Areál chrámu Nanzen-dži se nachází na úpatí zalesněného pohoří Higašijama ve východní části Kjóta. Jde o jeden z nejvýznamnějších chrámů Japonska, který je současně hlavním chrámem sekty Rinzaj (zenový budhismus). Celý komplex zahrnuje proto i mnoho menších chrámů a samostatných zahrad. Chrám Ten-juan, stojící nedaleko, byl určen pro zenového mistra, který sloužil císaři Kamejamu při jeho náboženských studiích. Budova není ničím příliš výjimečná, zato její dvě zahrady jsou velmi proslulé.

Zahrada kolem chrámu Tenrjú-dži (Chrám nebeského draka) s velkým jezerem má za sebou pohnutou historii. Nalezneme ji nedaleko Kjóta v Arašijamě. V této oblasti trávila odpočinek bohatá šlechta již v 9. století, svatyně je konkrétně vybudována na místě vily Kamejama-dono (Želví hora) císaře Gosaga z půlky 13. století.

Areál Džakko-in (Jakko-in) se nachází v horách nedaleko obce Ohara v prefektuře Kjóto. Tento menší chrám je spjatý přímo s císařskou rodinou a podle nedoložených pověstí byl založen princem Šotoku již v 6. století. Doloženo již je, že vznikl nejpozději v období Heian (794–1185).

Areál kolem Ósackého hradu je druhým největším parkem několikamilionové Osaky a zaujímá plochu 60 000 m2. Ačkoli jsou jeho součástí i některá vyhražená sportoviště, nalezneme tu i několik zahrad a zákoutí, kde se návštěvníci i příslušně chovají. Do japonské zahrady se totiž chodí meditovat a relaxovat o samotě, nepobíhají tu hlučící děti, nejezdí se tu na kole ani bruslích, a rozhodně se nikdo nepovaluje po trávníku, natož aby zde svačil a popíjel. Panuje tu ticho, pochopitelně s výjimkou dnů různých festivalů a oslav, kdy se park stává veřejným prostranstvím a případně divadelní scénou pod širým nebem.

Tento moderní komplex střešních zahrad s rozlohou 243 800 m2 návštěvník objeví přímo v centru milionové Ósaky, v těsné blízkosti železniční zastávky Nankai i východu z metra. Areál byl zpřístupněn v roce 2003.

Supermoderní zahrada Meguro tenkuteien (Meguro Sky Garden) se nalézá v tokijské čtvrti Ohaši. Správné by bylo říci, že je umístěna spíše nad ní. Nachází se totiž na mírně skloněné střeše oválné budovy, která zakrývá a současně odhlučňuje živý dopravní uzel spojující dvě mnohaproudové silnice do obří křižovatky.

Tato sbírková zahrada se nachází na soukromých pozemcích v Tokiu, ale je otevřena pro veřejnost v běžných otevíracích hodinách. Majitelem je pan Kunio Kobajaši, jeden z uznávaných mistrů v tomto oboru – jen pro vysvětlenou: zahradní umění je v Japonsku vysoce ceněno a zahradní architekti a specialisté na bonsaje a ikebanu jsou kladeni na roveň hudebním skladatelům či básníkům a běžně se titulují „mistře“.

Na jihovýchodním předměstí jihoafrického Kapského Města se nachází jedna z nejvýznamnějších botanických zahrad v celosvětovém kontextu: Kirstenbosch National Botanical Garden. Pozemek, na němž se rozkládá, má dohromady 528 ha.

V samotném středu Calgary, největšího města kanadské provincie Alberta, leží pozoruhodná zahrada z 1. poloviny 20. století, která patří k nejstarším dochovaným zahradám v celé západní Kanadě. Tímto tvrzením nikterak nepřeháníme, vždyť třeba nejdéle fungující botanická zahrada Kanady ve Vancouveru vznikla až v roce 1916. Současná rozloha Reader Rock Garden činí 1,2 hektaru a byla založena někdejším superintendentem calgarských parků Williamem Rolandem Readerem, který ji budoval v letech 1913 až 1943.

Snad úplně každý návštěvník kanadského pacifického ostrova Vancouver se zajímá o cestu k Butchartovým zahradám. Tyto zahrady se nacházejí jen pár kilometrů severně od města Victoria. Ačkoli se v tomto případě nejedná o ryzí botanickou zahradu, návštěva tohoto místa určitě může patřit k nezapomenutelným zážitkům. Butchartovy zahrady jsou vyhlášeny za národní historickou památku Kanady.

Botanická zahrada Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru (zkráceně UBC Botanical Garden) byla založena v roce 1916 – je tedy nejdéle fungující botanickou zahradou Kanady. Jejím zakladatelem a zároveň prvním ředitelem byl skotsko-kanadský botanik John Davidson.

Zahrada Jardín Botánico Lankester se nachází 26 km od hlavního města středoamerické Kostariky San José a 4 km od města Cartago. Byla oficiálně otevřena v roce 1973 a jejím posláním je především studium a ochrana epifytické tropické flóry. Je řízena jako výzkumné pracoviště Kostarickou univerzitou.

Zahradu Finca la Isla najdete na severním okraji drobné kostarické vesnice Puerto Viejo de Talamanca, která je jedním z turistických center na karibském pobřeží. Rozkládá se na povlovných kopečcích pár set metrů od pláže.

Kostarická soukromá botanická zahrada Jardín Botánico Else Kientzler se nachází v severní části města Sarchí v severozápadní části centrálního údolí. Není lehké ji najít, několik desítek metrů západně od náměstí je na křižovatce u fotbalového hřiště malá cedulka, musíte se dát směrem doprava do kopečka a ještě dál nad stadiónem ji najdete u areálu Kientzlerova zahradnického podniku, kterým musíte projít.

Národní botanická zahrada Kuby se nachází 25 km jižně od Havany a byla otevřena veřejnosti v roce 1984. Má rozlohu 600 hektarů a hostí 4000 rostlinných druhů. Je spravována Univerzitou v Havaně.