Při návštěvě Slezských Teplic (Cieplice Śląskie-Zdrój, Bad Warmbrunn) vás možná ani nenapadne, že se zrovna procházíte po nejstarších lázních na území dnešního Polska. Z malebného městečka s nevelkým náměstíčkem, zámkem, menším parkem, klášterem a několika termálními prameny vyzařuje klid hraničící až s příjemně uhrančivou a následováníhodnou leností. Dnes jsou sice lázně Slezské Teplice součástí Jelení Hory, blízkého zhruba osmdesáti tisícového města v podhůří Krkonoš, ale tady se opravdu vůbec nespěchá. Léčit se tu dají nemoci pohybového ústrojí, ale i choroby očí a ledvin.

Botanická zahrada Varšavské univerzity byla založena v roce 1819 a jejím zakladatelem byl polský botanik Michał Szubert. Vznikla vlastně na místě dřívějších zámeckých zahrad, kde už stávaly bývalé královské oranžerie.

Ogród Saski – Saská zahrada byla založena polským králem Augustem II. Silným u barokního Saského paláce v letech 1713–33 na tzv. „Saské ose“, která sledovala linii paláců a parků spojující západní okraj Varšavy s Vislou. Zahrada byla projektována ve velkolepém francouzském stylu podle zahrad ve Versailles.

Slezská metropole Vratislav musela být v minulosti městem naprosto okouzlujícím, překrásným a v mnoha ohledech jistě zcela výjimečným – vždyť si třeba vzpomeňte na veleslavnou zahradu Scholtzovu nebo se zkuste začíst do slezské lyriky 17. a 18. století. Jenže světu nevládne jen moudrost, krása a poezie, ke konci 2. světové války byla tehdy německá Vratislav prohlášena za pevnostní město, které mělo zastavit postup Rudé armády – proboha. Toto rozhodnutí znamenalo pro Vratislav totální katastrofu, 70 % města bylo zničeno. Stopy války jsou dnes patrné jen z architektonických kontrastů, ruce si tu trochu více natěsno podávají překrásné historické paláce s moderními architektonickými koncepcemi. Přesto tu najdete místa, z jejichž nádhery se tají dech.

Botanická zahrada v madeirském Funchalu byla založena v roce 1960. Zaměřuje se především na
květenu Makaronésie, největší důraz je samozřejmě kladen na flóru samotného ostrova Madeira.

O výjimečnosti krásy portugalského města Sintra nelze pochybovat, vždyť už dávno se zapsala zcela nesmrtelně dokonce i do poezie – slavný lord George Gordon Byron Sintru přirovnal k samotnému ráji: Lo! Cintra’s glorious Eden intervenes, In variegated maze of mount and glen. Takže dnes trochu porušíme obvyklý styl článků v této rubrice – nebudeme se zmiňovat o zahradě jen jediné, prohlédneme si rovnou celé město. Oblast Sintry byla v roce 1995 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO jako významná kulturní krajina s romantickými stavbami – Paisagem Cultural de Sintra, tedy Kulturní krajina Sintry.

Botanická zahrada Univerzity ve Vídni se nachází poblíž Belvederu a má výrazně protáhlý tvar ve směru jih – sever. Vstup do zahrady je možný vchodem u Horního Belvederu, dále z rohu ulic Mechel a Praetorius, kde se nacházejí skleníky a budovy, a dále brankou z ulice Jacquin.

Botanická zahrada university v Innsbrucku leží v nadmořské výšce kolem 600 m, vlastně na úpatí severních vápencových Alp. Údolí Innu, zvláště Innsbruck a jeho okolí, patří k vnitroalpinským suchým údolím. Průměrné roční srážky jsou zde asi 860 mm, ale jsou vysušovány teplým výsušným jižním větrem (Föhn).

Na okraji Innsbrucku leží zámek Ambras (Amras), který je spojen se jménem Ferdinanda II., druhého syna císaře Ferdinanda I. Habsburského. První manželkou Ferdinanda II. byla měšťanka z přední bankéřské rodiny z Augsburgu, Filipína Welserová. Jednalo se o tzv. morganatické manželství, Filipína byla společensky mnohem nižšího původu. Ferdinand II. se kvůli sňatku vzdal případného nástupnictví na trůn a i jeho děti z tohoto manželství byly z nástupnictví vyloučeny.

Ve svazích nad západním pobřežím Réunionu nad městečkem St-Leu se nachází významná botanická zahrada a centrum ochrany přírody – součást sítě francouzských státních botanicko-ochranářských institucí s lokálním vymezením působnosti. Zahrada leží na pozemcích někdejších plantáží, které mají rozlohu asi 12,5 ha a skrývají i rezidenci markýze de Chateauvieux z roku 1857.

Na západním pobřeží Réunionu – francouzského tropického ostrova v Indickém oceánu – se ve městě Saint Gilles Les Bains nachází botanická zahrada Jardin d’Eden. Na rozloze 2,5 ha je zde možné vidět na 700 tropických druhů rostlin.

Poblíž obce St-Philippe v jižní části ostrova Réunionu se rozkládá zahrada Le Jardin des Parfums et des Épices (Zahrada vůní a koření). Najdeme ji v zalesněné krajině na okraji zóny lávových výlevů.

Solovecké ostrovy v Bílém moři jsou známé především jako místo nejstaršího tábora nucených prací, tzv. gulagu. Ten byl vytvořen z kláštera na Velkém Soloveckém ostrově, jehož začátky lze hledat v 15. století. Klášterní botanickou zahradu zde založil v roce 1822 archimandrita Makarius, proto je také v mapách toto místo označováno jako Makarievskaja pustyň. Protože vznikla zároveň i jako místo odpočinku představeného kláštera (archimandrita), byla zde postavena i jeho letní rezidence (1859–62) a kaple sv. Alexandra Něvského (1854).

V jižní části ostrova Mahé na Seychelských ostrovech se v širší oblasti osady Les Canelles nachází zahrada Le Jardin du Roy (Královská zahrada). Pozemek o rozloze asi 35 ha leží poměrně vysoko v kopcích asi 2 km od pobřeží a obklopuje usedlost někdejšího majitele plantáže. Zakladatelem této farmy byl na konci 18. století Francouz Pierre Poivre, který zde začal pěstovat různé druhy koření a ovocných stromů.

První botanickou zahradu v Singapuru založil sir Thomas Stamford Raffles už v roce 1822. Měla sloužit k zajištění introdukce užitkových rostlin do celé této oblasti. Tento pokus však nebyl příliš úspěšný, v roce 1829 byla zahrada uzavřena.