Německo

Drážďanský Zwinger i drážďanská Velká zahrada, zámky Moritzburg či Pillnitz, ale třeba i známý drážďanský kostel Frauenkirche – to všechno je tzv. „drážďanské baroko“, specifická, možná maličko méně dekorativní, přesto velmi efektní forma baroka, která v letech 1694 až 1763 výrazně ovlivnila podobu země za severozápadní hranicí Čech. Tento styl se někdy označuje jako saské baroko. Avšak za velkými činy vždy stojí velké osobnosti, nejinak je tomu i v tomto případě – za nebývalým stavebním rozkvětem Saska této doby stál saský kurfiřt a později i polský král August II. Silný (1670–1733) a jeho syn Friedrich August II. (1696–1763), právě proto se tomuto kulturnímu fenoménu někdy říkává i augustiánské baroko.

Číst dál

I když to možná většina našinců ani netuší, sousední Německo je pro milovníky botanických zahrad zemí skoro zaslíbenou – můžete jich tady navštívit přes sto. K těm největším patří třeba botanická zahrada v Brémách (41 hektarů plochy), univerzitní zahrady v Göttingenu (36 ha), Ulmu (28 ha) a Marburgu (20 ha), botanická zahrada München-Nymphenburg (22 ha) nebo Palmengarten ve Frankfurtu nad Mohanem (22 ha). Všem však svou velikostí kraluje botanická zahrada berlínská, její celková rozloha činí 43 hektary.

Číst dál

Botanická zahrada technické univerzity v Drážďanech se nachází u severozápadního okraje rozlehlého parku Großer Garten. Původně byla založena v roce 1815 na východním okraji starého města jako součást lékařské akademie. Prvním ředitelem byl Heinrich Gottlieb Ludwig Reichenbach (1793–1879), který zakládal i drážďanskou ZOO a vedl přírodovědné muzeum. Zahrada se těšila přízni saské panovnické rodiny a v krátké době dosáhla výrazného rozvoje – např. už 10 let po svém založení nabízela ve svém indexu 7800 položek.

Číst dál

Orient přitahuje pozornost Evropanů po celá staletí – tu se stane více módní budování japonských zahrad či pěstování bonsají, tu zase pronikne na eurasijský západ filozofie Tibetu či tajuplnost mongolských klášterů. A Čína? Tak ta je v Evropě hodně v kurzu už od konce 17. století. K její módnosti značně přispěli řeholníci, kteří pronikali v minulosti ke vzdáleným východoasijským břehům jako misionáři, a pak ohromovali zprávami o neuvěřitelné říši za Velkou zdí – tak třeba polský jezuita Michał Piotr Boym nakreslil první novověké mapy Číny a už v roce 1656 sepsal první řádky o rostlinách, které viděl v jižní Číně; botanicky ještě podstatně zajímavěji pojednal o čínské květeně i jeho řádový bratr Athanasius Kircher ve svém spisu China monumentis z roku 1667.

Číst dál

V roce 1811 saský král Bedřich August I. pověřil Heinricha Cottu (1763–1844), aby založil saské zemské arboretum. Zahrada patřila k současně založené lesnické škole, ze které v roce 1816 vznikla Královská saská lesnická akademie. Dnes patří Technické universitě Drážďany. Po mnoha úpravách (1815, 1817, 1831, 1900, 1951, naposledy 1998) má arboretum rozlohu 33,4 ha a asi 16 km cest, především na svazích Kienbergu.

Číst dál

Frankfurtskou botanickou zahradu najdeme kousek od známější botanické zahrady Palmengarten – hlavní vchody obou zahrad se nacházejí na Siesmayerstraße, do této zahrady je o něco výš po pravé straně ulice, na východní straně zahrada sousedí s rozlehlým parkem Grüneburg (odtud je i vedlejší vchod).

Číst dál

Německý Frankfurt nad Mohanem navštěvuje mnoho Čechů, zdejší veletrhy totiž patří k nejvýznamnějším akcím svého druhu na světě. Podávají si tu ruce obchodníci, průmyslníci, bankéři ze všech koutů planety, ale jen málokdo z nich ví o místní botanické zahradě. Trochu se schovává ve stínu zdejších mrakodrapů.

Číst dál

Botanická zahrada univerzity v Lipsku se nachází nedaleko středu města poblíž univerzitní kliniky. Je to nejstarší botanická zahrada v Německu a jedna z nejstarších vůbec. Původně byla založena v roce 1539 při univerzitě jako zahrada léčivých rostlin na místě bývalé zahrady kláštera dominikánů. V roce 1806 byla přesunuta na pozemek poblíž dnešní budovy říšského soudu; v této době její rozsah co do plochy i počtu pěstovaných rostlin dosáhl vrcholu, například sbírka kapradin byla v té době nejvýznamnější na světě.

Číst dál

Botanická zahrada v Mnichově byla založena v letech 1804–14 podle plánů krajinářského architekta F. L. von Sckella, a to jako park v blízkosti muzejního areálu (pinakotéky).

Číst dál

Mnichovská Anglická zahrada (původně nazývaná Theodors Park) patří se svými 4,17 km² k největším evropským kontinentálním městským parkům, je dokonce větší než Central Park v americkém New Yorku. Cesty zde měří 78 km, z toho ty upravené pro koně 12 km.

Číst dál

Nejstarší park uprostřed bavorské metropole Mnichova navazuje na rezidenci kurfiřtů, později bavorských králů. Byl založen v letech 1613–17 za kurfiřta Maxmiliana I. v renesančním italském slohu, původně až za hradbami města. Dnes je zachován ve víceméně barokní podobě.

Číst dál

Mnichovský zámecký park Nymphenburg s rozlohou 180 hektarů (s přilehlými plochami 229 ha) se měnil podle dobových mód a trendů.

Číst dál

Botanickou zahradu Postupimské univerzity (Botanischer Garten der Universität Potsdam) najdete při severním okraji světoznámého historického parku Sanssouci v braniborské Postupimi. Z Berlína je to sem jen co by kamenem dohodil (a zbytek S-Bahnem dojel), celá Postupim je městem příjemným, výstavným a svými zahradami a parky skrz na skrz provoněným. Při objevování zdejších krás přijde návštěva univerzitní botanické zahrady duším rostlinomilným zajisté vhod, aspoň na chvíli si tu odpočinete od davů turistů, které krouží kolem pamětihodností v parku Sanssouci. Navíc zdejší botanické expozice jsou skutečně zajímavé.

Číst dál

K nejreprezentativnějším i nejpozoruhodnějším zahradám Německa bezesporu patří královský zámecký areál Sanssouci v braniborské Postupimi (Potsdam). Po vzoru francouzského Versailles tu nechal v letech 1745–47 vybudovat své honosné letní sídlo pruský král Friedrich II. Veliký (1712–86); autorem původního projektu byl architekt Georg Wenzeslaus von Knobelsdorff (1699–1753). Celý tento velkolepý komplex paláců a zahrad se rozkládá zhruba na 290 hektarech a v roce 1990 byl zapsán do prestižního seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Číst dál