Syn.: Acer trilobatum A. Br.
Čeleď: Aceraceae Juss. – javorovité; Sapindaceae Juss. – mýdelníkovité

Čeleď: Medullosales, Alethopteridaceae Wagner

Čeleď: Equisetaceae DC. – přesličkovité

Nedávno jsem si všiml v úvaze L. Hoskovce o botanických ilustracích zmínky o možném trojrozměrném zobrazování rostlin v budoucnosti a protože jsem se v poslední době pokoušel vytvářet 3D fotografie rostlin, chtěl bych se s čtenáři BOTANY.cz podělit o své zkušenosti a nabídnout tyto fotografie ke zhlédnutí.

V posledních měsících se stále silněji ozývají znepokojivé hlasy, které varují před spojením pražské ZOO a Botanické zahrady hl. m. Prahy.

V botanice se občas objevují pojmy, pro které nelze ani při sebevětší snaze najít paralely v jiných oblastech lidského konání, přitom třeba tyto pojmy samotné upomínají na předměty a jevy obecně známé. K těmto botanickým zvláštnostem určitě patří i pojem „LYROVITÝ“.

Dávný znak francouzských králů Fleur-de-lis údajně zachycuje lilii. Avšak tato lilie je tak podivná, že snad každého hned napadne, že by se spíš mohlo jednat o kosatec. Navíc která z evropských lilií je žlutá? Otázku přírodní předlohy na tomto znaku už řešilo tolik lidí, že kdybychom chtěli všechny teorie představit, mohli bychom k tomu zřídit samostatný web. Rozhodně nechci v tomto kratičkém článku tento problém bezezbytku a navždy vyřešit. Postačí mi si s ním jen tak trochu zalaškovat.

Adam Huber z Riesenpachu, lékař císaře Rudolfa II., v druhém českém vydání Mattioliho Herbáře z roku 1596 důrazně upozorňuje na častou záměnu puškvorce a kosatce žlutého. Uvádí, že apatekáři až dosavad místo pravého Acorum (tedy puškvorce) užívají byliny, které se jinak říkává žluté potoční Lilium, aneb kosatec žlutý falešný. Zdůrazňuje, že tyto dvě rostliny jsou zcela odlišné, kosatec nemá ony vlastnosti, které jsou připisovány puškvorci. Měl samozřejmě pravdu, dnešním jazykem bychom řekli, že dávným lékárníkům nebyl příliš jasný rozdíl mezi puškvorcem obecným (Acorus calamus) a kosatcem žlutým (Iris pseudacorus). Jak ale vlastně k této záměně došlo? Obě rostliny rostou na podobných stanovištích, jejich listy jsou také dosti podobné, když zrovna nekvetou, lze je snadno zaměnit. Byla tedy tato záměna snad odvěká? Skutečně až 16. století svým kritickým pohledem vyřešilo tento omyl? Pokusme se na tuto otázku odpovědět.

Bratr Cadfael ap Meilyr ap Dafydd se narodil v Trefriw v Gwyneddu v severním Walesu kolem roku 1080, zemřel patrně v Shrewsbury po roce 1145.

Po Vánocích (přesně 27. 12. 2010) jsem seděl u televize a – jak je již zvykem některých panů – přecvakával jsem na ovladači jednotlivé programy. A tak jsem zrovna cvakl na pořad České televize s názvem Na cestě. A to zrovna ve chvíli, kdy se Jiří Bartoška a Miroslav Donutil (v čase 6:40) rozplývají nad láčkovkou seychelskou (Nepenthes pervillei). Nevěřil jsem svým uším, když jsem slyšel následující dialog:

V překladech beletrie, u televizních pořadů i v popularizační literatuře se můžeme setkat s podivuhodnými informacemi o rostlinách. Tyto chyby vznikají často doslovným překladem textu a často mají souvislost s lidovými nebo místními jmény rostlin, které nemají oporu ve vědecké nomenklatuře. Ke známým omylům, které vznikaly překladem z ruštiny a ze sibiřské limby udělaly cedr a ze smrku jedli, mohou přibývat další omyly při překladech z angličtiny.

Článek Advent podle věnců a kalendářů, který vyšel v MF Dnes v páteční příloze (28. 11. 2008), mě slušně pobavil. Na přípravu adventního věnečku si totiž máme připravit tento botanický materiál: buxus, mochnu a penízovku stříbrnou. Copak to asi je? Snaha vypátrat uvedené rostliny mi příjemně zaplnila páteční podvečer.

Čím jsem starší, tím hůře spím. Občas nedokážu usnout celou noc. To si pak připadám jako obyvatel vesničky Macondo z Márquezova románu Sto roků samoty.

„Rozhlédla se po mýtině, která se rozkládala na úbočí kopce. Byla ze tří stran obklopena duby a platany. Platany právě odhazovaly létající semínka, která se líně snášela na dlouhý pás zahrady… medové světlo, padající vrtulky, tančící včely.“ – Terry Pratchett: Klobouk s oblohou.

Zdálo by se, že botanika je vědou hodně uzavřenou, snad až příliš specializovanou. Občas se však přihodí, že se botanické pojmy stanou rozšířené mnohem obecněji a aniž si to uvědomujeme, nezřídka se setkáme při užití těchto pojmů i s pěkně barvitými nesmysly. Tak například: