Botanická zahrada ve Wageningenu je poněkud záhadná instituce. Na některých webových stránkách existuje, na jiných se dovíte, že ve městě jsou pouze dvě arboreta. Je tomu tak proto, že v době výstavby centrálních holandských herbářů na určitou dobu zahrada de facto přestala existovat. Skleníky zahrady jsou vymrzlé a nepoužívané a poněkud zpustlo i arboretum, které bylo součástí zahrady. Proti stavbě herbářů se vedla diskuse, ale nakonec o jejich výstavbě bylo rozhodnuto, ustoupila část zahrady se stoletými stromy a některé herbáře z jiných pracovišť v Holandsku budou přestěhovány do Wageningen. Protože hrubá stavba již byla dokončena, přistoupilo se nyní i k rekonstrukci arboreta – obnově cest a travních ploch. Takže lze doufat, že zahradu čeká lepší budoucnost.

Původně šlechtické venkovské sídlo ze 16. století bylo obklopeno pravidelnou francouzskou zahradou, která byla v roce 1830 přeměněna na anglický park. Později byl park zpřístupněn veřejnosti. Jako pozůstatek II. světové války jsou v parku německé bunkry.

Největší botanickou zahradu Nizozemska najdete ve městě Haren, které je vlastně předměstím severonizozemského Groningenu (pozor, i v Německu – asi 100 km od nizozemského Harenu – leží město stejného jména). Park založil lékárník Henricus Munting v roce 1626, z původní zahrady se však nic nezachovalo, nejstarší introdukované dřeviny jsou mladší než 100 let. Zahrada se dnes rozkládá na ploše 21 hektarů.

Botanická zahrada v nizozemském městě Leidenu je úzce svázaná s místní univerzitou. Ta byla založena již roku 1575 a je nejstarší v protestantské části země. Univerzitu nechal založit Vilém Oranžský jako odměnu za to, že město vydrželo roční obléhání španělskými vojsky. Měšťané tehdy dostali za odměnu na výběr ze dvou možností – buď osvobození od daní, anebo založení univerzity.

K povinným zastávkám při návštěvě jarního Nizozemska bezesporu patří i návštěva květinových zahrad Keukenhof, které leží asi na půli cestě mezi Amsterdamem a Rotterdamem. V exponovaném období sem přijíždějí desítky autobusů a místy na chodníčcích ani na promenádách takřka není k hnutí.

Arboretum a zahrady Trompenburg leží na východním okraji Rotterdamu, ve čtvrti Kralingen, nedaleko dálnice A16. Z dálnice je snadno k dosažení, jen se musíme držet ve vnějších pruzích dálnice, které jsou od vnitřních tranzitních pruhů odděleny svodidly a v místě, kde je třeba odbočit, není možné mezi pruhy přejíždět.

Botanická zahrada univerzity v Utrechtu leží v univerzitním kampusu nedaleko křižovatky dálnic A28 a A27. Pokud jedete autem, držte se směru na Univerzitní nemocnici a poté zahradu snadno naleznete. Není však značená orientačními tabulemi.

Květena Nového Zélandu je dosti bohatá a rozhodně velmi zajímavá. Geografická izolovanost této oblasti od zbytku světa je příčinou zdejšího vysokého stupně endemismu. Uvádí se, že na Novém Zélandu se vyskytuje zhruba 2400 taxonů původních cévnatých rostlin, přičemž endemických je až 80 procent z nich.

Asi 45 km od centra hlavního města Ománu se už 10 let buduje velmi rozsáhlá botanická zahrada. Jako její základní kámen lze považovat královský výnos sultána Kábuse, který jí do vínku vložil nejen úkol aktivní péče o ománskou květenu, ale také – typicky ománsky velkorysých – 423 hektarů pozemků. Za 10 let existence sice zahrada ještě nefunguje pro veřejnost, ale zejména v odborných kruzích je její aktivita nepřehlédnutelná.

Přírodní park El Parque Natural Metropolitano je jediný svého druhu v celé Střední Americe. Chrání přírodní oblast tropického lesa uvnitř panamského hlavního města Ciudad de Panamá. Park se rozkládá na ploše 232 hektarů, na kopci severně od centra mezi frekventovanými silnicemi La Amistad a Ascanio Villalaz a řekou Corundú. Přímo parkem vede silnice Via Juan Pablo II. El Parque Natural Metropolitano je zařazen do národního systému chráněných území Panamy (SINAP).

Při návštěvě Slezských Teplic (Cieplice Śląskie-Zdrój, Bad Warmbrunn) vás možná ani nenapadne, že se zrovna procházíte po nejstarších lázních na území dnešního Polska. Z malebného městečka s nevelkým náměstíčkem, zámkem, menším parkem, klášterem a několika termálními prameny vyzařuje klid hraničící až s příjemně uhrančivou a následováníhodnou leností. Dnes jsou sice lázně Slezské Teplice součástí Jelení Hory, blízkého zhruba osmdesáti tisícového města v podhůří Krkonoš, ale tady se opravdu vůbec nespěchá. Léčit se tu dají nemoci pohybového ústrojí, ale i choroby očí a ledvin.

Botanická zahrada Varšavské univerzity byla založena v roce 1819 a jejím zakladatelem byl polský botanik Michał Szubert. Vznikla vlastně na místě dřívějších zámeckých zahrad, kde už stávaly bývalé královské oranžerie.

Ogród Saski – Saská zahrada byla založena polským králem Augustem II. Silným u barokního Saského paláce v letech 1713–33 na tzv. „Saské ose“, která sledovala linii paláců a parků spojující západní okraj Varšavy s Vislou. Zahrada byla projektována ve velkolepém francouzském stylu podle zahrad ve Versailles.

Slezská metropole Vratislav musela být v minulosti městem naprosto okouzlujícím, překrásným a v mnoha ohledech jistě zcela výjimečným – vždyť si třeba vzpomeňte na veleslavnou zahradu Scholtzovu nebo se zkuste začíst do slezské lyriky 17. a 18. století. Jenže světu nevládne jen moudrost, krása a poezie, ke konci 2. světové války byla tehdy německá Vratislav prohlášena za pevnostní město, které mělo zastavit postup Rudé armády – proboha. Toto rozhodnutí znamenalo pro Vratislav totální katastrofu, 70 % města bylo zničeno. Stopy války jsou dnes patrné jen z architektonických kontrastů, ruce si tu trochu více natěsno podávají překrásné historické paláce s moderními architektonickými koncepcemi. Přesto tu najdete místa, z jejichž nádhery se tají dech.

Botanická zahrada v madeirském Funchalu byla založena v roce 1960. Zaměřuje se především na
květenu Makaronésie, největší důraz je samozřejmě kladen na flóru samotného ostrova Madeira.