BOTANY.cz » Q

QUERCUS ALNIFOLIA Poech – dub

Ladislav Hoskovec — Tue, 04 May 2010 00:42:35 +0000

Syn.: Quercus cypria Jaub. et Spach
Čeleď: Fagaceae Dum. – bukovité

Rozšíření: Endemit středomořského Kypru.
Ekologie: Roste na kamenitých a skalnatých svazích v horských oblastech Kypru, avšak jen v širším okolí pohoří Troodos, na vyvřelých horninách, společně s druhy Pinus brutia a Arbutus andrachne, v jediné nevelké části ostrova i s Cedrus brevifolia, v nadmořské výšce od 750 do 1600(–1800) m.

Popis: Neopadavý keř až malý strom, 2–4(–10) m vysoký. Jeho koruna je široká, otevřená, bohatě větvená, listy jsou střídavé, řapíkaté, jednoduché, vejčité až eliptické, na okraji mělce až hrubě zubaté, kožovité, 2–6(–10) cm dlouhé a 1–5 cm široké, na líci tmavě zelené, lesklé, na rubu hustě rezavohnědě oděné. Květy jsou jednopohlavné, samčí jehnědy jsou zelenožluté, nící na konci větévek, samičí jsou axilární, solitérní nebo po 2–3. Kvete od dubna do května. Plodem je úzce obvejcovitá nažka, číška je smáčkle polokulovitá, pokrytá nazpět zahnutými šupinami.
Ohrožení a ochrana: Na Kypru je druhem chráněným podle tamního lesního práva.
Poznámka: Quercus alnifolia je národní dřevinou Kypru.

Fotografováno dne 28. 3. 2010 (Kypr, pohoří Troodos).

QUERCUS DALECHAMPII Ten. – dub žlutavý / dub žltkastý

Peter Mižík — Sun, 22 Nov 2009 21:51:14 +0000

Syn.: Quercus aurea Wierzb., Quercus sessilis var. glabrata Schur, Quercus sessiliflora subsp. dalechampii (Ten.) Borza, Quercus petraea subsp. aurea (Wierzb.) Soó
Čeľaď: Fagaceae Dumort – bukovité

Rozšírenie: Balkánsky polostrov, Bulharsko, Rumunsko, SR, ČR, Maďarsko, Rakúsko, Malá Ázia, Kaukaz. V ČR hojnejšie na južnej Morave, v SR južné časti od Trnavskej pahorkatiny po Vihorlat.
Ekológia: Vyskytuje sa najmä na vulkanickom podklade a vápencoch, na plytkých pôdach, zvyčajne na južných svahoch. Znáša kontinentálne klimatické podmienky.

Opis: Strom vysoký do 30 m. Jednoročné konáriky holé, červenohnedé s početnými lenticelami. Púčiky kužeľovito vajcovité, krycie šupiny na okraji husto brvité. Listy stopkaté, stopka 15–35 mm dlhá, žltkastá až výrazne žltá, zriedkavejšie červenkastá. Listová čepeľ vajcovito kopijovitá, najširšia v dolnej tretine až polovici, nepravidelne perovito zárezová, na báze široko okrúhlastá, uťatá, zriedka klinovitá. Listy v mladosti chlpaté, neskôr lysavejúce, hlavná žila často mierne poprehýbaná. Samčie kvety s okvetím 6-dielnym, samičie nakopené po 1–5, blizny 3, von ohnuté. Plody krátko stopkaté, čiaška hrubostenná, s priemerom 10–20 mm, žltohnedá, šupiny aspoň na báze čiašky hrboľato zhrubnuté, jemne chlpaté. Žalude elipsoidné až vajcovité, 10–20 mm dlhé, do 18 mm široké.
Ohrozenie a ochrana: V Česku je druh zaradený do kategórie C4b (vzácnější taxony vyžadující pozornost – nedostatečně prostudované).
Poznámka: Často sa kríži s ostatnými druhmi z okruhu Q. petraea.

Foto: 5. 10. 2009 (Slovensko, Medvedia hora, Zemplínska šírava).

QUERCUS PETRAEA (Matt.) Liebl. – dub zimní / dub zimný

Peter Mižík — Sun, 22 Nov 2009 21:31:16 +0000

Syn.: Quercus robur L. mod. petraea Mattuschka, Quercus sessilis Ehrh., Quercus sessiliflora Salisb., Quercus coronensis Schur, Quercus dshorochensis K. Koch – drnák
Čeľaď: Fagaceae Dumort – bukovité

Rozšírenie: Západná, stredná a juhovýchodná Európa, po južnú Škandináviu, na juhu po Sicíliu, na východe po rieku Dnestr. Izolované lokality sú na Kryme a na Kaukaze. V ČR a SR rozšírená drevina, najmä v pahorkatinách a hornatinách do cca 700 m n. m.
Ekológia: Svetlomilná a teplomilná drevina, vyskytuje sa na rôznych geologických podložiach. Rastie aj na plytkých a minerálne chudobných pôdach. Vyhýba sa oblastiam s viac kontinentálnou klímou. Dožíva sa 500 rokov, niekedy aj viac.
Opis: Strom vysoký 20–40 m s rovným kmeňom a širokou korunou. Borka v mladosti sivozelená, hladká, neskôr popukaná sivočierna. Jednoročné konáriky zelenosivé, lesklé, holé, riedko pokryté drobnými lenticelami. Púčiky vajcovité, holé. Listy stopkaté, stopky 12–15 mm dlhé. Listová čepeľ široko obrátene vajcovitá, na báze klinovitá, zriedkavo zaokrúhlená alebo plytko srdcovitá, perovito laločnatá až perovito dielna. Tyčinkovité kvety s okvetím 6–8 dielnym, piestikovité kvety takmer sediace. Plody v pazuchách listov po 1–5 sediace alebo na krátkych stopkách do 1,5 mm, šupiny čiašky nezrastené, vajcovito kopijovité, drobné, jemne chlpaté, ploché alebo len mierne vypuklé, žalude podlhovasté 15–25 × 8–14 mm.

Zámeny: Najčastejšie s druhmi Q. dalechampii a Q. polycarpa, s ktorými tvorí populácie prechodných typov. Q. dalechampii má šupiny čiašok na báze hrboľčekovito zhrubnuté, oválno kosoštvorcové a trvalo chlpaté, čiašky žltkasto hnedé, listová čepeľ nepravidelne perovito zárezová. Q. polycarpa má šupiny čiašok na báze hrotito zhrubnuté, široko vajcovité, lysavejúce až holé, čiašky červenohnedé, listová čepeľ pravidelne plytko až zvlneno laločnatá.
Poznámka: Jedna z hlavných úžitkových drevín v lesníctve. Drevo je trvanlivé so širokým upotrebením. Dubová kôra obsahuje 6–17 % trieslovín. Využívaná aj ako okrasná solitérna rastlina.

Foto: 7. 6. a 18. 10. 2009 (Slovensko, Vihorlatské vrchy).

QUERCUS PEDUNCULIFLORA K. Koch – dub sivozelený / dub sivý

Peter Mižík — Thu, 15 Oct 2009 10:58:42 +0000

Syn.: Quercus brutia Ten. sensu Griseb., Quercus penduculata subsp. pedunculiflora (K. Koch) Maire et Petitm., Quercus robur subsp. pedunculiflora (K. Koch) Menitsky
Čeľaď: Fagaceae Dumort – bukovité

Rozšírenie: Balkánsky polostrov, Rumunsko, odkiaľ preniká do strednej Európy, Krym, pobrežie Malej Ázie, Kaukaz. V ČR nepôvodný, v SR nížiny a pahorkatiny teplých oblastí.
Ekológia: Drevina náročná na teplo. Rastie na hlbokých, živinami bohatých pôdach nížin a pahorkatín. Znáša mierne zatienenie.
Opis: Strom vysoký do 30 m, podobný dubu letnému. Borka rozpukaná, černastá. Jednoročné konáriky holé, s pomerne veľkými lenticelami. Púčiky vajcovité, často nezreteľne hranaté, 5–8 mm dlhé. Prílistky opadavé. Listy stopkaté, stopka 4–10 mm dlhá. Listová čepeľ široko elipsovitá až obrátene vajcovitá, na báze výrazne uškatá, nepravidelne laločnatá, na líci zelená, matná, na rube modrastá, krátko chlpatá, neskôr lysavejúca. Samčie jahňady stopkaté, stopka plstnatá, tyčinkovité kvety 6-početné. Samičie jahňady stopkaté, piestikovité kvety s okvetím 6–8 početným, plody 1–4. Stopka súplodia tenká, dlhá 60–90 mm, zväčša dlhšia ako polovica čepele listu. Čiaška polguľovitá, s priemerom 10–15 mm, šupiny čiašok okrúhlasté až vajcovité, bázami zrastené, na vrchole voľné, v na báze čiašky tvoria valy. Žalude elipsoidné, 20–27 mm dlhé, hnedé, niekedy pozdĺžne tmavo pruhované.
Ohrozenie a ochrana: Na Slovensku je zaradený medzi zraniteľné druhy (VU). Zákonom chránený je na Slovensku a v Srbsku.
Zámeny: Druh často nerozlišovaný od Quercur robur. Líši sa šupinami čiašok trvale plstnatými, na báze čiašky usporiadanými do valov a stopkami súplodia dlhými 60–90 mm.
Poznámka: Názory na pôvodnosť výskytu a zastúpenie na Slovensku sa rôznia, niektorí autori pôvodnosť spochybňujú. Populácie so zhrubnutými šupinami čiašok priradzujú ku Quercus robur f. tubulosa (Schur) O. Schwarz alebo Quercus robur f. brevipedunculata (Lasch) O. Schwarz.

Fotené 5. 9. 2009 (Slovensko, Dúbrava).

QUERCUS ILEX L. – dub cesmínovitý / dub

Tomáš Mrázek — Mon, 21 Sep 2009 21:37:41 +0000

Syn.: Quercus avellaniformis Colmeiro et Boutelou, Quercus avellaeformis Colmeiro et Boutelou, Quercus gracilis Lange, Quercus smilax L., Quercus sempervirens Mill., Quercus cookii Loudon
Čeleď: Fagaceae Dum. – bukovité

Rozšíření: Je původní v západním Mediteránu, dnes se vyskytuje v celém Středozemí, směrem na východ však řidčeji. Druh je často vysazován. U nás neroste.
Ekologie: Svahy kopců, suché stráně, zejména v přímořských oblastech, na všech typech půd. Je základní složkou tzv. vysoké macchie, která vznikla na plochách vykácených lesů. Předpokládá se, že právě v těch byl kdysi dominantním druhem. Vystupuje až do 1400 m n. m.

Popis: Stálezelený, jednodomý, až 20(–27) m vysoký strom se širokou korunou. Na lokalitách s extrémně suchými podmínkami často pouze několik metrů vysoký keř (na našich snímcích). Kmen přímý nebo mírně křivolaký, borka šedavá, hluboce rozpukaná. Větve silné, letorosty šedavě pýřité. Listy střídavé, řapíkaté, velmi proměnlivého tvaru – okrouhlé, vejčité až podlouhlé, 2–7 cm dlouhé, špičaté, celokrajné nebo řídce zubaté, s okrajem rovným nebo zvlněným. Čepel kožovitá, na líci jasně zelená, lesklá, na rubu hustě šedě až bíle chlupatá, střední žilka listu rovná. Samčí květy v řídkých jehnědách, samičí v malých skupinách. Žaludy na krátkých stopkách, na bázi s miskovitou číškou krytou plochými šupinami. Druh kvete v dubnu a květnu.

Využití: Kvalitní tvrdé dřevo bylo odpradávna používáno ke stavbě lodí, na stavbách, k výrobě zemědělského nářadí nebo dřevěného uhlí. Třísloviny z kůry se používaly k vydělávání kůží i jako léčivo.
Poznámka: Druh je zejména v tvaru listů velmi proměnlivý, často jsou rozlišovány dva poddruhy, někdy považované i za druhy (Q. i. subsp. ilex a Q. i. subsp. ballota). Často se však kříží, proto je někdy určení velice komplikované.

Fotografováno dne 26. 8. 2009 (Francie, Parc National des Calanques, Cassis).

QUERCUS COCCIFERA L. – dub kermesový / dub

Tomáš Mrázek — Mon, 21 Sep 2009 17:56:33 +0000

Syn.: Quercus calliprinos Webb, Quercus pseudococcifera Webb, Quercus mesto Boiss.
Čeleď: Fagaceae Dum. – bukovité

Rozšíření: Roste v celém Mediteránu, chybí však na Korsice a v severní a střední Itálii.
Ekologie: Vyprahlé svahy a skály vzniklé po vypálených a vyklučených lesích. Patří k základním druhům macchie a garrigue, roste až do 1600 m n. m. K podkladu je indiferentní, velmi dobře snáší suché letní období i okus býložravci.

Popis: Stálezelené keře nebo malé stromy, vysoké nanejvýš 3–5 m, již od báze větvené. Kůra je hladká, světle šedá. Listy střídavé, velmi krátce řapíkaté, vejčité nebo vejčitě podlouhlé, s bází srdčitou nebo zaokrouhlenou, 1,5–4,0 cm dlouhé, s okrajem řídce oddáleně ostnitě zubatým. Čepel kožovitá, na líci jasně zelená, lesklá, na obou stranách lysá. Druh kvete v dubnu a květnu. Žaludy podlouhlé, ostře hrotité, šupiny číšky ostnité, ostny zakřivené. Dozrávají koncem jara nebo až na podzim příštího roku.

Využití: Druh je hostitelem červců rodu Kermes, jehož kulovité samičky velikosti hrachového semene obsahují purpurově červené barvivo používané již v antickém Římě k barvení látek, později i barvení cukrovinek a nápojů. Z kůry se připravovala černá barva.

Fotografováno dne 26. 8. 2009 (Francie, Parc National des Calanques, Cassis).

QUERCUS CERRIS L. – dub cer / dub cerový

Peter Mižík — Sun, 21 Jun 2009 21:07:07 +0000

Syn.: Quercus austriaca Willd., Quercus echinata Salisb. – dub slovenský
Čeleď: Fagaceae Dum. – bukovité

Rozšírenie: Juhovýchodná Európa, Apeninský a Balkánsky polostrov, na severe po južnú Moravu a Slovensko, na juhu po Sicíliu, Krétu a Libanon. Izolované lokality na hornom Rýne a Rhône. V ČR pôvodný na južnej Morave, v Čechách vysadzovaný. V SR hojne v oblasti panónskej flóry.
Ekológia: Svetlomilná a teplomilná drevina, odolná voči vysokým teplotám a suchu. Rastie na kyslých aj bázických horninách.
Opis: Strom vysoký 20–35 m, kmeň v zápoji štíhly, na otvorených plochách kratší, s košatou korunou. Borka hrubá, čiernosivá, dno trhlín hrdzavohnedé. Jednoročné konáriky svetlo sivohnedé, plstnaté. Púčiky malé, vajcovité, pokryté plstnatými šupinami, na báze s trvácimi niťovitými, cca 10 mm dlhými prílistkami. Listy striedavé, stopkaté, na báze s prílistkami, čepeľ podlhovasto až obrátene vajcovitá, perovito laločnatá až perovito strihaná, na líci lesklá, na rube žltozeleno plstnatá. Samčie jahňady 40–110 mm dlhé na chlpatej visiacej stopke, samičie jahňady 1–8-kveté na až 20 mm dlhej plstnatej stopke. Plody dozrievajú v druhom roku, čiašky pokryté tuhými, naspäť ohnutými šupinami, žalude 25–30 mm dlhé, hnedočervené.

Ohrozenie a ochrana: Dub cerový v Česku patrí k silne ohrozeným druhom (C2).
Poznámka: Drevo je horšej kvality ako u ostatných lesnícky pestovaných dubov, slúžilo ako palivové alebo na výrobu železničných pražcov.

Fotené: 23. 4 a 27. 5. 2009 (Slovensko, Cerová vrchovina a okolie Rimavskej Soboty).

QUERCUS ROBUR L. – dub letní (křemelák) / dub letný

Peter Mižík — Tue, 30 Dec 2008 11:27:06 +0000

Syn.: Quercus pedunculata Ehrh.
Čeľaď: Fagaceae Dum. – bukovité

Rozšírenie: Takmer celá Európa po Ural a Kaukaz, chýba na krajnom severe, v Grécku, Turecku, južnej polovici Španielska a na Sicílii. V ČR a SR rozšírený predovšetkým v nížinách (tvrdé lužné lesy) a pahorkatinách, vo vyšších polohách len vtrúsene v porastoch iných drevín.
Ekológia: Druh so širokou ekologickou amplitúdou, znáša kontinentálnu aj oceánicku klímu, citlivejší na neskoré mrazy. Znáša mierne zatienenie. Optimum výskytu má na hlbokých pôdach, znáša však aj chudobnejšie pôdy. Dlhoveká drevina, dožívajúca sa 500, výnimočne aj 1000 rokov.
Opis: Strom vysoký do 50 m. Kmeň v mladosti zakrivený, neskôr vzpriamený, v zápoji rovný, koruna nepravidelná, hustá, široká. Borka spočiatku hladká, olivovohnedá, neskôr popraskaná a hrubá, borka až do 10 cm. Púčiky oválne až vajcovité, tupé, niekedy končisté, svetlohnedé. Listy stopkaté, čepeľ podlhovasto až obrátene vajcovitá, na báze s výraznými uškami, pravidelne perovito laločnatá so 6–8 tupými lalokmi, na líci lesklá, holá, na rube bledozelená, v mladosti chlpatá, neskôr holá. Samčie jahňady stopkaté, samičie kvety v riedkom klasovitom súkvetí. Kvitne v máji. Plody po 2–5, stopka súplodia zväčša neohybná, zvyčajne polovice dĺžky listovej čepele, čiašky miskovité až pologuľovité, šupiny malé, aspoň bázami zrastené, len na vrchole voľné. Žalude podlhovasto elipsoidné, 15–30 mm dlhé, nezrelé často po dĺžke nevýrazne pruhované.
Poznámka: Dôležitá lesnícka drevina nižších polôh a tiež okrasná solitérna drevina v sadovníctve. Kôra obsahuje triesloviny.

Foto: 2006–2007 (Slovensko, Michalovce).

QUERCUS SUBER L. – dub korkový

Jan Hrbek — Fri, 12 Sep 2008 17:27:20 +0000

Čeleď: Fagaceae Dum. – bukovité

Rozšíření: Původní je v jihozápadní a jižní Evropě, nyní se vyskytuje v celém Středozemí, pěstován také v Severní Americe.
Ekologie: Řídké lesy, vystupuje od pobřeží až do hor, většinou na vápnitých půdách. Velmi často pěstován v kultuře.

Popis: Stálezelený neopadavý strom, dorůstající výšky 20 metrů. Borka velmi silná, pórovitá, zvrásněná. Listy proměnlivého tvaru, řapíkaté, vejčité, celokrajné nebo oddáleně zubaté, na líci lesklé, na rubu hustě šedě chlupaté. Kvete od dubna do května, občas i na podzim. Plodem je nažka – žalud. Dosahuje stáří až 500 let.
Využití: Dub korkový je významnou kulturní dřevinou. Pěstuje se zejména ve Španělsku a Portugalsku pro korek. Kůra se ze stromu sloupává v intervalech asi 8–12 let. Korek je pro své mechanické vlastnosti (pružnost, stlačitelnost, nepropustnost pro tekutiny, tepelná, zvuková a elektrická izolace) nenahraditelným materiálem, nejčastěji je využívaný k výrobě zátek, dále jako izolační materiál a podlahová krytina. Tvrdé dřevo slouží v nábytkářství a pro výrobu dřevěného uhlí.
Poznámka: Až 13 cm silná kůra slouží stromu svými tepelně-izolačními vlastnostmi jako výborná ochrana před lesními požáry.

Fotografováno dne 5. 9. 2008 (Itálie, severní Sicílie, pohoří Madonie).

QUERCUS PUBESCENS Willd. – dub pýřitý (šípák) / dub plstnatý

Peter Mižík — Mon, 05 May 2008 14:54:17 +0000

Syn.: Quercus lanuginosa Thuill., Quercus sessiliflora var. lanuginosa (Thuill.) Lam. et DC., Quercus iberica Schur, Quercus menesiensis Kit., Quercus vertesiensis Kit., Quercus cuneisecta, Borbás, Quercus brachyphylla var. platiloba Borbás
Čeľaď: Fagaceae Dumort. – bukovité

Rozšírenie: Balkán, Maďarsko, južná strana Západných Karpát, najteplejšie oblasti Moravy a Čiech, ojedinelé lokality v Poľsku pri Odre a v Nemecku pri Rýne, juhozápadná Ázia po Kaukaz. V SR je výskyt ostrovčekovitý, začína na Devínskej Kobyle, Považie, južná časť Malej Fatry, Cerová vrchovina, Slovenský kras, Slovenské Rudohorie, Vihorlatské vrchy.
V ČR v oblasti stredných a severozápadných Čiech a južnej Moravy.
Ekológia: Svetlomilná, na teplo náročná drevina, kvitne súčasne s pučaním listov. Uprednostňuje hnedozeme na spraši, čadiči, andezite, vápenci. V severnej časti sa vyskytuje na dolomitoch. Je drevinou dubových sucholesov, v krasových územiach tvorí osobitné spoločenstvo s mahalebkou.
Opis: Strom vysoký do 20 m, alebo ker, na voľnom priestranstve bohato rozkonárený, so širokou korunou. Borka hrubá, tvrdá, tmavá, popraskaná do štvorcov. Jednoročné konáriky husto sivo až hnedo plstnaté. Púčiky vajcovité, na vrchole zaokrúhlené, 3–6 mm dlhé, plstnaté, na konci nakopené, bočné jednotlivé. Listy stopkaté, čepeľ rovná, podlhovasto obrátene vajcovitá až elipsovitá, perovito laločnatá až perovito dielna, plstnatá, na líci neskôr lysavejúca, aspoň na žilách husto chlpatá. Samčie jahňady stopkaté, 60 mm dlhé, tyčinkovité kvety s 5–8 dielnym okvetím. Samičie jahňady nakopené, 2–5kveté, sediace alebo krátkostopkaté s plstnatým okvetím. Plod má šupiny čiašky drobné, plstnaté, žalude elipsovité, do polovice alebo 2/3 ponorené do čiašky.
Ohrozenie a ochrana: V ČR je zaradený medzi ohrozené druhy v kategórii C4a a chránený zákonom (§3).
Poznámka: Zriedka vysádzaný ako okrasná drevina.

Fotené: 29. 4. 2008 (Slovensko, Slovenský kras – Soroška a Hrhov, Ladmovce).

QUERCUS RUBRA L. – dub červený

Ladislav Hoskovec — Fri, 06 Jul 2007 16:30:22 +0000

Syn.: Quercus borealis Michx. fil.
Čeleď: Fagaceae Dum. – bukovité

Rozšíření: Původní ve východní části Severní Ameriky – od jihu východní Kanady na severu až do Georgii na jihu, od Nového Skotska na východě až po Minnesotu a Arkansas na západě. Do Evropy byl přivezen koncem 17. století, k nám se dostal až na konci 18. století. V současnosti je na našem kontinentu hojně pěstován, objevuje se nejen v městské zeleni a parcích, ale i v lesích. Někdy i zplaňuje.
Ekologie: Ve své domovině roste v listnatých i smíšených lesích mírného pásu, společně s druhy Acer rubrum, A. saccharum, Fraxinus americana, F. pennsylvanica, Populus grandidentata, P. tremuloides, Ulmus americana, U. rubra, Carya glabra, C. tomentosa, Quercus coccinea, Q. falcata, Q. ilicifolia, Q. macrocarpa, Q. stellata, Thuja occidentalis, Aesculus octandra, Magnolia acuminata, Juglans cinerea, Nyssa sylvatica, Liquidambar styraciflua a dalšími. V Evropě proniká do doubrav, dubohabřin, borových doubrav, jedlin i bučin – invazivní dřevina.
Popis: Opadavý strom, 20–30(–40) m vysoký, s šedavou borku. Listy jsou 10–25 cm dlouhé a asi 10 cm široké, při bázi klínovitě zúžené, vpředu úzce zašpičatělé, zářezy mezi laloky jsou až 4–5 cm hluboké. Laloky jsou zakončeny výraznými osinkatými špičkami, které jsou až 3 mm dlouhé. Na rubu jsou stejně jako na líci listy lysé, kromě slabě vyvinutých svazečků chlupů v paždí žilek. Na podzim se barví listí červeně, odtud také vzešlo jméno druhu. Tento jev je zřetelný pouze u mladších stromů, v pozdějším věku je podzimní zbarvení listů spíše nažloutlé až hnědavé. Plody jsou skoro stejně široké jako dlouhé.

Poznámka: Dub červený je odolný vůči znečištění ovzduší exhaláty. Dospělé stromy snášejí větší zastínění než naše původní duby.

Fotografováno dne 12. 9. 2009 (zámecký park Orlík).