BOTANY.cz » M

MATTHIOLA TRICUSPIDATA (L.) R. Br. – fiala trojrohá

Ladislav Kovář — Thu, 08 Apr 2010 20:01:34 +0000

Syn.: Cheiranthus tricuspidatus L., Hesperis tricuspidata (L.) Lam., Triceras tricuspidata (L.) Maire in Bull.
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité

Rozšíření: Mediteránní druh, vyskytuje se skoro v celé oblasti (snad jedině kromě pobřeží Jadranu).
Ekologie: Roste na mořském pobřeží, na písčinách, ale také na útesech.

Popis: Jednoletá bylina, 10–30(–40) cm vysoká, šedozelená, chlupatá. Lodyha je vystoupavá až přímá, od báze větvená, listy jsou v obrysu obkopinaté, zpeřeně členěné, úkrojky jsou zaoblené, dolní listy v přízemní růžici o velikosti 7 × 2 cm, horní lodyžní listy jen 3,5 × 1,3 cm.
Květenstvím je hrozen, květy jsou 4četné, až 2 cm v průměru, korunní lístky jsou bledě fialové, na bázi bělavé, ale vzácně i celé bílé. Kvete od března do června.
Plodem je válcovitá šešule, 3–5,5 cm dlouhá, na konci s třemi charakteristickými růžky.
Poznámka: Vědecké rodové jméno rostlině propůjčil italský lékař a botanik Pietro Andrea Matthioli.

Fotografováno dne 30. 3. 2010 (Kypr, západní pobřeží poloostrova Akamas).

MEDICAGO MARINA L. – tolice přímořská / lucerna

Ladislav Hoskovec — Tue, 06 Apr 2010 14:58:06 +0000

Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité

Rozšíření: Pobřežní oblasti celého Středozemí, makaronéského ostrova Tenerife, atlantské pobřeží Evropy (na sever až po Bretaň) a pobřežní oblasti Černého moře.
Ekologie: Roste na pobřežních písčinách a písečných dunách, většinou v dosahu mořského příboje.

Popis: Vytrvalá bylina, stříbřitě chlupatá, lodyhy jsou plazivé, 10–40(–50) cm dlouhé. Listy střídavé, řapíkaté, 3četné, lístky obvejčité, špičaté, 6–11 mm dlouhé, palisty vejčité. Květy v kulovitých hlávkách po 5–12, koruna je asi 6(–10) mm dlouhá, žlutá. Vykvétá od března do srpna. Plodem je hlemýžďovitě stočený, drobně ostnatý lusk.
Ohrožení a ochrana: Na Ukrajině je tolice přímořská zapsána do Červené knihy ohrožených a chráněných druhů rostlin, vyskytuje se zde jen v několika populacích na Krymu.

Fotografováno dne 30. 3. 2010 (Kypr, západní pobřeží poloostrova Akamas).

MATTHIOLA ARABICA Boiss. – fiala

Věra Svobodová — Sun, 21 Feb 2010 16:48:29 +0000

Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité

Rozšíření: Saharsko-arabský druh (Egypt, Izrael, Jordánsko, zřejmě i Arabský poloostrov).
Ekologie: Roste na kamenitých a písčitých stanovištích v polopouštních a pouštních oblastech.

Popis: Vytrvalá, šedozelená rostlina, celá pokrytá velmi krátkými chlupy. Lodyhy přímé, bohatě větvené. Listy v řídké přízemní růžici, lodyžní střídavé, celokrajné, protáhle vejčité až kopinaté s tupou špičkou. Květy téměř bez stopek, světle až tmavě růžové, se čtyřmi podlouhlými korunními lístky se zvlněným okrajem, výraznými žilkami a žlutavou až zelenožlutou bází. Na rubu korunních lístků jsou žilky žlutozeleně zbarvené. Kvete v březnu až květnu. Plody jsou šešule.
Ohrožení a ochrana: Druh je uveden v Červeném seznamu Izraele.
Poznámka: Rostlina je toxická. Rod byl pojmenován na počest významného italského lékaře a botanika P. A. Matthioliho.

Fotografováno ve dnech 6. a 7. 5. 2009 (Jordánsko, Petra).

MONTIA ARVENSIS Wallr. – zdrojovka rolní / zdrojovka roľná

Daniel Dítě — Sun, 17 Jan 2010 17:12:53 +0000

Syn.: Montia fontana subsp. chondrosperma (Fenzl) Walter, Montia fontana subsp. verna Dostál, Montia fontana var. chondrosperma Fenzl
Čeľaď: Portulacaceae Juss. – šruchovité / portulakovité

Rozšírenie: Areál druhu nie je celkom presne známy. Vyskytuje sa pravdepodobne od južného Švédska na severe po Stredozemné more na juhu, na východ po Čierne more. Druh je udávaný aj zo Severnej a Južnej Ameriky.
V Českej republike sú historické údaje o výskyte najmä z Třeboňskej a Českobudejovickej panve, v súčasnosti nie je známa žiadna lokalita. Na Slovensku veľmi vzácne na Podunajskej nížine, novšie je výskyt zdrojovky roľnej potvrdený i na Záhorskej nížine.
Ekológia: Zdrojovka roľná sa vyskytuje v nižších polohách (od nížin do pahorkatín) na obnažených, vlhkých miestach, na obnažovaných plochách brehov vodných nádrží, na vlhkých, piesočnatých poliach, čerstvých úhoroch a v priekopách. Vyžaduje mokré, piesočnaté, výživné a nevápenaté pôdy.

Opis: Jednoročná, prípadne trváca, husto trsnatá rastlina vysoká 3–10 cm. Byle priame alebo vystúpavé, bohato rozkonárené. Listy protistojnolisté, bez prílistkov. Biele kvety v pazušných vrcholíkoch, veľmi drobné, okvetie zrastené, tyčinky 3 až 5, piestik vrchný. Tobolka puká tromi chlopňami, dozreté semená matné alebo slabo lesklé, 1–1,2 mm v priemere, celú sú pokryté veľkými, tupými bradavičkami. Kvitne od apríla do júna.

Ohrozenie a ochrana: Mimoriadne vzácny druh, v mnohých aj rozsiahlych oblastiach úplne chýba. Veľmi veľa lokalít zaniklo, výskyt je často iba dočasný, obmedzený na obnažené plochy, po zapojení sa vegetácie rýchlo ustupuje. Na udržanie sa na lokalite vyžaduje občasnú disturbanciu pôdneho aj vegetačného krytu, preto môže vytvoriť bohaté populácie na vyložene antropogénnych stanovištiach, napríklad na protipožiarnych pásoch, tak, ako je tomu v západnom Maďarsku. V Červenom zozname ČR je zdrojovka roľná zaradená medzi vyhynuté druhy (A1). Na Slovensku je zaradená do kategórie kriticky ohrozených druhov (CR) a je zákonom chránená.
Poznámka: Jedna z najvzácnejších rastlín stredoeurópskej flóry.

Foto: 22. 5. 2006 (Maďarsko, okolie Kapuváru).

MAIANTHEMUM STELLATUM (L.) Link – pstroček / tôňovka

Ladislav Hoskovec — Sat, 31 Oct 2009 17:09:01 +0000

Syn.: Convallaria stellata L., Unifolium liliaceum Greene, Vagnera liliacea (Greene) Rydberg, Smilacina liliacea (Greene) Wynd, Smilacina stellata (L.) Desf.
Čeleď: Convallariaceae Horaninow – konvalinkovité

Rozšíření: Druh Severní Ameriky, vyskytuje se v oblasti od kanadského Newfoundlandu až po Britskou Kolumbii, na severu areál zasahuje až na východ Aljašky, na jihu do Kalifornie a na severozápad Mexika, do Kansasu, Kentucky, Virginie a Marylandu.
Ekologie: Roste v lesních lemech a křovinách, na pasekách a lesních světlinách, také na písčinách, vstupuje i do prérie, v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 3200 m.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemním oddenkem, 15–45 cm vysoká. Lodyha je přímá, listy po 8–11, přisedlé, střídavé, eliptické až kopinaté, 5–6(–15) cm dlouhé a 2,5–3,5(–5) cm široké, na vrcholu zašpičatělé. Květenství je hroznovité, 6–15květé, květy bílé, vonné, korunní lístky 4–5 × 1,5–2 mm. Kvete od června do srpna. Plodem je bobule.
Ohrožení a ochrana: V některých státech USA je zařazen k ohroženým druhům (např. Arizona, Kentucky, Maryland).

Fotografoval Miroslav Engliš v červnu 2009 (Kanada, Newfoundland, Torbay).

MELAMPYRUM SYLVATICUM L. – černýš lesní / čermeľ lesný

Radim Cibulka — Wed, 05 Aug 2009 07:12:50 +0000

Syn.: Melampyrum aestivale Ronniger et Schinz, Melampyrum carpaticum Schult., Melampyrum laricetorum A. Kern., Melampyrum subsylvaticum Schinz et Ronniger, Melampyrum sylvaticum L. subsp. aestivale (Ronniger et Schinz) Ronniger, Melampyrum sylvaticum L. subsp. intermedium (Schinz et Ronniger) Ronniger, Melampyrum sylvaticum L. subsp. laricetorum (A. Kern.) Ronniger, Melampyrum sylvaticum L. subsp. subsylvaticum (Schinz et Ronniger) Soó, Melampyrum sylvaticum L. subsp. sylvaticum var. aestivale (Ronniger et Schinz) Hartl, Melampyrum sylvaticum L. subsp. sylvaticum var. intermedium (Schinz et Ronniger) Hartl
Čeleď: Scrophulariaceae Juss. – krtičníkovité; Orobanchaceae Vent. – zárazovité

Rozšíření: Roste především v severní Evropě, i za polárním kruhem, ve Skandinávii a severním Rusku, a v evropských pohořích. Dále roste na Britských ostrovech, na Islandu, ve střední Evropě, v Pobaltí. Na jihu Evropy chybí. U nás se vyskytuje roztroušeně až dosti hojně od podhůří do hor, v nižších polohách pouze v zaříznutých údolích; místy chybí. Hojný je na Šumavě a v Krušných horách.
Ekologie: Roste v lesích, na ladech, lesních okrajích, na vřesovištích.

Popis: Jednoletá, poloparazitická bylina, 10–40 cm vysoká. Lodyha je přímá, oblá, větvená. Kopinaté listy jsou vstřícné, celokrajné, kratičce pýřité. Květy vytvářejí řídké hrozny, dolní listeny jsou podobné listům, horní jsou někdy se zuby. Kalich je čtyřcípý, cípy jsou trojúhelníkovité a rozložené do stran. Žlutě zbarvená koruna je pyskatá, korunní trubka je jen o málo delší kalicha. Plodem je síťnatá tobolka, která puká po obou stranách. Semena jsou drobná. Kvete od dubna do září.

Fotografováno dne 25. 7. 2009 (Zátoň).

MELAMPYRUM PRATENSE L. – černýš luční / čermeľ lúčny

Tomáš Mrázek — Mon, 20 Jul 2009 20:10:11 +0000

Syn.: Melampyrum vulgatum Pers., Melampyrum commutatum Tausch, Melampyrum alpestre Brügger, Melampyrum pratense L. subsp. alpestre (Brügger) Ronniger, Melampyrum fagetorum Velen.
Čeleď: Scrophulariaceae Juss. – krtičníkovité; Orobanchaceae Vent. – zárazovité

Rozšíření: Roste kromě nejjižnějších částí v celé Evropě, na východ zasahuje až na Altaj. U nás v celém území, hojně až velmi hojně zejména v oreofytiku a mezofytiku.
Ekologie: Vyskytuje se v nejrůznějších lesích, na pasekách, v lesních lemech, na okrajích cest, na horských a subalpínských ladech, vřesovištích a rašeliništích. Dává přednost kyselejším půdám. Jako u všech černýšů se jedná o hemiparazitický druh, nejčastějšími hostitelskými rostlinami jsou dřeviny z čeledí Fagaceae, Pinaceae a keříčky z čeledi Vacciniaceae (Ericaceae) i jiných.

Popis: Jednoleté byliny, vysoké (5–)10–40(–50) cm. Lodyha přímá, téměř nevětvená až velmi bohatě větvená. Listy čárkovitě kopinaté až vejčité, až 10 cm dlouhé, celokrajné, kratičce pýřité. Úzké hrozny v dolní části řídké, v horní hustší, jednostranné. Listeny zelené nebo na osluněných stanovištích rezavě naběhlé, dolní podobné listům, horní různého tvaru, na bázi s několika páry dlouhých a širokých zubů. Kalich do 8 mm dlouhý, různého tvaru, kališní trubka na žilkách zelená, mezi žilkami obvykle rezavě naběhlá, kališní cípy zelené, dolní mírně vzhůru zahnuté, koruna 9–16 mm dlouhá, nejčastěji alespoň dvakrát delší než kalich, v různých barevných odstínech a přechodech bílé a žluté. Horní pysk ze stran smáčklý, dolní za plného květu od horního odkloněný. Plodem je tobolka. Druh kvete od června do září.
Poznámka: Velice proměnlivý druh, populace se liší podle stanovištních i sezónních podmínek.

Fotografováno dne 12. 7 .2009 (u Tetřevích bud v Krkonoších).

MAZUS RADICANS (Hook. f) Cheeseman – mazus kořeňující

Ladislav Kovář — Thu, 16 Jul 2009 22:46:37 +0000

Syn.: Mimulus radicans Hook. f.
Čeleď: Scrophulariaceae Juss. – krtičníkovité; Phrymaceae Schauer

Rozšíření: Endemický druh Nového Zélandu.
Ekologie: Roste na vlhkých trávnících, při okrajích bažin a mokřadů, na březích vodních toků.
Popis: Vytrvalá bylina s poléhavou až plazivou lodyhou, která někdy bývá vedena i pod zemí. Lodyha je větvená, v uzlinách kořeňující, jednotlivé větve jsou vystoupavé až přímé, 2–5 cm vysoké. Listy jsou 2–5 cm dlouhé, řapíkaté, obvejčité až úzce vejčité, tupé, celokrajné, na okrajích zvlněné, lysé až chlupaté, zelené, nezřídka s hnědými skvrnkami. Květenství je chudě hroznovité, koncové, 1–3květé, květy jsou vonné, kalich je zvonkovitý, 5četný, chlupatý, koruna 12–20 mm v průměru, bílá se žlutým ústím, 2pyská, horní pysk je 2laločný, vzpřímený, uvnitř fialově modrý, dolní pysk je nápadně větší, 3laločný, odstálý. Na jižní polokouli kvete od listopadu do března. Plodem je vejcovitá tobolka uzavřená ve vytrvávajícím kalichu.

Využití: I u nás se pěstuje společně s některými dalšími druhy rodu jako dekorativní trvalka, vysazuje se především na přistíněných skalkách a na březích zahradních vodních nádrží.
Poznámka: Rod Mazus zahrnuje asi 35 druhů vyskytujících se v oblasti jižní a východní Asie, Austrálie a Tichomoří – od Indie a Číny přes Japonsko a Malajsii až do Austrálie a na Nový Zéland. Jen v Číně roste asi 25 druhů tohoto rodu, na Novém Zélandu se jich vyskytuje pět.

Fotografovala Jindra Dubská, dne 30. 11. 2008 (Nový Zéland, North Island).

MELISSA OFFICINALIS L. – meduňka lékařská / medovka lekárska

Radim Cibulka — Fri, 10 Jul 2009 14:23:13 +0000

Syn.: Melissa graveolens Host
Čeleď: Lamiaceae Lindl. – hluchavkovité

Rozšíření: Původní ve Středozemí a Přední Asii. Zplanělá v Evropě i Severní Americe. U nás často pěstovaná jako léčivka a nektarodárná plodina, která občas zplaňuje.
Ekologie: U nás upřednostňuje těžší, živné půdy a slunné polohy, v tužších zimách vymrzá. Na jihu roste na rumištích, podél cest, na místech narušených člověkem, dává přednost mírně přistíněným stanovištím.

Popis: Aromatická, vytrvalá, bohatě větvená bylina vysoká 30–80 cm. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, eliptické, zubaté. Navzájem oddálené lichopřesleny tvoří 4–12 květů. Kalich je dvoupyský, horní pysk je trojcípý, dolní dvoucípý. Koruna je bílá, také dvoupyská. Plodem je tvrdka. Kvete od června do srpna.
Využití: Jako léčivka, pastva pro včely a v kuchyni za čerstva pro svou citrusovou vůni do míchaných nápojů a ovocných salátů, průmyslově také k extrakci silice. Patří k nejpřednějším léčivým rostlinám současnosti, neboť je účinná a snadno pěstovatelná. Sbírá se list (nať) zásadně před květem, sušíme rychle při nízké teplotě (ne na slunci). Hlavní léčivou složkou jsou silice (citral, geraniol). Meduňka celkově uklidňuje, je nenahraditelná jako sedativum, při psychoneurotických potížích (funkční poruchy), při nespavosti, při nadměrné sexuální dráždivosti apod. Dále je vhodná pro zklidnění křečí v trávicím traktu, při nadýmání, pro podpoření chuti k jídlu. Nově se uznávají protivirové účinky, zvláště u herpesvirů (opary). Tradičně se používá vnitřně výluh samostatně nebo ve směsi, hlavně s kozlíkem a chmelovými šišticemi.

Fotografováno dne 9. 7. 2009 (Praha-Krč).

MAGNOLIA ACUMINATA (L.) L. – šácholan přišpičatělý / magnólia končistolistá

Jana Möllerová — Sat, 20 Jun 2009 07:22:18 +0000

Syn.: Magnolia virginiana L. var. acuminata L., Tulipastrum americanum Spach – šácholan zašpičatělý, magnólie přišpičatělá
Čeleď: Magnoliaceae Juss. – šácholanovité

Rozšíření: Lesy severovýchodní části USA (Appalačské pohoří, do západní Pennsylvánie a státu New York) a jihovýchodu Kanady (nejjižnější Ontario). Introdukce do Evropy proběhla v roce 1736, u nás poprvé pěstován v roce 1844 (Praha, Královská obora).
Ekologie: Jeden z nejodolnějších šácholanů, v Americe roste do 1500 m n. m., vyžaduje mírné a vlhké klima (průměrné roční srážky mezi 900 a 2000 mm, průměrná teplota 7–18 °C). Roste na půdách bohatých živinami, hlubokých, dobře zásobených vodou, spíše kyselých, ale snáší i půdy vápnité. Nedaří se na půdách suchých nebo naopak přemokřených. V domovině roste nejčastěji na svazích obrácených k severu nebo východu, ve smíšených lesích s Liriodendron tulipifera, různými duby (např. Quercus alba), ořechovci (Carya), javory (Acer rubrum, A. saccharum), Aesculus octandra, Juglans nigra, v podrostu s Hamamelis virginiana, druhy rodu Cornus a Viburnum.
U nás se pěstuje v parcích, vhodný do uličních stromořadí, vyžaduje chráněné polohy a humózní mírně kyselé půdy. Je citlivý k pozdním mrazům.

Popis: Opadavý strom až 20 m vysoký, s kuželovitou korunou. Borka temně hnědá, hluboce brázditá. Pupeny 2–3 cm dlouhé, přitiskle chlupaté. Listy 10–25 cm dlouhé, 8–13 cm široké, střídavé, široce eliptické až obvejčité, na vrcholu zašpičatělé, na líci tmavozelené, lysé, na rubu světle zelené, chlupaté. Řapík 2,5–3,5 cm dlouhý. Listy se na podzim barví zlatožlutě. Květy jsou oboupohlavné velké, zvonkovité pohárovité, 5–8 cm v průměru, nevonné, žlutozelené, vyvíjejí se později než listy. Okvětní listy (6–9) jsou uspořádané ve spirále, vnější kratší, nazpět ohnuté, vnitřní vzpřímené. Na prodlouženém květním lůžku je mnoho tyčinek a jednoplodolistových pestíků. Plody jsou dřevnatějící měchýřky ve vzpřímených šišticovitých souplodích. Souplodí je 5–8 cm dlouhé, za zralosti malinově červené. Semena jsou velká, červená. Kvete v dubnu až červnu.
Ohrožení a ochrana: Jediný druh rodu Magnolia rozšířený až do Kanady, kde patří k ohroženým a chráněným druhům.
Využití: Často pěstován jako okrasný strom, druh se používá při šlechtění žlutokvětých magnólií, kříží se obvykle s čínskými druhy (M. denudata, M. liliiflora atd.). Druh je blízce příbuzný některým východoasijským druhům. Dřevo se občas používá v nábytkářství. Indiáni používali kůru jako léčivo.
Poznámka: Rod byl pojmenován na počest francouzského botanika P. Magnola.

Fotografováno dne 10. 5. 2009 (Průhonice, Dendrologická zahrada Výzkumného ústavu Silva Taroucy).

MEDICAGO PROSTRATA Jacq. – tolice rozprostřená / lucerna rozprestretá

Tomáš Mrázek — Thu, 18 Jun 2009 20:33:57 +0000

Syn.: Medicago tenuiflora C. Presl
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité

Rozšíření: Jižní a střední Evropa, na jihu od Rumunska a Albánie po Itálii, na sever po Maďarsko až jižní Moravu. V ČR výhradně v západní části Panonského termofytika, především na slepencích v okolí Moravského Krumlova a na Pavlovských kopcích. U nás druh roste na severní hranici svého areálu.
Ekologie: Druh výslunných, skalnatých a kamenitých strání, xerotermních trávníků. Roste především na mělkých, skeletovitých, často vápnitých půdách na vápencovém nebo slepencovém podkladu.

Popis: Vytrvalé byliny se silným větveným hlavním kořenem. Lodyha je poléhavá až vystoupavá, (10–)20–40(–60) cm dlouhá, od báze často větvená, tupě hranatá, roztroušeně přitiskle chlupatá nebo olysalá. Listy s 3–8 mm dlouhými řapíky, lístky čárkovitě až úzce obkopinaté, na bázi znenáhla klínovitě zúžené, na vrcholu uťaté, drobně zubaté, s nasazenou osinkovitou špičkou, chlupaté až olysalé. Květenství chudá, řídká, 2–8(–13)květá, na krátkých chlupatých stopkách, květy na 2–4 mm dlouhých, za plodu se prodlužujících stopkách. Listeny čárkovité, brvité, kratší než stopky. Kalich 3–5 mm dlouhý, lysý, kališní cípy úzce trojúhelníkovité, zdéli nebo o málo delší než kališní trubka. Koruna 5,5–8,0 mm dlouhá, světle žlutá, pavéza obvejčitá, křídla delší než člunek. Lusky jsou nepukavé, opadavé, spirálně stočené. Plody lysé, za zralosti hnědošedé. Semena elipsoidní až úzce ledvinovitá. Druh kvete od dubna do srpna.
Ohrožení a ochrana: V ČR je tolice rozprostřená zařazena mezi silně ohrožené druhy (C2), na Slovensku je řazena do kategorie druhů ohrožených (EN).

Fotografováno dne 6. 6 .2009 (u Moravského Krumlova).

MALVA PUSILLA Sm. – sléz nizounký / slez nizučký

Daniel Koutecký — Wed, 17 Jun 2009 15:43:15 +0000

Syn.: Malva rotundifolia L., Malva borealis Wallman in Liljeblad, Althaea borealis (Wallman) Alef.
Čeleď: Malvaceae Juss. – slézovité

Rozšíření: Původně patrně jen v jižní části západní Sibiře. Směrem na západ až po střední Evropu se rozšířil jako archeofyt, v západní Evropě je jeho výskyt synantropní z pozdějších období. Severní hranice jeho rozšíření sahá až k 69° s. š., jihozápadní hranici v Evropě tvoří druhotný výskyt ve Švýcarsku, dále severní Itálie, země bývalé Jugoslávie a ostrovy v Egejském moři. Adventivně se vyskytuje na Dálném východě, v Severní Americe, Austrálii a na Azorách.
U nás se vyskytuje pouze v termofytiku a teplejších územích mezofytika, od planárního do kolinního stupně.
Ekologie: Roste na ruderálních místech – okraje silnic a cest ve vsích a na periférii měst, návsi, u plotů, jako plevel v zahradách, vzácněji na okrajích polí v blízkosti obcí, především na suchých písčitých až hlinitopísčitých půdách chudých na vápník.
Popis: Jednoleté byliny s tenkým, kůlovým, přes 30 cm dlouhým, velmi chudě větveným kořenem. Lodyha při bázi větvená, 8–50 cm dlouhá, řídce chlupatá až lysá. Lodyžní listy dlouze řapíkaté, s čepelí okrouhlou až okrouhle ledvinitou, na bázi srdčitou, 7laločnou; čepel na svrchní straně řídce chlupatá, na spodu většinou roztroušeně chlupatá; řapík 5–22 cm dlouhý; opadavé palisty podlouhle trojúhelníkovité. Květy v úžlabí listů ve svazečcích po 2–16; květní stopky mnohem kratší než podpůrné listy, za plodu 4–6krát prodloužené, bez listenů. Kalich do poloviny srostlý, s široce trojúhelníkovitými, na okraji mírně kadeřavými cípy. Korunní lístky bělavé, obvejčité, mělce vykrojené, zhruba stejně dlouhé jako kališní. Plody z 8–13 plůdků. Plůdky v mládí hladké, v době zralosti na okraji s ostře vyniklým nezubatým lemem. Kvete od července do srpna.
Ohrožení a ochrana: Sléz nizounký je Červeným seznamem řazen mezi ohrožené druhy naší květeny (C3).

Fotografováno ve dnech 4. 6. a 16. 6. 2009 (intravilán Vroutku).

MACKAYA BELLA Harv.

Ladislav Kovář — Sun, 23 Nov 2008 13:05:30 +0000

Syn.: Asystasia bella (Harv.) C. H. Wright et Dewar
Čeleď: Acanthaceae Juss. – paznehtníkovité

Rozšíření: Endemit jižní Afriky, vyskytuje se ve východní části Jihoafrické republiky (konkrétně v jihoafrických provinciích Eastern Cape, Kwazulu Natal a v Northern Province) a také ve Svazijsku. Pěstuje se jako okrasná dřevina v mnoha subtropických oblastech světa.
Ekologie: Ve své domovině roste ve stálezelených horských lesích, často podél vodních toků.
Popis: Keř až malý strom, až 2 m vysoký a 3 m široký, listy vstřícné, krátce řapíkaté, podlouhle vejčité, na okrajích mírně zvlněné, až 12 cm dlouhé, tmavě zelené, květy trubkovité až zvonkovité, 5četné, až 6 cm dlouhé, korunní trubka mírně zahnutá, koruny bílé až nafialovělé, s jemným růžovofialovým žilkováním, kvete v jarních měsících.
Využití: Ve střední Evropě lze tuto dřevinu pěstovat jedině při zajištění bezmrazého přezimování. Snadno se množí řízkováním, snáší dobře zastínění – v jižní Africe roste ve stinných stálezelených lesích.
Poznámka: Rod nese jméno po Jamesi Townsendu Mackayovi (1775–1862), autorovi díla Flora Hibernica (1836, květena Irska).

Fotografováno dne 2. 4. 2006 (Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, park v Puerto de la Cruz).

MADDENIA HYPOLEUCA Koehne

Pavel Sekerka — Sat, 22 Nov 2008 16:22:41 +0000

Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité

Rozšíření: Severní Čína, v provinciích Kan-su (Gansu), Che-nan (Henan), Chu-nan (Hunan), Šan-si (Shaanxi), Ning-sia (Ningxia).
Ekologie: V přírodě roste v humózních listnatých horských lesích. V horách stoupá do nadmořské výšky kolem 2 000 m.
Popis: Větší opadavý keř či menší strom s červenohnědou borkou, v přírodě dorůstá výšky až kolem 7 m, u nás je ale podstatně menší. Listy jsou dvakrát pilovité, střídavé, podlouhle vejčité, každá polovina listu má 14–18 žilek. Nápadná je jejich výrazně bíle zbarvená spodní strana. Vykvétá v březnu hustými hrozny, které se tvoří na koncích loňských větví. Květenství je převisající, 2–7 cm dlouhé. Květy mají zakrnělé korunní lístky, které jsou tvarově shodné s lístky kališními. Rostliny mívají květy oboupohlavné (někteří jiní zástupci rodu jsou však rostliny dvoudomé). Květy mají průměr 2–4 mm, 20–40 nažloutlých tyčinek nápadně ční z květů ven a jsou jejich hlavním okrasným prvkem. Tmavě fialové až černé peckovice u nás dozrávají jen výjimečně.
Využití: Jedná se o nenáročnou dřevinu vyžadující mírně vlhkou, živnou půdu a polostinné stanoviště. Je plně mrazuvzdorná. Vysazujeme ji do skupin větších keřů či solitérně, blízko cest, aby bylo možné z blízka obdivovat její květy i purpurově rašící listy. Množí se výsevem stratifikovaných semen nebo roubováním na střemchu.
Poznámka: Je to jediný zástupce východoasijského rodu, který je v kultuře. Zajímavý je především brzkým kvetením. Čínské jméno druhu je 臭樱 chou ying.

Fotografováno ve dnech 4. 4. 2005, 6. 8. a 26. 9. 2008 (Botanická zahrada hlavního města Prahy).

MERCURIALIS OVATA Sternb. et Hoppe – bažanka vejčitá / bažanka vajcovitá

Jan Mazáč — Mon, 17 Nov 2008 21:14:26 +0000

Syn.: Mercurialis perennis L. subsp. ovata (Sternb. et Hoppe) Čelak., Mercurialis ovata Sternb. et Hoppe var. longistipes Borbás, Mercurialis longistipes (Borbás) Holub
Čeleď: Euphorbiaceae Juss. – pryšcovité

Rozšíření: Střední a jihovýchodní Evropa – vyskytuje se ve Švýcarsku, Rakousku, ČR, Maďarsku a Polsku. Mimo to také na Balkánském a Apeninském poloostrově a v Malé Asii. U nás se druh vyskytuje velmi vzácně, z Čech jsou známy dvě lokality, a to Encovany a Karlštejn, přičemž v okolí Karlštejna je tento druh považován za vyhynulý. Na Moravě je více lokalit, především v okolí Znojma a Třebíče, dále pak vzácně na Dunajovických kopcích, v okolí Valtic a Neslovic. Na Slovensku druh zřejmě neroste.
Ekologie: Druh vyhledává především teplomilné doubravy s bohatým keřovým podrostem, lesní lemy, v pásmu nížin. Dává přednost mírně suchým humózním až neutrálním půdám. Nevadí mu přímé slunce.

Popis: Vytrvalá dvoudomá bylina s dlouhým plazivým oddenkem, 20–40 cm vysoká. Lodyha je přímá, nevětvená, se 2 podélnými lištami. Na bázi je lysá, nahoře chlupatá, od 1/3–1/2 pravidelně olistěná, lodyha je na bázi modře až fialově naběhlá. Listy jsou vstřícné, vzácně v 3četných přeslenech, široce obvejčité, okrouhlé, 4–8 cm dlouhé a 2–6 cm široké, krátce zašpičatělé, lysé, někdy přitiskle chlupaté, na okraji jemně pilovitě vroubkované. Řapík je maximálně 15 mm dlouhý nebo zcela chybí. Palisty jsou asi 2 mm dlouhé, trojúhelníkovité až kopinaté, světle zelené. Samčí květenství klasovitá, delší než podpůrný list, složená z chudokvětých klubíček. Tyto květy jsou drobné, žlutozelené, nevonné. Samičí květy rostou v 1–4květých stopkatých květenstvích. Tobolky dvojitě polokulovité, 5–7 mm velké, velmi hustě štětinatě chlupaté. Semena jsou kulovitá, 2,5–3 mm v průměru, tvrdá, šedavá. Kvete od dubna do května.
Ohrožení a ochrana: Bažanka vejčitá je u nás kriticky ohroženým druhem (C1), ve stejné kategorii je chráněna i podle zákona (§1).

Fotografovali Jan Mazáč a Ladislav Hoskovec dne 30. 5. 2008 (Břeclavsko, Chrastiny, Rajsna).