Tento chrám s překrásnou zahradou kolem velkého rybníka naleznete jen několik stovek metrů severněji od daleko známějšího velkého chrámového komplexu Nanzen-dži v Kjótu.

Chrám Čišaku-in v Kjótu vznikl na místě ještě staršího chrámového komplexu ze 14. století, který byl zhruba po dvou stovkách let zbourán, což je však v Japonsku věc zcela běžná.

Jedná se o zahradu, která bývala součástí vily císaře Sagy již v 9. století. Po smrti císaře zde byl zbudován chrám Šingon buddhismu. Do současnosti se však nedochoval žádný z původních objektů.

Překrásný areál Ginkakudži (Chrám Stříbrného pavilonu) se nachází v oblasti hor Higašijama nedaleko Kjóta. Jeho vznik se datuje do druhé poloviny 15. století. Původně zde bylo reprezentativní sídlo šóguna jménem Ašikaga Jošimasa. Při budování honosné vily se zahradou se evidentně nechal inspiroval sídlem Kinkakudži (Chrám zlatého pavilonu), které nechal vystavět jeho děd. Již v roce 1490 po šógunově smrti se však celý areál změnil v zenový chrám, který však stále zůstával centrem soudobé kultury, včetně umění ikebany, poezie, divadla i tradičních čajových obřadů.

Tento areál, v překladu nesoucí jméno Zlatý pavilon, je jednou z nejslavnějších památek v Japonsku a určitě i jednou z nejfotografovanějších. V roce 1994 byl zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Nachází se ve čtvrti Kita v severozápadním Kjótu.

Chrám Saihó-dži, někdy také nazývaný Kokedera, je od roku 1994 zapsaný na seznamu památek Světového dědictví UNESCO jako velmi významná památka starobylého Kjóta hlavně kvůli své zahradě. Jde patrně o nejznámější mechovou zahradu celého Japonska: V současnosti se tu vyskytuje zhruba 120 druhů různých mechorostů, i když pochopitelně u japonských a čínských zahrad není nejdůležitější druhové složení, ale to, jak je areál koncipován a jaké pocity dokáže v návštěvníkovi vyvolat.

Tuto původně soukromou zahradu nalezneme nedaleko Kjóta na svazích hory Ogura, v těsné blízkosti komplexu chrámu Tenrjúdži. Lze sem dorazit ze železniční zastávky Arašijama, která je vzdálena necelý 1 km. Jejím vlastníkem byl japonský herec Dendžiro Okoči (1898–1962), po jehož smrti byl celý areál otevřen pro veřejnost a funguje částečně i jako muzeum. Jedná se o komplex několika námětově odlišných zahrad a staveb, včetně obytného stavení, čajového domku, malé šintoistické svatyně a vyhlídek, protože vše je umístěno v místy velmi prudkém svahu s několika terasami. Zahrada i veškeré stavby v ní byly vybudovány mezi lety 1930–40, s výjimkou malého chrámku Jibutsudó z období Meidži.

Renge-dži je poměrně malý areál v severovýchodní části Kjóta. Stáří samotné zahrady i přilehlého chrámu není definitivně určeno, podle jedné teorie byla založena Imaedou Čikajošim v roce 1662, jiné zdroje uvádějí, že chrám byl do této lokality pouze přesunut z oblasti, kde nyní leží hlavní kjótské nádraží. Je navštěvován hlavně na podzim, kdy barevné listí javorů tvoří úchvatné kompozice.

Vymanit se z prostředí znamená ukončit rození i zanikání,
jako když splýváte s proudem

– Chuej-neng: Tribunová sútra šestého patriarchy

Tato zahrada je součástí zen-buddhistického kláštera v Kjótu, který byl založen v roce 1450. Právě v této době dosáhly japonské klášterní zahrady svého vrcholu. Zahrada je rozdělena do několika částí, kromě rozsáhlého jezera je zde například i čajovna a soukromá zahrada. Avšak celosvětově proslulou se stala v této zahradě především její „suchá skalka“ (karesansui), která neobsahuje žádné rostliny, ale jen 15 kamenů a štěrk. Byla založena zřejmě už na konci 15. století a je jakýmsi estetickým vyjádřením zenové filozofie. Bylo z ní odstraněno vše nestálé, pomíjivé, okázalé, či dokonce smyslné.

Zahrada Šosei-en se nachází v jedné z nejrušnějších čtvrtí Kjóta, jen pár minut od velkého dopravního uzlu. Administrativně spadá pod chrám Higašihongan-dži, ačkoliv je od něj oddělena víceproudou silnicí. Je naprosto neuvěřitelné, jak úžasnou atmosféru klidu dokáže v návštěvníkovi navodit, ačkoli ji obklopují výškové obytné budovy a další supermoderní zástavba.

Zahrada Šosui-tej (Šusui-tej) je součástí rozsáhlého areálu císařského paláce v Kjótu. Ten se nachází v samém centru města, asi půl kilometru severovýchodně od hradu Nidžó a zaujímá rozsáhlou plochu o rozloze mnoha hektarů. Komplex je uzavřen mohutnými hradbami s několika branami a obsahuje mnoho staveb různého stáří a hned několik oddělených, různě velkých zahrad.

Areál Šugaku-in rikjú nalezneme na rozlehlém pahorku ve východní části Kjóta.

Areál Taizo-in nalezneme v severozápadní části Kjóta, je volnou součástí daleko většího komplexu Myošin.

Areál chrámu Nanzen-dži se nachází na úpatí zalesněného pohoří Higašijama ve východní části Kjóta. Jde o jeden z nejvýznamnějších chrámů Japonska, který je současně hlavním chrámem sekty Rinzaj (zenový budhismus). Celý komplex zahrnuje proto i mnoho menších chrámů a samostatných zahrad. Chrám Ten-juan, stojící nedaleko, byl určen pro zenového mistra, který sloužil císaři Kamejamu při jeho náboženských studiích. Budova není ničím příliš výjimečná, zato její dvě zahrady jsou velmi proslulé.

Zahrada kolem chrámu Tenrjú-dži (Chrám nebeského draka) s velkým jezerem má za sebou pohnutou historii. Nalezneme ji nedaleko Kjóta v Arašijamě. V této oblasti trávila odpočinek bohatá šlechta již v 9. století, svatyně je konkrétně vybudována na místě vily Kamejama-dono (Želví hora) císaře Gosaga z půlky 13. století.