Máchův kraj je známá a oblíbená rekreační oblast s plochými pánvemi s rybníky, pískovcovými skalními stěnami a ojedinělými vulkanickými kužely, z nichž je nejznámější Bezděz. Ač by se mohlo na první pohled zdát, že davy rekreantů Máchův kraj už dávno rozdupaly, naštěstí tomu tak není! Odhlédneme-li od zdejších botanických vzácností, jasný důkaz podává plachý jeřáb popelavý, který zde pravidelně hnízdí. Nás však zajímají především zmíněné botanické skvosty, a tak se vydáme na průzkum slatinných luk mezi Starými Splavy a Jestřebím.
Atlas lokalit
Ralsko-bezdězská tabule, Máchovo jezero, Swamp – národní přírodní památka
Po založení Máchova jezera vzniklo v důsledku zvýšení hladiny spodní vody v zátoce na jihovýchodním břehu jezera unikátní rašeliniště. Jedná se především o významnou algologickou lokalitu – je odtud uváděn výskyt více než 170 druhů řas, byly tady popsány i desítky nových druhů. Cenná je však tato lokalita i z hlediska botanického. Ochranné pásmo zabírá plochu 12 hektarů, vlastní přírodní památka jen 1,45 ha, nadmořská výška činí 266–269 m. Nacházíme se zhruba 2 km severovýchodně od obce Doksy (okres Česká Lípa), jméno tohoto území dost jasně vystihuje, oč tady jde – je to prostě Swamp.
Ralsko-bezdězská tabule, Paterovské stráně – přírodní památka
Ralsko-bezdězská tabule si dávno vydobyla znamenitou pověst mezi českými přírodovědci, především ovšem botaniky. Údolí říčky Bělá je již drahně let spojováno s výskytem vzácné popelivky sibiřské (Ligularia sibirica), k jejíž ochraně bylo v potoční nivě vyhlášeno několik maloplošných chráněných území. Stranou zájmu se ocitly boční svahy a vedlejší rokle a ojedinělé hlasy bijící na poplach byly dlouho oslyšeny. Nakonec, když odbíjelo dvanáct, byla na části cenných ploch vyhlášena územní ochrana, nejprve EVL, později i přírodní památka Paterovské stráně. Tomu napomohlo mapování biotopů v rámci projektu NATURA 2000, které zde vymezilo několik typů vzácných biotopů, k jejichž ochraně se Česká republika zavázala, a rovněž výskyt koniklece otevřeného (Pulsatilla patens), který byl zařazen na seznam druhů požívajících ochranu závaznými unijními předpisy. Smutné ale je, že okolí Bělé jaksi uniklo z dosahu Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj. Celkově území památky není v dobrém stavu, mizí pochopitelně především nejcennější druhy.
Ralsko-bezdězská tabule, Provodínské kameny
Hrad Jestřebí je sotva patrná zřícenina na osamělé pískovcové skále, pro zajímavé výhledy do krajiny však stojí za návštěvu. Směrem na sever se zde naskýtá pohled na několik úhledných kopečků nazývaných Provodínské kameny, které leží na pomezí Ralsko-bezdězské tabule a Českolipské kotliny (okres Česká Lípa). Ten největší z nich, Lysá skála, je od roku 1956 chráněn, dnes v kategorii přírodní památka o výměře 2,3 ha. Jedná se o vypreparovaný čedičový suk s pěknými ukázkami sloupcovité odlučnosti a nadmořskou výškou 419 m n. m. Pro svou tvarovou výraznost bývá též nazývána Spící panna, jistě ve smyslu spící krásky a nikoli spící staré panny. Úpatí je porostlé listnatým lesem, vrcholová část je bezlesá.
Ralsko-bezdězská tabule, Rečkov – národní přírodní památka
Údolní niva potoka Rokytka, mezi pramenem Klokočka a Novou vsí asi tři kilometry severozápadně od Bakova nad Jizerou (okres Mladá Boleslav), proslula reliktním výskytem popelivky sibiřské (Ligularia sibirica). Část území je státem chráněna od roku 1933, národní přírodní památka zde byla vyhlášená roku 1949.
Ralsko-bezdězská tabule, Vranovské skály – přírodní památka
Severně Mimoně se vypíná do výšky 696 m n. m. nápadný vyvřelý čedičový kužel zvaný Ralsko, se stejnojmennou hradní zříceninou na svém vrchu a na úpatí obroubený pásem pískovcových skal, z nichž část je chráněna jako přírodní památka Vranovské skály, vyhlášená v roce 1991 na ploše 13 ha (mapa). Předmětem ochrany jsou samotné skály a také cenná rostlinná společenstva s vzácnými druhy rostlin, např. medvědicí lékařskou (Arctostaphylos uva-ursi) nebo česnekem tuhým (Allium strictum).
Rastlinstvo Tatranského národného parku 1.: fytogeografické členenie
Tatranský národný park (TANAP) je najstarším národným parkom na území Slovenska. Vyhlásený bol v decembri 1948 s účinnosťou od 1. 1. 1949. V súčasnosti zaberá územie TANAP-u bezmála 75 tisíc hektárov. Chránené územie zahŕňa najvyššie pohorie Karpatského oblúka – Tatry a ochrana tohoto jedinečného územia bola aj dôvodom na jeho vyhlásenie.
Na relatívne malej ploche je sústredené nevšedné bohatstvo prírodných fenoménov, medzi ktorými vyniká rastlinstvo. O bohatstve flóry TANAPu svedčí, okrem iného, počet zistených druhov cievnatých rastlín, ktorých je takmer 1400, a tým sa toto územie radí medzi najbohatšie územia Slovenska. Je tu sústredené množstvo chránených, vzácnych a ohrozených rastlinných druhov, väčšia časť západokarpatských endemitov, viacero rastlín má na území TANAPu jediné miesto výskytu v SR, prípadne aj v celých Západných Karpatoch a zachovalo sa tu množstvo glaciálnych reliktov, niektoré z nich na súčasnej južnej hranici svojho súčasného celosvetového areálu.
Rastlinstvo Tatranského národného parku 2.: floristická charakteristika územia
Z územia Tatranského národného parku je uvádzaných 1398 taxónov cievnatých rastlín. Botanický prieskum územia však nie je dokončený, o čom svedčia nálezy nových druhov pre TANAP v ostatných rokoch, napr. Eriophorum gracile v roku 2003, alebo tesne pri hranici parku lokality druhov Sparganium natans a Carex pulicaris.
Rastlinstvo Tatranského národného parku 3.: vegetačné pásma – podhorský a horský stupeň
Rastlinstvo Tatranského národného parku je v rámci jeho územia veľmi rôznorodé, čo je spôsobené viacerými faktormi. Medzi najvýznamnejšie patrí príslušnosť častí územia národného parku podľa geomorfologického a fytogeografického členenia Slovenska, nadmorskej výšky (vegetačné pásma), horninového podkladu a vodného režimu. V území TANAPu a jeho ochranného pásma môžeme vylíšiť 5 vegetačných pásiem a členenie na jednotlivé pásma môžeme použiť na stručnú a prehľadnú floristickú charakteristiku územia.
Rastlinstvo Tatranského národného parku 4.: vegetačné pásma – subalpínsky, alpínsky a subniválny stupeň
Subalpínsky stupeň nadväzuje na horský stupeň a končí hornou hranicou súvislého výskytu kosodreviny vo výške probližne 1800 m n. m. Pôvodné súvislé kosodrevinové porasty, do ktorých ešte z drevín zasahovala borovica limba, boli v uplynulých storočiach zdecimované najmä kvôli pasienkom. Najviac boli ľudskou činnosťou poznačené porasty kosodreviny v Belianskych Tatrách, kde bolo pasenie ukončené až po vyhlásení Tatranského národného parku, v 50-tych rokoch uplynulého storočia. Výrazne bol pastvou ovplyvnený stupeň kosodreviny aj v Západných Tatrách. Tu sa páslo v niektorých častiach, napr. v Račkovej doline, až do roku 1986, kedy bolo územie Západných Tatier pripojené k územiu národného parku.
Rastlinstvo Tatranského národného parku 5.: nelesné rastlinné spoločenstvá – podhorský a horský stupeň
Pestrosť geologického podložia, geomorfologických tvarov, značná premenlivosť a mozaikovitosť mikroklimatických pomerov súvisiaca aj s veľkým výškovým rozpätím (od 800 až do 2655 m n. m.) sú hlavnými faktormi podmieňujúcimi bohatstvo nelesných rastlinných spoločenstiev v TANAP-e. Hlavným centrom rozšírenia týchto spoločenstiev je územie nad hornou hranicou lesa od subalpínskeho až po subniválny vegetačný stupeň.
Rastlinstvo Tatranského národného parku 6.: nelesné rastlinné spoločenstvá – subalpínsky stupeň
Subalpínsky stupeň
Medzi najrozšírenejšie nelesné formácie subalpínskeho stupňa patria spoločenstvá osídľujúce sutinové kužele, lavínové dráhy, žľaby a plochy medzi ostrovčekmi kosodreviny patriace do zväzu Calamagrostion villosae. V týchto spoločenstvách dominujú druhy ako smlz chĺpkatý (Calamagrostis villosa), kostrava sfarbená (Festuca picta), chlpaňa hájna (Luzula luzuloides), kýchavica biela Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), horec bodkovaný (Gentiana punctata), štiav alpínsky (Acetosa arifolia), valeriána trojená (Valeriana tripteris), zerva klasnatá (Phyteuma spicatum).
Rastlinstvo Tatranského národného parku 7.: nelesné rastlinné spoločenstvá – alpínsky a subniválny stupeň
Alpínsky stupeň
V alpínskom vegetačnom stupni má svoje optimum zväz Loiseleurio-Vaccinion Br.-Bl. et Jenny 1926, združujúci spoločenstvá nízkych kríčkov. Najrozšírenejšou asociáciou je Cetrario-Vaccinietum gautherioidis Hadač 1956, ktorá osídľuje obdobné stanovištia ako spoločenstvo sitiny trojzárezovej a z tohoto dôvodu majú viaceré spoločné druhy. Dominantou týchto spoločenstiev sú však kríčky rodu brusnica (Vaccinium): brusnica drobnolistá (Vaccinium gaultherioides), brusnica čučoriedková (Vaccinium myrtillus) a brusnica obyčajná (Vaccinium vitis-idaea). Miestami pristupuje šucha obojpohlavná (Empetrum hermaphroditum), vres obyčajný (Calluna vulgaris) a viacero druhov lišajníkov a machorastov.
Rastlinstvo Tatranského národného parku 8.: lesné rastlinné spoločenstvá
Lesné rastlinné spoločenstvá
Lesné rastlinné spoločenstvá tvoria významnú a neodmysliteľnú súčasť prírodného prostredia Tatranského národného parku, pokrývajúce viac jako polovicu jeho rozlohy. Zároveň patria medzi spoločenstvá významne ovplyvnené dlhodobými ľudskými aktivitami, ktoré sa prejavili zväčša negatívne. Preto sa dnešné drevinové zloženie viac alebo menej výrazne odlišuje od pôvodného, ktoré sa v oblasti Tatier formovalo od skončenia ostatnej doby ľadovej a ustálilo sa v období subatlantika, asi pred 2000 rokmi. Zmeny sa prejavili predovšetkým v štruktúre lesných porastov. Pôvodné alebo pôvodným blízke lesné spoločenstvá sa zachovali iba ostrovčekovito na menej prístupných až neprístupných miestach, najmä v oblasti hornej hranice lesa a v pásme boja. Medzi lesné spoločenstvá radíme aj porasty kosodreviny v subalpínskom vegetačnom stupni.
Řeka Ohře – horní tok
Řeka Ohře je naší středně velkou řekou a v oblasti svého horního toku představuje nadmíru bohatý biotop vodních makrofyt. Ty zde osídlují proudící úseky řeky, klidové zátočiny, břehové lemy, ale také stojaté vody slepých a mrtvých ramenech. Mezi nejvýraznějšími patří rozhodně porosty stulíku žlutého (Nuphar lutea) v klidnějších zónách toku a lakušníku (Ranunculus sp.) ve vodách středně rychlých.