela jistě již minulosti patří výskyt v přírodní památce V hrobech. Z doby před méně než 20 lety pocházejí údaje z chráněných území Baba, Jabloňka, Podhoří, Prokopské údolí, Radotínské skály, Radotínské údolí, Údolí Kunratického potoka, Trojská a Vizerka. V Klánovickém lese prokazatelně zanikla lokalita ve východní části, mezi železnicí a Újezdem nad Lesy. Stále je však ověřována lokalita v travinném lemu lesa severně od železnice mezi Klánovicemi a hájovnou Štamberk a blízká lokalita na běchovicko-kolodějských stráních, na světlině lesa na pravém břehu Rokytky. Je zjevné, že na řadě z těchto lokalit ustupuje a populace nebývají nijak početné – např. na známé lokalitě v Trojské roste růže keltská pouze v několika vytrvalých exemplářích. Vzhledem k větší afinitě k vápnitým substrátům by se dal větší výskyt očekávat ve vápencovém výběžku Českého krasu. Přesto např. v Prokopském údolí byl výskyt růže keltské dlouho znám pouze nálezem L. Čelakovského z konce 19. století na Dívčích hradech, nověji zde byla nalezena před méně než 10 lety.

Suchokvět roční (Asteraceae Martinov – hvězdnicovité) je vyhynulým druhem pro území hlavního města Prahy, kam byl vzácně v průběhu celého 19. století zavlékán na výslunné stráně, meze a okraje vinic (i když podle Čelakovského byl údajně uváděn od Prahy již v předlinnéovském období). Později, zejména v souvislosti se zakládáním vinic, zcela vymizel. Výčet lokalit se koncentruje na severní okraj Prahy: do Troji, Bohnic a Bubenče (u Císařského mlýna), ale není vyloučeno, že i jižněji až ke Zbraslavi. Na pravém břehu Vltavy byl pozorován v současné přírodní památce Jabloňka (“na skále pod Kozlovkou“), v okolí Trojského zámku (“na suché viničné stráni poblíž školy“, vinici sv. Kláry), vinici nad Salabkou a v Bohnickém údolí (“údolí V lisu“). Výskyt suchokvětu nebyl náhodný a jednorázový, zmiňuje se o něm Pohl v roce 1807 („u Troje“), Opiz v letech 1824 a 1835 („Troja u Prahy“), Presl v roce 1830, („od Troje ke Zbraslavi“), Ott v roce 1851, Čelakovský v letech 1870 až 1886 („Troja, na suché drobivé břidličnaté stráni viničné poblíž školy v Troji, na omezeném prostranství, ale velmi četně“, „pouze u Troje a jindy u Císařského mlýna, sotva původní, nejspíše zdivočelý“). Ještě v roce 1885 uvádí Polák, že „dle zprávy prof. Čelakovského na stráni nad Trojou výskyt zničen až na malý zbytek a to tím, že na lokalitách byla založena vinice“. O rok později uvádí Čelakovský vlastně týž údaj, na skalnaté stráni u Troje, v nepatrném zbytku. Další údaje o suchokvětu ročním z Prahy již chybí, anebo citují starší nálezy. Tak Polívkova Názorná květena zemí koruny české z let 1900–04 hovoří o tom, že v Čechách byl suchokvět roční pozorován pouze na břidličnatých skalách nedaleko pomologické zahrady u Troje (zřejmě okolí nebo i samotná dnešní přírodní památka Jabloňka). Dušek v roce 1950 zmiňuje údolí ”V lisu” [Bohnické údolí] a na nedaleké skále pod Kozlovkou s konkretizací „ještě v minulém [19.] století“. V pozdější době uvádějí Dostál a Kříž (1989), že se suchokvět roční vyskytoval na vinici sv. Kláry nad Trojským zámkem a nad Salabkou „ještě před 50 lety“, tedy do roku 1949. Lze se ale domnívat (vzhledem k absenci dokladového materiálu i jiných literárních pramenů, že v té době zde již nerostl (příp. se mohlo jednat o rostliny pěstované nebo úmyslně vyseté).

Třešeň křovitá (Rosaceae Juss. – růžovité) je vzácný druh rozšířený v některých chráněných územích Prahy, a to nezřídka jen jednotlivými keři. Aktuální výskyty se vztahují k chráněným územím Bránické skály, Cikánka, Dolní Šárka, Housle, Klapice, Lochkovský profil, Opukový lom u Přední kopaniny, Podhoří, Radotínské skály, Radotínské údolí, Sedlecké skály a Zmrzlík. V Chuchelském háji byl naposledy pozorován L. Čelakovským v druhé polovině 19. století. Konkrétně v Bránických skalách je znám jediný keř na vrcholu Školního vrchu, v Podhoří roste několik málo keřů v jižní části a na porfyritové žíle v severní části přírodní rezervace.

Včelník rakouský (Lamiaceae Lindl. – hluchavkovité) je na území Hlavního města Prahy znám v současnosti jen z jediné lokality v přírodní rezervaci Radotínské údolí, která je už na území Chráněné krajinné oblasti Český kras. Vyskytuje se zde na vápenci, na výslunné kamenité stráni lesostepního charakteru. Početnost se pohybuje v řádu několika desítek rostlin. Historicky je znám ještě z Prokopského údolí, Bráníku a Chuchle.

Česnek tuhý (Alliaceae Agardh – česnekovité) je znám z nemnoha lokalit, opakované nálezy z Prahy se vztahují k chráněným územím Chuchelský háj (skála pod kostelíkem, L. Čelakovský uvádí ještě Chuchelský vrch), Kalvárie v Motole, Pod Žvahovem (ojediněle u železniční trati), Podhoří, Prokopské údolí (Hemrovy skály, Na břekvici, Albrechtův vrch) a přírodní památce U bránického pivovaru (okraj diabasového lomu u mostu přes Vltavu). Zjištěné lokality odpovídají nálezům uvedeným v Nové květeně ČSSR z roku 1989, kde jsou uvedeny výskyty v Butovicích (nejspíše Prokopské údolí), Motole (Kalvárie v Motole) a na Kalvárii u Bohnic v Praze (starší a méně užívaný název pro současnou přírodní rezervaci Podhoří). Početnost populací se obtížně stanovuje, nejnápadnější znak – síťnatě rozpadavé šupiny cibulí – není vždy zřetelně viditelný, druh se na lokalitách poměrně často objevuje s podobným hojně rozšířeným česnekem šerým horským (Allium senescens subsp. montanum). Na lokalitě v Podhoří byl zjištěn pouze na jednom místě na porfyritové žíle v populaci několika desítek rostlin. Jinak alespoň na některých lokalitách jsou populace uváděné jako početné.

Přírodní rezervace Andělské schody byla vyhlášena za chráněné území v roce 2002 na ploše více jak 13 hektarů. Nachází se v katastru obce Voznice (okres Příbram), v nadmořské výšce 383–402 m, při kraji dálnice z Prahy do Příbrami.

Přiznám se, že jsem patriotem „neznámého“, ale velevýznamného údolí kolem „neznámé“ obce Malá Veleň (okres Děčín). Proto si myslím, že je nasnadě, abych toto údolí trochu představil a samozřejmě vyzdvihl. Popisované území náleží k severozápadnímu okraji Verneřického středohoří a jde o poměrně mladou krajinu s ostrými skalními výstupy nezanesenými kamennými moři, suťovými poli a prudkými svahy.