Zlí jazykové tvrdí, že na Gran Canarii je ze všeho nejkrásnější pohled na sousední ostrov Tenerife. Což o to, mohutný vulkanický masiv nedalekého Tenerife, dobře viditelný z řady míst Gran Canu, působí skutečně impozantně. Byli bychom však přece jen hodně velkými škarohlídy, kdybychom zůstali při hodnocení krás tohoto ostrova pouze u něj.

Tvar trojúhelníku, na délku 80, na šířku nějakých 60 kilometrů, celkem 2034 kilometrů čtverečních. Kolem Atlantik, pár ostrovů, kterým se říká Kanárské, podnebí teplé, lidé mluví španělsky, rádi popíjejí víno a jsou skoro permanentně v pohodě…
O krásách španělského ostrova Tenerife se už toho napsalo tolik, že každé další podobné úsilí se musí zákonitě jevit jako pouhé nošení dříví do lesa. Projděte se ale po Tenerife ještě s námi, tentokrát s očima otevřenýma jen pro rostliny.

Národní park Aigüestortes i Estany de Sant Maurici (španělský název by zněl Parque nacional de Aiguas Tortas y Lago de San Mauricio) leží ve středních Pyrenejích ve španělské autonomní oblasti Katalánsko. Byl založen v roce 1955, má rozlohu 14 119 ha; dalších 26 733 ha tvoří ochranné pásmo parku. Park zahrnuje horské masivy s výškou okolo 3 tisíce metrů a dva údolní systémy, na západě Boí a na východě Espot.

Národní park Ordesa y Monte Perdido leží ve španělských Pyrenejích v regionu Aragon, provincii Huesca u francouzských hranic. Má rozlohu 15 608 ha. Zahrnuje širokou škálu ekosystémů, ve kterých se nachází bohatá a různorodá flora a fauna. Je zároveň součástí biosférické rezervace Ordesa-Vignemal, ptačí oblastí a lokalitou zapsanou na Seznamu světového přírodního dědictví UNESCO.

Přírodní park Posets-Maladeta leží ve střední části Pyrenejí ve španělské Aragonii. Zahrnuje dva nejvyšší masivy Pyrenejí (Posets a Maladeta) a údolí Benasque, Estós a Vallibierna. Území bylo vyhlášeno přírodním parkem v roce 1994. Rozkládá se na ploše 33 440,6 ha a jeho nadmořská výška se pohybuje od 1500 m v údolí po 3404 m (Pico de Aneto, nejvyšší vrchol Pyrenejí).

Botanická zahrada El Jardí Botànic Històric se nachází za Muzeem katalánského umění (Museu Nacional d’Art de Catalunya) při cestě k olympijskému stadionu (Estadi Olímpic). Založena byla v roce 1930 P. Font i Querem na místě dvou starých lomů na severozápadních svazích hory Montjuïc. V roce 1929 se v Barceloně konala Světová výstava, pro jejíž účely bylo postaveno i několik budov právě v jednom z těchto lomů. Kolem výstavních budov byly provedeny zahradnické úpravy podle projektu architekta J. C. N. Forestiera. Po skončení mezinárodní výstavy bylo rozhodnuto prostor využít pro vytvoření botanické zahrady. Většina výstavních budov byla odstraněna a byl využit a upraven i vedlejší hlubší lom.

Nejstarší barcelonský městský park se nachází na severovýchodě města, kde navazuje na nejstarší zástavbu gotické čtvrti (Barri Gòtic). Jeho jméno odkazuje na pevnost, kterou zde nechal postavit roku 1714 král Filip V. Poté, co byla pevnost v roce 1848 stržena, bylo rozhodnuto zde vytvořit první veřejně přístupný park.

Na severním okraji Barcelony, na svahu hory Carmel, se nachází park navržený světoznámým architektem Antoni Gaudím. Cílem Gaudího však nebylo vytvořit park, ale zahradní město se šedesáti rodinnými domy, tržištěm a fórem. Projekt sponzoroval průmyslník Eusebi Güell, jehož jméno dnes park nese. Vznikl v letech 1900–14 a jeho rozloha je 17,8 ha.

Botanická zahrada El Jardí Botànic de Barcelona se nachází na severozápadních svazích hory Montjuïc, za olympijským stadionem (Estadi Olímpic).

Botanickou zahradu Viera y Clavijo najdeme na ostrově Gran Canaria, ve městě Tafira, které se nachází jen nedaleko od hlavního města Kanárských ostrovů Las Palmas de Gran Canaria. Nese jméno po José Viera y Clavijovi (1731–1813), španělském přírodovědci a botanikovi, který se zasloužil o vědecké poznání Kanárských ostrovů.