Hlavní tibetská řeka Yarlung Tsangpo (Yarlung Zangbo) protéká jižní částí vnitřního Tibetu v přímočaré délce asi 1300 km od západu na východ souběžně s hlavním himálajským rozvodím. Pramení v nadmořské výšce asi 5600 m z ledovcového splazu na jihu horského pásma Ting-la Jih-ch’ü na 82° 40’ východní délky a na horním toku je nazývána Ma-čchüan Che (Maquan He nebo též Damqog Tsangpo). Na dolním toku je tatáž řeka známá jako Brahmaputra.

Na pomezí čínské provincie Jün-nan, vnitřního Tibetu, severního cípu Barmy a nejvýchodnějšího cípu indického státu Arunáčalpradéš se nachází světová geografická rarita – nejhustší seskupení souběžných veletoků, respektive jejich povodí na Zemi. Ve vzdálenosti asi 160 až 200 km napříč povodími mezi krajními toky řek – zde jmenováno od východu na západ – tečou od severu k jihu řeky Ťin-ša Ťiang (Jinsha Jiang, níže zvaná Jang-c‘ Ťiang), Lan-cchang Ťiang (Mekong), Nu Ťiang (Nu Jiang, Salwin), Dulong (Iravádí) a Zayü Čchü (Zayü Qu) neboli Luhit (hlavní východní přítok Brahmaputry).

Slovo, které se ve všech pádech skloňuje, pokud je řeč o vegetaci jižní Afriky. Povstalo z jazyka prvních jihoafrických kolonistů evropského původu, tedy z holandštiny, respektive z tzv. afrikaans, což je jazyk od holandštiny odvozený, který je dnes jednou z úředních řečí moderní Jihoafrické republiky. Znamená „jemné křoví“.

Rozlehlá Etiopská vysočina je rozčleněna do několika samostatných skupin, které se vyznačují velmi vysokými nadmořskými výškami. Jednou z nich je pohoří Wollo, které leží jihovýchodně od nejvyšší části této vysočiny, Simienských hor. Oblast je součástí Somálsko-etiopské provincie Paleotropis.

V srdci východní Afriky se rozkládá horská skupina Simienských hor; Etiopská vysočina zde dosahuje vrcholem Ras Dešen nejvyšší nadmořské výšky (4533 m). Území se rozkládá v Somálsko-etiopské provincii Paleotropis, do níž patří i nejvyšší horské skupiny na africkém kontinentu: Mt. Kenya, Kilimandžáro, Mt. Elgon, Ruwenzori a Virunga.

Súostrovie Falklandy sa nachádza v južnom Atlantiku, približne na 52° južnej zemepisnej šírky. Tvoria ich dva hlavné ostrovy – East Falkland, West Falkland – a 776 malých ostrovov. Majú rozlohu približne 12 200 km2. Počet stálych obyvateľov je 2932 (r. 2012), takmer 70 % žije v hlavnom meste Stanley. Na ostrovoch sa nenachádzajú ďalšie mestá, len izolované usadlosti, farmy a vojenská základňa RAF Mount Pleasant asi 50 km od Stanley.

Věnec Kapverdských ostrovů leží ztracen v Atlantiku asi 1400 km na jih od ostrovů Kanárských a 600 km od břehů Afriky. Nejbližším bodem na kontinentu je Zelený mys, Cap Vert, od nějž ostrovy dostaly jméno – ostrovy Zeleného mysu. Souostroví tvoří devítka ostrovů obydlených a několik dalších menších, neobydlených.

Centrální část Velkého Kavkazu nelze objektivně vymezit, ale kombinací geopolitických a orografických charakteristik jej lze definovat jako oblast hlavního kavkazského hřebene na západě od míst, kde formální hranice mezi Evropou a Asií vystupuje na tento hřeben (na 40° 39’ 42’’ východní délky) a začíná rozdělovat severní evropskou část od jižní části asijské, zpočátku spadající k pobřeží Černého moře, na východě pak končící posledním čtyřtisícovým masivem na hlavním hřebeni ležícím na hranicích Gruzie a Ruské federace, horou Diklosmta (4285 m n. m.).

Rezervace Biotopo Lic. Mario Dary Rivera, známá jako Biotopo del Quetzal, se nachází mezi městy Purulhá a Salamá v horské oblasti Sierra de Chuacús (navazující na pohoří Sierra de las Minas) ve východní části Guatemalské vysočiny, v provincii Baja Verapaz v Guatemale. Vznikla v roce 1976 z iniciativy přírodovědce Maria Dary Rivery na ochranu kvesala chocholatého (Pharomachrus mocinno) z čeledi Trogonidae, posvátného ptáka mayských indiánů a národního symbolu Guatemaly. Rezervace se rozkládá v nadmořské výšce od 1500 do 2305 metrů, rozkládá se na ploše 1017 ha a chrání primární horský mlžný les. Patří mezi sedm biosférických rezervací, které spravuje CECON (Centro de Estudios Conservacionistas), jež spadá pod univerzitu Universidad de San Carlos de Guatemala (USAC).

Guatemalský národní park Laguna Lachuá se nachází nedaleko mexických hranic, v departmentu Alta Verapaz. Rozprostírá se mezi řekami Chixoy (na severu a západě) a Icbolay (na východě) a horami Cerro La Sultana, Cerro Peyán (na jihu). Území bylo chráněno již od roku 1975 pod názvem Area de Reserva Lachuá. Teprve v roce 1996 tu byl na ploše 145 km2 vyhlášen národní park. Od roku 2006 je ekoregión Lachuá (tj. NP Laguna Lachuá včetně jeho nárazníkových zón o rozloze 428 km2) zahrnut rovněž do území Ramsarské úmluvy, která slouží k ochraně mokřadů s výskytem vzácných druhů vodního ptactva.

Národní park Tikal se nachází 64 km od města Flores na severu Guatemaly v provincii El Petén. Je součástí biosférické rezervace Reserva de Biosfera Maya, která byla založena v roce 1990. Navazuje na obrovskou biosférickou rezervaci Calakmul v Mexiku a chráněnou oblast Río Bravo v Belize, jež dohromady tvoří rezervaci o rozloze přes dva miliony hektarů. Reserva de Biosfera Maya zahrnuje největší oblast tropického deštného pralesa v Guatemale a Střední Americe se širokou škálou nedotčených přírodních stanovišť.

Vysokohorské Čchingchajsko-tibetské plato, vroubené na jihu pásmem Himálaje, vybíhá na východě do dvou předsunutých sousedících pohoří ležících již ve střední Číně, která zde jako jediná přesahují úroveň 3000 m. Severní a vyšší pohoří Čchin-ling Šan (Qinling Shan) se nachází v jižní části provincie Šen-si na jih od nížin okolo řeky Wej Che (Wei He), velkého přítoku řeky Chuang Che (Huang He).

Na jihozápadě Irska se nalézá Národní park Killarney zahrnující soustavu tří jezer a okolní krajinu na úpatí pohoří Iveragh Mountains s pozoruhodnými ekosystémy – původními dubovými a tisovými lesy, vřesovišti a mokřady, s některými vzácnými druhy flory i fauny. Národní park o rozloze 10 236 ha byl v roce 1981 vyhlášen UNESCO biosférickou rezervací. Hlavním cílem parku je ochrana přírody a ekosystémů v původním stavu. Krajina je také určena k rekreaci a cestovnímu ruchu.

Řečeno stroze floristicky je květena severoevropského ostrova Islandu poměrně značně chudá. Setkáme se zde jen se zhruba 490 druhy cévnatých rostlin. Přesto je Island podivuhodná země – ostrov nejen ohně a ledu, země s mnoha evropskými nej.

Ačkoli je Itálie v Evropě jedním z nejdéle fungujících center lidských aktivit, zachovaly se zde unikátní oblasti se zachovalou přírodou. Platí to i pro nejvyšší horskou skupinu Apenin ve střední Itálii, kterou chrání od roku 1991 velmi rozsáhlý národní park.