Horní Hrad, známý také jako Hauenštejn, se nachází asi 5 km od Ostrova nad Ohří (Karlovarsko) ve skalnatém svahu rozlehlého údolí. Pod zámeckou kaplí v místě dřívější terasové zahrady najdeme nyní malou botanickou zahradu s arboretem. Zahrada byla v roce 1982 registrována u Poradního sboru pro botanické zahrady při Ministerstvu kultury ČR. Zahrada je soukromá a je přístupná veřejnosti k prohlídkám.

Arboretum Bílá Lhota leží v okrese Olomouc, asi 10 km od Litovle. V původně zámeckém parku o ploše necelých 3 ha se nachází na 300 různých druhů a kultivarů dřevin, jsou zde zastoupeny druhy z Evropy, Asie a Severní Ameriky. Arboretum je zařazeno do kategorie Národní přírodní památka.

Těžko soudit, zda borotínské arboretum bylo v dřívějších dobách víc známé a až potom jeho sláva upadla, anebo zda o něm v podstatě nikdy nevěděl skoro vůbec nikdo. Jisté je, že existuje. Leží na severozápadním okraji obce Borotín, která se nachází v okrese Blansko, asi 50 km severně od Brna, stejně tolik západně od Olomouce.

V jihočeské Bechyni najdeme na strmé skále nad řekou Lužnicí zajímavou zámeckou zahradu, která pamatuje samotného Petra Voka z Rožmberka. Dnes ale tuto zahradu mineme. Naše kroky tentokráte povedou k nevelkému kostelíčku za bechyňským náměstím. Tam objevíme pozůstatky staré zahrady klášterní.

Hrad Bečov nad Teplou (okres Karlovy Vary) byl založen na počátku 14. století rodem pánů z Oseka, jimž náležel spolu s panstvím téměř dvě století. K největšímu rozvoji hradu došlo koncem 15. století a v první polovině 16. století, kdy hrad patřil rodu Pluhů z Rabštejna. Nejvýše na skále je položen gotický hrad, který byl raně renesanční úpravou obohacen kamennými portály a nástěnnými malbami. Hradní nádvoří lemuje kromě čtverhranné věže s kaplí a vestavěnými tabulnicemi i Pluhovský palác a konírny.

Botanickou zahradu a arboretum Mendelovy univerzity najdeme v brněnské čtvrti Ponava, pouhé 3 km od centra města. Leží na amfiteatrálně modelovaném svahu nad fotbalovým stadionem Za Lužánkami, její rozloha činí 11 hektarů, skleníky zabírají 850 m2. Celkově zde roste na 13 tisíc taxonů rostlin. Jen dřevin je zde na 5000.

Průhonice jsou obcí se snad největší koncentrací institucí, které se zabývají rostlinami u nás. Je to dáno tradicí, která sahá až do roku 1885, kdy majitel panství hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca založil zámecký park, ve kterém postupně shromáždil největší sortiment pěstovaných rostlin u nás. Kromě Průhonického parku, který dnes spravuje Botanický ústav Akademie věd ČR, si návštěvníci mohou prohlédnout i rozsáhlou Dendrologickou zahradu, která vznikla v sedmdesátých letech minulého století. Tato zahrada je součástí Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Málo známá, ale v době květu velice atraktivní, je Botanická zahrada Chotobuz.

První snahy o vytvoření botanické zahrady v pražské Troji se datují k počátkům první republiky a nepřímo navazovaly na existenci Pomologického ústavu. Velkostatkář Antonín Svoboda daroval státu rozsáhlé pozemky pro výstavbu botanické zahrady, zoologické zahrady, vědeckých a výchovných ústavů v Troji a Bohnicích. Vznik nové pražské zahrady podporoval také prof. Karel Domin, který si byl vědom, že okolní výstavbou stísněná zahrada Na Slupi má jen malé možnosti dalšího rozvoje. Z velkolepých původních plánů však vznikla pouze ZOO, pozemky určené pro botanickou zahradu byly zastavěny vilkami. Z těchto pozemků dnes zahrada spravuje pouze památkově chráněnou vinici sv. Kláry (od roku 1995).

Liberecká botanická zahrada je dosti malá, rozlohou nepřesahuje 2 hektary. Její sbírky však rozhodně malostí netrpí, vždyť celkově je zde shromážděno na 9 tisíc druhů rostlin, mezi nimiž jsou i mnohé vzácnosti. Zahrada byla založena v roce 1893 a pro veřejnost otevřena o dva roky později. Jedná se tedy o jednu z nejstarších botanických zahrad u nás.

Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity nepatří k zahradám velkým, její umístění nedaleko centra města je však pozoruhodné, zcela jistě velmi zajímavé pro všechny flórymilovné návštěvníky Brna. Přímo z centra města lze sem snadno dojít i pěšky.

Severočeské Teplice se jistě většině našinců spojují především se známými lázněmi. První zmínky o zdejších léčivých pramenech pocházejí už ze středověku, teplickou lázeňskou atmosféru poznal třeba Ludwig van Beethoven, Johann Wolfgang Goethe, setkávali se tu mocnáři rakouští, pruští i ruští. Inu, je to město přímo památné. Trochu méně se už ale ví o zdejších zahradách a parcích – a není jich tu málo. Navštivme proto jednu z teplických zahrad, a to rovnou tu botanickou.

Existují místa, na kterých historie dodnes ohromuje svou monumentalitou – ta jsou obvykle vyhledávána turisty ze všech koutů světa, jejich fotografie najdete v barevných katalozích cestovních kanceláří, aspoň několikrát za rok se o nich doslechnete v médiích. Na těchto místech se nezřídka setkáte i s krásnými zahradami a parky. Jenže pozor – ona totiž také existují místa, kde historie dodnes ohromuje svou monumentalitou, ale přitom o nich vědí jen místní a zasvěcení, nikdy je nenavštívily týmy fotografů a manažerů cestovek, jejich jméno by se v médiích mohlo objevit snad leda v případě, že by na místní návsi přistál nefalšovaný létající talíř, eventuálně tu ztropil ostudu některý mediálně vykřičený jedinec. Ale co ten by tady dělal… Takže prostě nic, nemluví se o nich. No a hledání významných zahrad se tady obvykle podobá práci detektivní.

V neděli 10. května 2009 se konala v tomto roce druhá floristická exkurze Přírodovědné společnosti. Tentokrát jsme zavítali do Dendrologické zahrady Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích u Prahy, našimi průvodci byli zaměstnanci Výzkumného ústavu Adam Baroš, Ivana Knotková a Jiří Velebil.

Hamzův park a arboretum najdeme v areálu Hamzovy odborné léčebny pro děti a dospělé v Luži (okres Chrudim). Lékař František Hamza založil na svahu pod hradem Košumberk v roce 1901 u nás vůbec první léčebnu pro tuberkulózní a skrofulózní děti. Dobře si uvědomoval, že pro jeho pacienty není důležitá jen léčba samotná, ale i prostředí, ve kterém někteří strávili i několik let. Proto se rozhodl postupně vznikající areál osázet dřevinami a přeměnit na park. Díky jeho zálibě v exotických druzích dřevin se tak jeho léčebna stala vlastně i arboretem. Vznik parku je datován rokem 1910.

Ve druhé polovině 19. století došlo v podobě mnoha našich měst k podstatné změně. Stále častěji byla rušena stará městská opevnění, neboť překážela dalšímu růstu měst. A na jejich místech byly budovány stavby nové, funkčně většinou zcela odlišné, nejednou se na místo staré hradební zdi připlazila i nová silnice či rovnou široký bulvár. V lepších případech se u polozbořených hradeb objevily pásy zeleně, byly zde zakládány parky. Právě tato bezprostřední návaznost parku na historické jádro města i na následně se rozvíjející předměstí je vynikající devizou umístění řady městských parků v mnoha českých a moravských městech.