Ačkoli je Itálie v Evropě jedním z nejdéle fungujících center lidských aktivit, zachovaly se zde unikátní oblasti se zachovalou přírodou. Platí to i pro nejvyšší horskou skupinu Apenin ve střední Itálii, kterou chrání od roku 1991 velmi rozsáhlý národní park.

V jihovýchodní části Itálie byl v rozsáhlém úseku pobřeží zřízen přírodní park. Rozkládá se mezi nejvýchodnějším italským městem, starobylým Otrantem, a nejjižnějším cípem Salentinského poloostrova, zahrnuje i nejdále na východ vysunutý mys pevninské Itálie, Capo Otranto. Chráněné území má rozlohu 32,3 km2 a tvoří jej více než 50 km dlouhá pobřežní linie; kromě toho zahrnuje několik drobných vnitrozemských enkláv zachovalých zbytků přirozených lesních porostů. Přírodní park zahrnuje tři evropsky významná území, v nichž je chráněno celkem 5 typů vzácných biotopů.

Na podpatku boty Apeninského poloostrova se rozkládá italská provincie Puglia (Apulie). V její jižní části, na pobřeží Jónského moře jihovýchodně od Taranta, se zhruba v polovině cesty mezi městečky Porto Cesareo a Gallipoli nachází přírodní park Porto Selvaggio e Palude del Capitano. Byl vyhlášen v roce 2006 a má rozlohu 11,2 km2. Skládá se ze dvou samostatných, značně odlišných částí vzdálených od sebe asi 6 km, přerušovaně je propojuje pobřežní linie.

V nejkontinentálnější, nejsušší části vnitrozemí jihoitalské provincie Puglia (čili Apulie) byl v roce 2004 zřízen velmi rozsáhlý národní park. Rozkládá se přibližně mezi městy Minervino Murge, Andria, Altamura a Santeramo in Colle, zabírá plochu téměř 681 km2. V nejvyšším bodě (Torre Disperata) dosahuje nadmořské výšky 686 m.

Hornatý italský poloostrov Gargano se nachází v jihovýchodní části Apeninského poloostrova, na jadranském pobřeží, v regionu Apulie. Největšími městy v této oblasti jsou Manfredonia, Vieste, Mattinata, Peschici, San Giovanni Rotondo, Rodi Garganico nebo Monte Sant’ Angelo.

Italské městečko Cortina d’Ampezzo je známé především jako středisko zimních sportů, je vyhledávané hlavně lyžaři. V roce 1956 se zde konaly dokonce zimní olympijské hry. Nicméně i při letní návštěvě této alpské oblasti si turista prahnoucí po sportovním vyžití přijde na své. Avšak okolí Cortiny je zároveň velmi zajímavou oblastí přírodovědnou, především je cenným areálem botanickým. Dolomity vytvářejí neobyčejně krásnou kulisu pro řadu pozoruhodných rostlin.

Pouhých 50 kilometrů od jihofrancouzského Azurového pobřeží, jen nedaleko od věhlasných turistických center tak zvučných jmen, jako jsou Monte Carlo, Nice a Cannes, najdeme turismem dosud téměř nedotčený kout Alp. Jsme na francouzsko-italském pomezí, nacházíme se v Přímořských Alpách, které jsou vymezeny průsmyky Colle di Tenda na jihu a Colle della Maddalena na severu. V italské části těchto hor se zvedá nejvyšší vrchol celé oblasti Cima d´Argentera (3297 m n. m.), míříme proto právě sem.

Sardinie je skutečně ostrovem mnoha tváří. Víceméně za to může pestrá geologická minulost, která dopustila, že každá doba zde zanechala výrazné pozůstatky, které určují ráz zdejší krajiny. Když člověk připlouvá do Olbie, vítají ho ohromné kostky bílých vápencových skal, ale pár kilometrů odtud začíná krajina bizarních žulových skalisk. Ve vnitrozemí se rovněž střídají vápencové nebo dolomitové hřbety a rulové kuesty, z nich se vypíná ohromná třetihorní sopka. Najdeme zde porfyritové útesy i průniky čedičů ve starších sedimentech. Vzhledem k nepříliš hustému osídlení se na Sardinii ovšem zachovalo dost přírody až do dnešních dnů.

Téměř vprostřed Sardinie se nachází pohoří, kde kulminuje nadmořská výška ostrova. Masiv se jmenuje Gennargentu a má velmi složitou geologickou stavbu. V jeho nejsevernější části leží hora Monte Corrasi, která se vypíná nad městečkem Oliena do výšky 1463 m n. m.

Nad východním pobřežím Sicílie se zvedá jeden z nejpozoruhodnějších geologických úkazů: obrovská dýmající hora. Italové jí také říkají Mongibello, místní v dialektu Mungibeddu. Na jedné straně místo, kde vládnou bohové Héfaistova ražení, tavící tyglík, v němž se prakticky permanentně vaří horniny a z nějž se téměř bez přestávky valí kouř, místo, které čas od času zatřese bližším či širším okolím a shází města a vesnice jak domečky z karet. Na straně druhé neobyčejně úrodné místo, které obyvatele vždycky lákalo živobytím snazším než kdekoli jinde v bližším či vzdálenějším okolí.

Severní pobřeží Sicílie lemuje hřeben docela vysokých hor, které v podstatě představují pokračování Apenin z poloostrova. Ve směru od východu je to skupina Peloritani, následuje pohoří Nebrodi a zhruba uprostřed severního pobřeží horský systém dosahuje nejvyšších výšek skupinou Madonie.

Ačkoli městečko Cefalù bylo osídleno již v prehistorické době, za řecké kolonizace zde byla osada Kefaloidion, za Římanů se jmenovala Cephaloedium. V neklidných dobách prvního tisíciletí se zde vystřídali Byzantinci a roku 858 je dobyli Arabové. Saracény vypudili v roce 1063 normanští bojovníci, jejichž prvotním cílem bylo osvobození Svaté země… Jenže do Jeruzaléma nedojeli, a tak nějak se zasekli v jižní Itálii. Tím počíná nejslavnější doba středověké Sicílie.

Botanická zahrada Orto Botanico dell’Università della Calabria se nachází na okraji univerzity ve městě Arcavacata di Rende, v ulici Via Pietro Bucci. Byla založena dekretem prezidenta republiky 31. října 1981, rozkládá se na ploše 8 hektarů.

Vesnice Bagnaia se nachází v severním Laziu (střední Itálie), nedaleko od největšího italského kráterového jezera Lago di Bolsena.

V roce 1552 založil vévoda Vicino Orsini „posvátný les“ – Sacro Bosco – plný gigantických nestvůr a podivných bytostí. Byl to protest tělesně postiženého (hrbatého), nešťastného člověka proti společnosti zakládající si na kráse a povrchnosti, která vykrystalizovala v přehnaně vyumělkovaných manýristických zahradách, například v zahradě nedaleké Villa Lante.