Réunion, Les Colimaçons, Conservatoire Botanique National a Mascarin, Jardin botanique de la Réunion

Ve svazích nad západním pobřežím Réunionu nad městečkem St-Leu se nachází významná botanická zahrada a centrum ochrany přírody – součást sítě francouzských státních botanicko-ochranářských institucí s lokálním vymezením působnosti. Zahrada leží na pozemcích někdejších plantáží, které mají rozlohu asi 12,5 ha a skrývají i rezidenci markýze de Chateauvieux z roku 1857.

Číst dál

Rostliny jemenského ostrova Sokotra

Sokotranské souostroví ležící v Adenském zálivu vzniklo při rozpadu prakontinentu Gondwana před mnoha miliony lety. Velká vzdálenost od pevniny – od Arabského poloostrova na severu a od zemí Afrického rohu na jihu – způsobila, že zde probíhal vývoj zcela izolovaně. Na 30 % rostlin popsaných na tomto území je endemických, vyskytujících se pouze zde. Ostrovy bývají nazývány Galapágami Indického oceánu.

Číst dál

Roudnické písky, Dobříňský háj – přírodní památka

Nedaleko Roudnice nad Labem u obce Dobříň (v okrese Litoměřice) se rozprostírá velký lužní háj, jeden z posledních dochovaných polabských lužních lesů na území Ústeckého kraje. Dne 15. ledna 2011 byla tato lokalita na ploše 21,2 ha vyhlášena přírodní památkou na ochranu lesní vegetace s unikátním masovým výskytem chráněné a ohrožené sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis) a ohrožených druhů hmyzu, které jsou vázany na dřevní hmotu.

Číst dál

Rovenská pahorkatina: Libuňka – přírodní památka

Rovenská pahorkatina: Libuňka – přírodní památka

Tato přírodní památka chrání část toku říčky Libuňky (8–10,6 říční kilometr) mezi obcí Ktová a silnicí z Borku do Hrubé Skály (okres Semily). Předmětem ochrany je přirozený tok s typickými meandry a břehovými porosty. Na jihovýchodním konci přírodní památky je její součástí i krátký úsek náhonu na Jankovu tůň a Jankova tůň samotná. Přírodní památka byla poprvé vyhlášena v roce 1990, v roce 1998 došlo k jejímu přehlášení a především rozšíření o tzv. Jankovu tůň. Dnešní rozloha přírodní památky činí 4,5 hektaru.

Číst dál

Rožďalovická tabule, Oškobrh – historický nástin devastace květeny polabského Blaníku

Poděbradské Polabí, Oškobrh – historický nástin devastace květeny polabského Blaníku

Oškobrh, tajemný vrch, háji se zelená, skalami bělá nad širou rovinou. Ve stínu jeho dubů a javorů, vazů, rokyt a jilmů, třeslavých osik, jasanů i hladkých bříz, v místech, kde lískoví, klenice, lýkodra s babykou bujely v husté směsi, dařil se čarovný květ, nejedna vzácná bylina mocné, hojivé síly – až takto výsostně floristicky se zmiňuje mistr Alois Jirásek o nevysokém kopci Oškobrhu ve svých Starých pověstech českých. Jakoby dobře věděl, že vrch Oškobrh je skutečně místem po staletí botaniky velmi vyhledávaným.

Číst dál

Rusko, Solovky, Solovecká botanická zahrada

Solovecké ostrovy v Bílém moři jsou známé především jako místo nejstaršího tábora nucených prací, tzv. gulagu. Ten byl vytvořen z kláštera na Velkém Soloveckém ostrově, jehož začátky lze hledat v 15. století. Klášterní botanickou zahradu zde založil v roce 1822 archimandrita Makarius, proto je také v mapách toto místo označováno jako Makarievskaja pustyň. Protože vznikla zároveň i jako místo odpočinku představeného kláštera (archimandrita), byla zde postavena i jeho letní rezidence (1859–62) a kaple sv. Alexandra Něvského (1854).

Číst dál

Rusko, západ Velkého Kavkazu, širší okolí Krasnoj Poljany

Rusko, západ Velkého Kavkazu, širší okolí Krasnoj Poljany

Velký Kavkaz končí na západě dlouhým hlavním hřebenem táhnoucím se rovnoběžně se severovýchodním pobřežím Černého moře vzdáleným jen 20 až 40 kilometrů. Západní cíp Velkého Kavkazu na obou stranách hlavního hřebene patří politicky pod Krasnodarský kraj Ruské federace. Na východě, asi 30 kilometrů za pobřežním městem Soči, tvoří k jihu stékající řeka Psou a výše pak 3256 m vysoký masiv Agepsta státní hranici s Abcházií, resp. Gruzií a zároveň formální hranici mezi Evropou a Asií. Dále obě hranice společně pokračují na východ po hlavním kavkazském hřebeni v celé jeho délce kromě nejvýchodnějšího ázerbájdžánského konce. Přesněji řečeno, od východních pramenů paralelní a mohutnější ruské řeky Mzymta jsou dále na východ jižní svahy Velkého Kavkazu asijské, severní evropské a horské pásmo je tam již širší a členitější, s delšími postranními hřebeny.

Číst dál

Rychlebská vrchovina, Chebzí – přírodní památka

Rychlebská vrchovina, Chebzí - přírodní památka

Nedaleko Písečné, na severním okraji Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, u osady se svrchovaně podezřelým jménem Chebzí (okres Jeseník), se v nadmořské výšce 520–550 m nalézá stejnojmenná přírodní památka. Předmětem ochrany je několik sušších luk o výměře 2,8 ha s význačným výskytem vstavačovitých rostlin.

Číst dál

Sečská vrchovina, Ratajské rybníky – přírodní památka

Sečská vrchovina, Ratajské rybníky – přírodní památka

Jedná se o tři, vedle sebe ležící rybníky, které se nacházejí na severovýchodní okraji Hlinska – asi 1 km od zástavby v části Rataje (okr. Chrudim). V mapách jsou uváděna jména pouze dvou krajních rybníků, které jsou nazývány Dolní a Horní Ratajský rybník. V jejich okolí jsou zahrádkářské kolonie a území je využíváno rekreačně.

Číst dál

Seychelské ostrovy a jejich květena

Seychelské ostrovy a jejich květena

Seychely se usadily v našem povědomí především jako destinace pro rekreaci výstředních boháčů, případně zbohatlíků a šejdířů. Možná taky proto, že sázka na turistický ruch (ovšem s vyloučením batůžkářů) byla od počátku samostatnosti skutečným leitmotivem rozvoje země a největším zdrojem příjmů. Taková představa luxusních rekreačních objektů vybavených veškerou civilizací je ovšem v rozporu se zažitou představou ráje neporušené přírody. Jak je to tedy opravdu? Podívejme se na ostrovy blíže: uvidíme, že skutečnost si z každé z možných poloh vybrala něco.

Číst dál