Jihozápad Moravy je na historické památky dosti bohatý. Vždyť kdo by neznal nádhernou Telč, výstavné Jaroměřice nad Rokytnou, či dříve neprávem opomíjené Slavonice? K pozoruhodným městům v této oblasti jistě patří i Dačice, město dvou zámků, statné renesanční věže, barokního františkánského kláštera a sněhobílé kostky cukru (ano, právě tady si kdysi manželka jistého Švýcara poranila při porcování cukrové homole prst, a proto jasně a důrazně požádala manžela, aby jako ředitel místního cukrovaru konečně vymyslel něco rozumného, co by se nemuselo lámat až tak krvavě).

Nešťastné Polabí, tragické východní Zápraží… Na samém jeho okraji, kousíček od posledních domků Dobřichova (okres Kolín), obklíčená makovým polem stojí Pičhora. Vršek vcelku nevelký, spíš jen takový ušlápnutý pahorek, napohled žádná sláva od jihu ani severu. Jenže tahle Pičhora je v určitých vědeckých kruzích daleko věhlasnější, než by si hned tak někdo vůbec připustil. Mají to tady velmi rádi archeologové.

Historie moravské Kroměříže je bohatá na významné události. Svou rezidenci tady měli olomoučtí biskupové, kteří se zasloužili o hospodářský a kulturní rozvoj města, v roce 1848 tu zasedal také ústavodárný říšský sněm. Velmi cenné jsou zdejší památky, do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO byl zapsán místní arcibiskupský zámek a kroměřížské zahrady – Květná i Podzámecká. Zdejší archiv navíc přechovává světově unikátní sbírku notových partů staré hudby. Narodil se zde i malíř Max Švabinský, dirigent Václav Talich, scenárista Miloš Macourek a písničkář Karel Kryl.

Je to dnes jen takových pár stromů mezi ulicemi, maličký parčík, kterého si mnohý řidič projíždějící přes nedalekou rušnou křižovatku ani nepovšimne. Ochranáři a památkáři sice na tomto místě evidují i jeden památkově chráněný strom (dub letní, Quercus robur, roste hned na kraji parku u křižovatky), ale jinak tu žádnou velkou parádu nehledejte. Snad může trochu zaujmou menší novodobá kašna, ale jinak nic moc. Ani vysedávat tady na lavičkách nestojí za to, aut je kolem až příliš mnoho. To spíš člověk odtud pokukuje na druhý vltavský břeh po veselém Tančícím domě, kousek odtud z Jiráskova mostu se nabízí i pohádkový výhled na Malou Stranu a Hradčany, právě tady si totiž Vltava moc pěkně hraje svou šířkou na veletok skoro až jihoamerických rozměrů.

V samotném středu Prahy, skutečně jen pár kroků od Václavského náměstí, najdeme svět od rušné pražské tepny výrazně odlišný. Posezení v zeleni zde nabízí udýchaným kolemjdoucím stará klášterní zahrada.

Park lidem pražským obecně zvaný Grébovka leží poněkud stranou frekventovaných turistických tras, zrovna mnoho cizozemců až sem na Vinohrady nedorazí. Navíc přiznám se, že v časech mého mládí jsem měl Grébovku spojenou spíše s místem bestiálních vražd, které tu měl páchat psychopatický dámský krejčí Miroslav alias Miki Opatovský – možná si i vy vzpomenete na kriminální film Otakara Fuky z roku 1986 s názvem Černá punčocha – takže vyrazit do Grébovky mě ani nenapadlo. Nicméně dnes vás mohu nadšeně ujistit, že strach rozhodně není tou nejintenzivnější emocí, se kterou se člověk v současné Grébovce může setkat. Spíše tu najdete klid a hodně velkou pohodu, tedy prožitky, které jsou v každodenní pražské pouliční vřavě vzácné.

Pražská Královská zahrada s letohrádkem královny Anny je součástí zahrad Pražského hradu. Na místě starých vinic ji založil císař Ferdinand I. Habsburský. Jejím účelem bylo zajistit královskému dvoru reprezentativní prostory pro pořádání kratochvílí, ale také shromažďovat exotické rostliny z dalekých zemí.

Malostranská Ledeburská zahrada patří k Palácovým zahradám na jižním svahu Pražského hradu. Jedná se o honosnou terasovou barokní zahradu italského typu. Její rozloha činí 0,18 hektaru a nachází se v nadmořské výšce od 205 do 230 m.

Malostranské Palácové zahrady jsou velmi významným dokladem barokní zahradní architektury u nás. Malá Fürstenberská zahrada, která je součástí tohoto zahradního celku, rozhodně nepatří k největším z těchto zahrad. Určitě ji však můžeme s klidným svědomím označit za zahradu nejmalebnější.

Baroko ovlivnilo podobu české krajiny tak, jako málokterý jiný historický umělecký sloh. Není třeba nikomu vysvětlovat, jak vypadá barokní kostel nebo zámek. Trochu horší je to už ale s našimi představami o barokních zahradách. Pokud bychom chtěli u nás hledat nejreprezentativnější barokní díla zahradní architektury, určitě bychom se měli podívat třeba na zámeckou zahradu v Praze-Troji. Ale rozhodně nemusíme zůstat jen u ní. Pro mne představuje české baroko svou nejněžnější tvář v Palácových zahradách, které najdeme pod Pražským hradem.

Jestliže zavítáte v Praze na Petřín, určitě navštivte Růžový sad na vrcholu petřínského kopce. Můžete si vyjít pěšky nebo zvolit pohodlnou cestu lanovkou. V tom případě vystoupíte přímo v Růžovém sadě.

Francouzský král Ludvík XIV. se zapsal do historie mnoha ohromujícími činy. Je hodno pozornosti, že jeho smysl pro velkolepost a okázalost měl vliv i na zahradní tvorbu. Byla to mimo jiné i jeho nelibost k ohraničeným prostorům, která poznamenala tvář tehdejších zahrad. Chtěl vidět to, čemu vládne – volal po velkém světě, jehož chtěl být králem. Vždyť to ostatně byl samotný „Král Slunce“. A tak se jeho zahradníci museli vyrovnat s jeho pohledem na svět, vše malé a stěsnané do omezených prostor muselo pryč. Zrušili tedy hranice zahrad. Barokní zahrada proto nekončí po sta metrech, ba často ani na hranici zahrady. Je spojena s okolním světem, je otevřená, její průhledy končí mnohdy až za horizontem. Královský zámek ve Versailles, který byl budován od šedesátých let 17. století a záhy se stal vzorem vysoké kultury pro značnou část Evropy, byl naplněním takových představ.

V samotném centru Prahy najdeme jednu z našich nejpozoruhodnější a nejcennějších historických zahrad. Je neodmyslitelně spjata se jménem významného barokního šlechtice Albrechta z Valdštejna, je přímo součástí jeho malostranského paláce (dnes sídlo Senátu ČR).

Teprve od začátku června 2008 můžeme bez obav vstoupit do největší malostranské Palácové zahrady. Po dlouhou dobu se podobala spíše rumišti, následně staveništi. Jedná se přitom o jeden z nejkrásnějších zahradních celků v naší vlasti. Rozsáhlá rekonstrukce zahrady, která byla nedávno dokončena, byla financována ze státních zdrojů, také však z fondů Evropské unie.

Malostranská Velká Pálffyovská zahrada je druhou největší Palácovou zahradou na jižním svahu Pražského hradu. Rozkládá se na ploše 0,2 hektaru a leží v nadmořské výšce od 195 do 225 m.