Významné zahrady

Pražská Královská zahrada s letohrádkem královny Anny je součástí zahrad Pražského hradu (bylo by rozhodně lepší ji označovat za zahradu císařskou). Na místě starých vinic ji založil císař Ferdinand I. Habsburský, významný podíl na zbudování zahrady měl i jeho syn, arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský, který na Hradě začal přebývat v roce 1547. Účelem zahrady bylo zajistit královskému dvoru reprezentativní prostory pro pořádání kratochvílí, ale také shromažďovat exotické rostliny z dalekých zemí.

Číst dál

Malostranská Ledeburská zahrada patří k Palácovým zahradám na jižním svahu Pražského hradu. Jedná se o honosnou terasovou barokní zahradu italského typu. Její rozloha činí 0,18 hektaru a nachází se v nadmořské výšce od 205 do 230 m.

Číst dál

Malostranské Palácové zahrady jsou velmi významným dokladem barokní zahradní architektury u nás. Malá Fürstenberská zahrada, která je součástí tohoto zahradního celku, rozhodně nepatří k největším z těchto zahrad. Určitě ji však můžeme s klidným svědomím označit za zahradu nejmalebnější.

Číst dál

Baroko ovlivnilo podobu české krajiny tak, jako málokterý jiný historický umělecký sloh. Není třeba nikomu vysvětlovat, jak vypadá barokní kostel nebo zámek. Trochu horší je to už ale s našimi představami o barokních zahradách. Pokud bychom chtěli u nás hledat nejreprezentativnější barokní díla zahradní architektury, určitě bychom se měli podívat třeba na zámeckou zahradu v Praze-Troji. Ale rozhodně nemusíme zůstat jen u ní. Pro mne představuje české baroko svou nejněžnější tvář v Palácových zahradách, které najdeme pod Pražským hradem.

Číst dál

Jestliže zavítáte v Praze na Petřín, určitě navštivte Růžový sad na vrcholu petřínského kopce. Můžete si vyjít pěšky nebo zvolit pohodlnou cestu lanovkou. V tom případě vystoupíte přímo v Růžovém sadě.

Číst dál

Francouzský král Ludvík XIV. se zapsal do historie mnoha ohromujícími činy. Je hodno pozornosti, že jeho smysl pro velkolepost a okázalost měl vliv i na zahradní tvorbu. Byla to mimo jiné i jeho nelibost k ohraničeným prostorům, která poznamenala tvář tehdejších zahrad. Chtěl vidět to, čemu vládne – volal po velkém světě, jehož chtěl být králem. Vždyť to ostatně byl samotný „Král Slunce“. A tak se jeho zahradníci museli vyrovnat s jeho pohledem na svět, vše malé a stěsnané do omezených prostor muselo pryč. Zrušili tedy hranice zahrad. Barokní zahrada proto nekončí po sta metrech, ba často ani na hranici zahrady. Je spojena s okolním světem, je otevřená, její průhledy končí mnohdy až za horizontem. Královský zámek ve Versailles, který byl budován od šedesátých let 17. století a záhy se stal vzorem vysoké kultury pro značnou část Evropy, byl naplněním takových představ.

Číst dál

V samotném centru Prahy najdeme jednu z našich nejpozoruhodnější a nejcennějších historických zahrad. Je neodmyslitelně spjata se jménem významného barokního šlechtice Albrechta z Valdštejna, je přímo součástí jeho malostranského paláce (dnes sídlo Senátu ČR).

Číst dál

Teprve od začátku června 2008 můžeme bez obav vstoupit do největší malostranské Palácové zahrady. Po dlouhou dobu se podobala spíše rumišti, následně staveništi. Jedná se přitom o jeden z nejkrásnějších zahradních celků v naší vlasti. Rozsáhlá rekonstrukce zahrady, která byla nedávno dokončena, byla financována ze státních zdrojů, také však z fondů Evropské unie.

Číst dál

Malostranská Velká Pálffyovská zahrada je druhou největší Palácovou zahradou na jižním svahu Pražského hradu. Rozkládá se na ploše 0,2 hektaru a leží v nadmořské výšce od 195 do 225 m.

Číst dál

Vstup do malostranských Vojanových sadů lze minout vcelku snadno: do zahrady vklíněné mezi kostel sv. Josefa, budovu Ministerstva financí ČR a Thurn-Taxisův palác vás zavede jen menší branka v dlouhé vysoké zdi v ulici U Lužického semináře. Pamětihodnost tohoto místa je nesporná, vždyť právě Vojanovy sady patří k nejstarším zahradním plochám celé Prahy.

Číst dál

Vrtbovskou zahradu najdeme společně se třemi dalšími barokními zahradami (Vratislavskou, Schönbornskou a Lobkowickou) na svahu pražského Petřína. Je přístupná z malostranské ulice Karmelitské. Patří k nejvýznamnějším a jistě i nejznámějším barokním zahradám Prahy. Má rozlohu 0,31 hektaru a leží v nadmořské výšce od 197 m do 212 m.

Číst dál

Mám rád Prahu a naprosto nejvíce z ní miluji Smíchov. Každý, kdo má rád pestrost, musí Smíchov milovat. Líbí se mi místní poměrně hustá síť knihkupectví, stejně jako kavárniček a restaurací (již delší dobu usiluji dokonce o to, aby právě jedna zdejší hospoda se stala pravidelným schůzovacím místem redakce Botany.cz), ale přitahují mě taky zdejší italské pizzerie, čínská bistra i vietnamské krámky. Jsem rád, že jsou tady i tak užitečné instituce, jako je třeba tiskárna novin a časopisů nebo Arbesův pomník. Líbí se mi, když v tramvaji už na Národní třídě se děti hádají, na který stupeň zrovna dneska pojede vodotrysk u Justičního paláce. Zbožňuji vousatého pána, který vždy, když jde kolem výkladu kavárny ve Švandově divadle, vyplázne na všechny hosty svůj dlouhý jazyk. Velmi rád se koukám na smíchovskou secesi, ale občas se zajdu podívat i na dost neotřelou výlohu řeznictví „U veselých zvířátek“. Takže věřím, že tímto vším jsem vám náležitě osvětlil, že nesnášet Smíchov může opravdu jen naprostý škarohlíd.

Číst dál

Každou zahradu jistě povznáší, když se z ní nabízí i libý pohled do okolní krajiny – její hranice najednou přestanou existovat, svět se propojí v jeden rozkvetlý celek. V případě hradčanské zahrady Na Valech se však snadno může stát, že při pohledu do okolí na okamžik na celou zahradu zapomenete – město pod hradním návrším zazpívá tak čarovně, že na tomto místě mají povoleny slzy v očích i ti nejudatnější chlapi. Emotivně obzvláště silným zážitkem je příchod do zahrady po Býčím schodišti z třetího nádvoří Hradu – za vámi se k nebi zvedají věže Katedrály a před vámi se otevírá nejkrásnější pohled na Prahu, který znám.

Číst dál

Historie zahrad pražského Smíchova je pestrá. Dnes hustě zastavěnou městskou čtvrť dříve z velké části pokrývaly staré zahrady, sady i vinohrady, současné smíchovské zahrady a parky jsou jen chabým pozůstatkem dřívější rozsáhlé zeleně. Dobře známá Zahrada Kinských z dvacátých letech 19. století tu tedy rozhodně osamocená nebyla, už ve středověku tu byly zahrady klášterní, od 17. století tu stávala Slavatovská zahrada, nakonec se právě tady usídlila i historicky první pražská univerzitní botanická zahrada. Avšak Smíchov se v druhé polovině 19. století velmi rychle rozvíjel, stará zahrada – byť třeba i památná – stála v porovnání s technickým rozmachem a rozvojem podnikání bohužel vždy až na druhém místě (no, možná to bylo místo spíš až čtvrté či dokonce páté).

Číst dál