V jihovýchodní části Itálie byl v rozsáhlém úseku pobřeží zřízen přírodní park. Rozkládá se mezi nejvýchodnějším italským městem, starobylým Otrantem, a nejjižnějším cípem Salentinského poloostrova, zahrnuje i nejdále na východ vysunutý mys pevninské Itálie, Capo Otranto. Chráněné území má rozlohu 32,3 km2 a tvoří jej více než 50 km dlouhá pobřežní linie; kromě toho zahrnuje několik drobných vnitrozemských enkláv zachovalých zbytků přirozených lesních porostů. Přírodní park zahrnuje tři evropsky významná území, v nichž je chráněno celkem 5 typů vzácných biotopů.

Na podpatku boty Apeninského poloostrova se rozkládá italská provincie Puglia (Apulie). V její jižní části, na pobřeží Jónského moře jihovýchodně od Taranta, se zhruba v polovině cesty mezi městečky Porto Cesareo a Gallipoli nachází přírodní park Porto Selvaggio e Palude del Capitano. Byl vyhlášen v roce 2006 a má rozlohu 11,2 km2. Skládá se ze dvou samostatných, značně odlišných částí vzdálených od sebe asi 6 km, přerušovaně je propojuje pobřežní linie.

V nejkontinentálnější, nejsušší části vnitrozemí jihoitalské provincie Puglia (čili Apulie) byl v roce 2004 zřízen velmi rozsáhlý národní park. Rozkládá se přibližně mezi městy Minervino Murge, Andria, Altamura a Santeramo in Colle, zabírá plochu téměř 681 km2. V nejvyšším bodě (Torre Disperata) dosahuje nadmořské výšky 686 m.

Hornatý italský poloostrov Gargano se nachází v jihovýchodní části Apeninského poloostrova, na jadranském pobřeží, v regionu Apulie. Největšími městy v této oblasti jsou Manfredonia, Vieste, Mattinata, Peschici, San Giovanni Rotondo, Rodi Garganico nebo Monte Sant’ Angelo.

Italské městečko Cortina d’Ampezzo je známé především jako středisko zimních sportů, je vyhledávané hlavně lyžaři. V roce 1956 se zde konaly dokonce zimní olympijské hry. Nicméně i při letní návštěvě této alpské oblasti si turista prahnoucí po sportovním vyžití přijde na své. Avšak okolí Cortiny je zároveň velmi zajímavou oblastí přírodovědnou, především je cenným areálem botanickým. Dolomity vytvářejí neobyčejně krásnou kulisu pro řadu pozoruhodných rostlin.

Pouhých 50 kilometrů od jihofrancouzského Azurového pobřeží, jen nedaleko od věhlasných turistických center tak zvučných jmen, jako jsou Monte Carlo, Nice a Cannes, najdeme turismem dosud téměř nedotčený kout Alp. Jsme na francouzsko-italském pomezí, nacházíme se v Přímořských Alpách, které jsou vymezeny průsmyky Colle di Tenda na jihu a Colle della Maddalena na severu. V italské části těchto hor se zvedá nejvyšší vrchol celé oblasti Cima d´Argentera (3297 m n. m.), míříme proto právě sem.

Sardinie je skutečně ostrovem mnoha tváří. Víceméně za to může pestrá geologická minulost, která dopustila, že každá doba zde zanechala výrazné pozůstatky, které určují ráz zdejší krajiny. Když člověk připlouvá do Olbie, vítají ho ohromné kostky bílých vápencových skal, ale pár kilometrů odtud začíná krajina bizarních žulových skalisk. Ve vnitrozemí se rovněž střídají vápencové nebo dolomitové hřbety a rulové kuesty, z nich se vypíná ohromná třetihorní sopka. Najdeme zde porfyritové útesy i průniky čedičů ve starších sedimentech. Vzhledem k nepříliš hustému osídlení se na Sardinii ovšem zachovalo dost přírody až do dnešních dnů.

Téměř vprostřed Sardinie se nachází pohoří, kde kulminuje nadmořská výška ostrova. Masiv se jmenuje Gennargentu a má velmi složitou geologickou stavbu. V jeho nejsevernější části leží hora Monte Corrasi, která se vypíná nad městečkem Oliena do výšky 1463 m n. m.

Nad východním pobřežím Sicílie se zvedá jeden z nejpozoruhodnějších geologických úkazů: obrovská dýmající hora. Italové jí také říkají Mongibello, místní v dialektu Mungibeddu. Na jedné straně místo, kde vládnou bohové Héfaistova ražení, tavící tyglík, v němž se prakticky permanentně vaří horniny a z nějž se téměř bez přestávky valí kouř, místo, které čas od času zatřese bližším či širším okolím a shází města a vesnice jak domečky z karet. Na straně druhé neobyčejně úrodné místo, které obyvatele vždycky lákalo živobytím snazším než kdekoli jinde v bližším či vzdálenějším okolí.

Severní pobřeží Sicílie lemuje hřeben docela vysokých hor, které v podstatě představují pokračování Apenin z poloostrova. Ve směru od východu je to skupina Peloritani, následuje pohoří Nebrodi a zhruba uprostřed severního pobřeží horský systém dosahuje nejvyšších výšek skupinou Madonie.

Ačkoli městečko Cefalù bylo osídleno již v prehistorické době, za řecké kolonizace zde byla osada Kefaloidion, za Římanů se jmenovala Cephaloedium. V neklidných dobách prvního tisíciletí se zde vystřídali Byzantinci a roku 858 je dobyli Arabové. Saracény vypudili v roce 1063 normanští bojovníci, jejichž prvotním cílem bylo osvobození Svaté země… Jenže do Jeruzaléma nedojeli, a tak nějak se zasekli v jižní Itálii. Tím počíná nejslavnější doba středověké Sicílie.

Uprostřed severního a druhého největšího japonského ostrova Hokkaidó leží pohoří Taisetsuzan (Daisetsuzan, Daisecuzan, japonsky 大雪山), též nazývané „Velké sněhové hory“. Řada vrcholů pohoří přesahuje úroveň 2000 m n. m. a kromě hory Horoširi-dake (2052 m) v pohoří Hidaka na jihu ostrova představuje nejvyšší a jediné dvoutisícové hory na Hokkaidu.

Střední část ostrova Honšú je nejhornatější oblastí v Japonsku. Okolo 138. poledníku se zde v severojižním směru táhnou nejvyšší horská pásma Japonska, která jako jediná pohoří přesahují úroveň 3000 m n. m. Z nich plošně menší je jižní horské pásmo Akaiši, nazývané též Alpy Minami, severní pásmo pak tvoří pohoří Hida neboli Japonské Alpy.

Jižně od velkého japonského ostrova Kjúšú leží mezi Východočínským mořem a Tichým oceánem kromě několika malých ostrůvků dva ostrovy s plochou přes 400 km2, bližší podlouhlý (57 km dlouhý) a plochý ostrov Tanegašima a na jihozápad od něj okrouhlý a hornatý ostrov Jakušima. Od této dvojice ostrovů se táhne v jihozápadním směru k Tchaj-wanu v délce zhruba 1000 km souostroví Nansei známé též jako Rjúkjú, rozdělované na větší jižní část – souostroví Okinawa a severní část nazývanou souostroví Amami nebo též Satsunan. Souostroví Okinawa přísluší pod stejnomennou japonskou prefekturu se sídlem ve městě Naha na hlavním ostrově Okinawa. Souostroví Amami spolu s Jakušimou a Tanegašimou, někdy spolu s okolními ostrůvky oddělovanými jako souostroví Ósumi, přísluší pod prefekturu Kagošima se stejnojmenným správním městem na jižním Kjúšú.

Jemen, země ležící v jihozápadním cípu Arabského poloostrova, patří k pozoruhodným místům, ať už se jedná o historii, současnou kulturu nebo přírodu. Geologická historie a geografická poloha předurčily, aby se území dnešního Jemenu stalo křižovatkou cest nejen lidí, ale i organismů.