První turisté se do horských oblastí Alp vypravili v 19. století. Hledali zde nejen rekreaci, ale i nové zážitky, kterých se jim v městech nedostávalo. Vidět hory a jejich přírodu se stalo módním prvkem. Na horách se objevovalo stále více horských chat, pod kopci vznikala lázeňská střediska s hotely, restauracemi a jinými kratochvilnými vynálezy.

Botanická zahrada Arménské akademie věd se nachází v severovýchodní části Jerevanu a rozkládá se na ploše 80 hektarů. Založena byla v roce 1935 a v roce 1939 byl postaven první skleník na ploše 25 m2.

Podoba Královské botanické zahrady v australském Cranbourne je téměř nadpozemská. Jedná se o druhou zahradu Královských botanických zahrad Melbourne a nachází se 45 km jihovýchodně od tohoto hlavního města státu Victoria. Její rozloha činí 363 hektarů.

Královské botanické zahrady v australském městě Melbourne (stát Victoria) byly založeny v roce 1846. První z nich, kterou vám právě představujeme, se nachází na jižním břehu řeky Yarra a má rozlohu 38 hektarů.

Arboretum Kalmthout se nachází ve stejnojmenné obci na severu Belgie.

Bokrijk je významné kulturní a rekreační území v průmyslové krajině belgického Limburska. Leží nedaleko města Genk. Přírodní areál převážně druhotných lesů a vodních ploch zaujímá 5,5 km2.

Belgický Tervuren byl považován za starověkou Furu, tedy místo, kde v roce 727 zemřel svatý Hubert. Ve 13. století zde bylo opevněné sídlo Henryho I., vévody Brabantského. Zdejší kamenný hrad byl zničen v roce 1782 za Josefa II.

Borisova Gradina (Борисова градина) je nejstarší a nejznámější sofijský park. Byl založen už v roce 1884 a je pojmenován po bulharském carovi Borisovi III.

Jedním ze symbolů Varny je Primorski Park (Морска градина, Sea Garden, mořský park, mořské zahrady), největší krajinářský park na Balkáně. Nachází se v délce 8 km podél mořského pobřeží a jeho rozloha přesahuje 26 000 m2. Park získal základní podobu za působení českého zahradního architekta Antonína Jana Nováka. Primorski park je bulharskou národní památkou krajinářské architektury.

V historickém centru chorvatského města Šibenik, přibližně na polovině cesty od katedrály sv. Jakuba k pevnosti sv. Michala, se nachází kostel sv.Vavřince (sv. Lovre), severně od tohoto kostela leží obnovená klášterní zahrada.

Botanická zahrada v pohoří Velebit vznikla na základě iniciativy profesora Frana Kušana v roce 1967. Fran Kušan pracoval na Fakultě farmakologie a biochemie Záhřebské univerzity, na které se věnoval léčivým rostlinám. Snaha o založení horské botanické zahrady byla kladně přijata jak státními ochranářskými organizacemi, tak lesní správou. V roce 1966 bylo vymezeno území v údolí Modrič, ve kterém v roce 1967 vznikla vlastní botanická zahrada. Za dva roky byla vyhlášena jako chráněná kulturní památka a v roce 1971 se stala součástí rezervace Zavišan – Balinovac – Velika Kosa. Nyní je součástí Národního parku Severní Velebit.

Jihočínská botanická zahrada v Kantonu (v provincii Kuang-čou) je v současnosti spravována Čínskou akademií věd. Byla založena už v roce 1929 botanikem Chen Huanyongem (1890–1971).

První botanická zahrada v Pekingu byla založena v roce 1925 nedaleko ZOO. Na současné místo se přestěhovala v roce 1956, kde vznikla obří zahrada na ploše přesahující 500 hektarů. Zahrada však byla později rozdělena ve dvě – menší zahradu akademie věd a větší zahradu městskou.

Chrám Nebes (Tiantan 天坛) byl postaven v Pekingu v roce 1420. Ve dnech slunovratu sem přicházel čínský císař, aby se poklonil nebi, modlil se za déšť a dobrou úrodu, přinesl oběť předkům a bohům slunce, měsíce, hvězd, mračen, větru a deště. V roce 1998 byl celý tento komplex zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, je ceněn jako mistrovské dílo historické čínské architektury.

Ji-che-jüan (volně přeloženo jako „Zahrada pěstěného souladu“) je palácový komplex na severozápadním předměstí Pekingu. Je vystavěn na úbočí návrší Wan-šou (Hora dlouhověkosti), nad jezerem Kunming; jeho součástí je i zahrada Čching-ji-jüan (Zahrada průzračných vln). Sloužil jako sídlo císařů, kteří se sem uchylovali v době letního vedra. V roce 1998 byl celý komplex zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.