Na samém východě Švýcarska se mezi vysokými alpskými hřbety skrývá odlehlá část kantonu Graubünden: údolí Val Müstair. Od zbytku státu je odděleno sedlem Ofenpass / Pass dal Fuorn; do nejbližšího „vnitrozemského“ švýcarského sídla je odtud asi 30 km. Údolí je odvodňováno potokem Il Rom, který odtéká do dnešní Itálie a posléze se vlévá do řeky Adiže; jen malá část (neosídlené údolí Alp Mora) svádí vodu přes italskou enklávu Livigno do řeky Inn. V údolí je celkem šest vesnic a žije v nich asi 1500 obyvatel, jejichž mateřským jazykem je povětšinou dolnoengadinský dialekt rétorománštiny (Rumantsch). Absurditou zavání fakt, že hned první, nejsnadněji dosažitelná italská vesnice hovoří německy… ach ano, zde jsme ovšem v Jižních Tyrolích, které byly až do roku 1918 součástí naší milé c. k. monarchie.

Ženevská botanická zahrada se nachází na západním břehu Ženevského jezera, východně od budovy Organizace spojených národů a muzea Ariana. Západní hranici zahrady tvoří železnice, východní hranici vymezuje rušná silnice směřující do Lausanne. Pod touto silnicí je postaven podchod, který spojuje botanickou zahradu s její menší části zvanou La Console na břehu jezera a dalšími parky podél břehu Ženevského jezera.