Některá botanicky zajímavá místa se nalézají na těch nejnepravděpodobnějších místech. Málem přímo pod dálničním sjezdem na Kynšperk nad Ohří (okres Sokolov), obklopena silnicemi a pásem bolševníkové buřeně, se ukrývá zajímavá mokřina se svahovým prameništěm slatinného charakteru. Místo je známé překvapivým nálezem vzácné pěchavy slatinné (Sesleria uliginosa), kterou zde na úpatí Slavkovského lesa jaksi nikdo neočekával. Už nikoli překvapivě je zde obklopena dalšími zajímavými, především mokřadními druhy.

Měli bychom si poctivě přiznat, že jakkoli jsou Čechy přeplněny kulturními skvosty prvořadého významu, skutečně významných památek přírodovědných, které by svým významem sahaly za místní, středoevropské hranice, máme poskrovnu. Jednou z nemnoha výjimek je národní přírodní rezervace Soos u Františkových Lázní (mapa), kde přinejmenším velikost a mocnost křemelinového štítu je ojedinělá v rámci celé Evropy. Rezervace zde byla vyhlášena teprve v roce 1964 na ploše 221 ha, když byla konečně rozeznána mimořádná hodnota tohoto území. Ačkoli se jedná především o místo pozoruhodné z hlediska geologického, ani živá příroda nezůstává stranou a z místního hlediska se jedná i z tohoto pohledu o území významu prvořadého.

Na západ od Františkových Lázní (mapa) se nalézá soustava rybníků, mokřadů a podmáčených lesů, o níž je již delší dobu známo, že zde rostou i různé vzácné rostliny. K jejich ochraně – a též k ochraně vzácných druhů živočichů – byla vybrána nejzachovalejší část a v roce 1997 zde byla na ploše 24 ha zřízena přírodní rezervace, nazvaná právě podle jednoho z rybníků. Původním popudem k ochraně byl snad fytogeograficky významný nález šichy černé (Empetrum nigrum), časté spíše v horských oblastech. Teprve podrobný průzkum ukázal, že je území přírodní rezervace cennější, než se zprvu zdálo.

Přírodní památka Koubovský rybník byla vyhlášena dne 18. 2. 1998. Lokalita leží v Jihočeském kraji, v okrese Prachatice, katastrální území Třešňový Újezdec, v blízkosti městyse Lhenice, a to ve vzdálenosti 1,5 km jihovýchodně od něj, na Vadkovském potoce, v nadmořské výšce od 530 do 536 metrů. Předmětem ochrany je rybník a přiléhající slatinná louka o celkové výměře 3,48 hektaru.

Lesní rybníček Pětinoha se nachází asi 1,5 km jihovýchodně od středu Horního Jelení (okres Pardubice). Je chráněn od roku 1982. Důvodem ochrany je zachování rostlinných společenstev vázaných na rybník a jeho blízké okolí a rovněž výskyt hvězdoše podzimního (Callitriche hermaphroditica).

Východní část Čchingchajsko-tibetského plata v jihozápadní Číně je odvodněna třemi velkými řekami odtékajícími do Andamanského moře (řeka Salwin), Jihočínského moře (Mekong) a Východočínského moře (Jang-c‘ Ťiang). Nejdelší z těchto řek, Jang-c‘ Ťiang, je se svými 6300 kilometry délky toku třetí nejdelší řekou na světě.

Východní okraj Čchingchajsko-tibetského plata v jihozápadní Číně je tvořen různorodým seskupením pohoří oddělených řekami Ja-lung, Ta-tu a Min Ťiang, stékajícími z plata k jihu jako hlavní levostranné přítoky mohutné řeky Ťin-ša Ťiang (níže Jang-c‘ Ťiang). Celé území leží v západní části provincie S’-čchuan.

Hlavní tibetská řeka Yarlung Tsangpo (Yarlung Zangbo) protéká jižní částí vnitřního Tibetu v přímočaré délce asi 1300 km od západu na východ souběžně s hlavním himálajským rozvodím. Pramení v nadmořské výšce asi 5600 m z ledovcového splazu na jihu horského pásma Ting-la Jih-ch’ü na 82° 40’ východní délky a na horním toku je nazývána Ma-čchüan Che (Maquan He nebo též Damqog Tsangpo). Na dolním toku je tatáž řeka známá jako Brahmaputra.

Na pomezí čínské provincie Jün-nan, vnitřního Tibetu, severního cípu Barmy a nejvýchodnějšího cípu indického státu Arunáčalpradéš se nachází světová geografická rarita – nejhustší seskupení souběžných veletoků, respektive jejich povodí na Zemi. Ve vzdálenosti asi 160 až 200 km napříč povodími mezi krajními toky řek – zde jmenováno od východu na západ – tečou od severu k jihu řeky Ťin-ša Ťiang (Jinsha Jiang, níže zvaná Jang-c‘ Ťiang), Lan-cchang Ťiang (Mekong), Nu Ťiang (Nu Jiang, Salwin), Dulong (Iravádí) a Zayü Čchü (Zayü Qu) neboli Luhit (hlavní východní přítok Brahmaputry).

Slovo, které se ve všech pádech skloňuje, pokud je řeč o vegetaci jižní Afriky. Povstalo z jazyka prvních jihoafrických kolonistů evropského původu, tedy z holandštiny, respektive z tzv. afrikaans, což je jazyk od holandštiny odvozený, který je dnes jednou z úředních řečí moderní Jihoafrické republiky. Znamená „jemné křoví“.

Hlaváček jarní (Adonis vernalis) je řazen mezi silně ohrožené druhy květeny České republiky. V blízkosti Prahy jej můžete nalézt v Českém krasu, dále na sever potom v kaňonu Vltavy v Dolním Povltaví.

Nedaleko Kralup nad Vltavou, na levém břehu Zákolanského potoka, nad silnící č. 101 z Kralup do Kladna se vypíná členitá spilitová skála, chráněná jako nevelká (0,37 ha) přírodní památka Minická skála (okres Mělník – mapa). Předmětem ochrany jsou zbytky skalních stepí s řadou vzácných rostlin, z nichž za nejvýznamnější je patrně považován česnek tuhý (Allium strictum).

Nedaleko Kralup nad Vltavou, na pravém břehu Zákolanského potoka, se vypíná nad tratí Kralupy–Kladno skalnatý ostroh zvaný Koziňák a chráněný jako PP Otvovická skála (okres Mělník – mapa). Přestože se jedná o plošně nevelké území (1,3 ha), je významné výskytem vzácných a zajímavých druhů rostlin. Území je hojně navštěvováno, zvláště na jaře v době květu konikleců, hlaváčků a tařic.

Vltava opouští Pražskou kotlinu hluboko zaříznutým údolím lemovaným skalnatými srázy a roklemi. Na jejím levém břehu u pražské čtvrti Sedlec se nachází přírodní památka Sedlecké skály s pozoruhodnými společenstvy skal, teplomilné skalní stepi a křovin s výskytem chráněných a ohrožených druhů.

Jen několik kilometrů severně od Prahy se nachází malá obec Větrušice, zajímavá svojí polohou vysoko nad pravým břehem Vltavy. Přímo pod obcí se totiž rozpíná mohutné sklaní defilé, od roku 1969 chráněné, dnes jako Národní přírodní rezervace Větrušické rokle. Asi 100 m vysoké skály jsou bohatě rozčleněny na hřebeny, skalky, úžlabiny i hlubší rokle. Jižní část je tvořena kyselými břidlicemi a buližníky, severní konec je tvořen mírně bazickými spility. Území je významnou křižovatkou teplomilné vegetace Českého krasu, Polabí a Českého středohoří.