Kdo vlastně byl Adam Zalužanský ze Zalužan?
Podle slov jistého jeho současníka byl básníkem, řečníkem, historikem, filozofem, lékařem, teologem… A my dnes ještě dodejme, že byl také botanikem. Jeho jméno se v minulosti skloňovalo poměrně často – naprosto nejvíce snad v 19. století, kdy si mladý český národ potřeboval vytvořit vlastní galerii slavných. Tehdy se mu skládala pocta nejvyšší, jeho jméno bylo vytesáno do zdi Národního muzea, objevil se dokonce i v jisté dnes již velmi klasické básni. Ozvaly se však i hlasy, které exkluzivitu jeho zásluh silně zpochybňovaly, jiní si zas dost zoufale pletli jeho národnost (část západoevropských historiků si podivuhodně myslela, že byl Polák).

Čeleď: Aaaceae Hoskovec et Grulich

Syn.: Acer trilobatum A. Br.
Čeleď: Aceraceae Juss. – javorovité; Sapindaceae Juss. – mýdelníkovité

Čeleď: Medullosales, Alethopteridaceae Wagner

Čeleď: Equisetaceae DC. – přesličkovité

V botanice se občas objevují pojmy, pro které nelze ani při sebevětší snaze najít paralely v jiných oblastech lidského konání, přitom třeba tyto pojmy samotné upomínají na předměty a jevy obecně známé. K těmto botanickým zvláštnostem určitě patří i pojem „LYROVITÝ“.

Dávný znak francouzských králů Fleur-de-lis údajně zachycuje lilii. Avšak tato lilie je tak podivná, že snad každého hned napadne, že by se spíš mohlo jednat o kosatec. Navíc která z evropských lilií je žlutá? Otázku přírodní předlohy na tomto znaku už řešilo tolik lidí, že kdybychom chtěli všechny teorie představit, mohli bychom k tomu zřídit samostatný web. Rozhodně nechci v tomto kratičkém článku tento problém bezezbytku a navždy vyřešit. Postačí mi si s ním jen tak trochu zalaškovat.

Adam Huber z Riesenpachu, lékař císaře Rudolfa II., v druhém českém vydání Mattioliho Herbáře z roku 1596 důrazně upozorňuje na častou záměnu puškvorce a kosatce žlutého. Uvádí, že apatekáři až dosavad místo pravého Acorum (tedy puškvorce) užívají byliny, které se jinak říkává žluté potoční Lilium, aneb kosatec žlutý falešný. Zdůrazňuje, že tyto dvě rostliny jsou zcela odlišné, kosatec nemá ony vlastnosti, které jsou připisovány puškvorci. Měl samozřejmě pravdu, dnešním jazykem bychom řekli, že dávným lékárníkům nebyl příliš jasný rozdíl mezi puškvorcem obecným (Acorus calamus) a kosatcem žlutým (Iris pseudacorus). Jak ale vlastně k této záměně došlo? Obě rostliny rostou na podobných stanovištích, jejich listy jsou také dosti podobné, když zrovna nekvetou, lze je snadno zaměnit. Byla tedy tato záměna snad odvěká? Skutečně až 16. století svým kritickým pohledem vyřešilo tento omyl? Pokusme se na tuto otázku odpovědět.

Bratr Cadfael ap Meilyr ap Dafydd se narodil v Trefriw v Gwyneddu v severním Walesu kolem roku 1080, zemřel patrně v Shrewsbury po roce 1145.

O přesnějším geografickém původu řady amerických rostlin, které se brzy po objevení Ameriky dostaly do Evropy, se vedou spory dodnes. Těžko se odhalují temná zákoutí dávných věků, často nepomáhá ani ta nejosvícenější věda. Je jistě zajímavé, když i dnes znenadání zakopneme o unikátní historický dokument, který nám může jemně napovědět, proč nám vlastně mnohdy scházejí jasnější historická data o původu amerických rostlin.

Ví se zcela bezpečně, že cestou k babičce trhala Červená karkulka květiny. O tomto faktu nás informuje už v Le Petit Chaperon rouge Perrault, ale nezatajují to ani Grimmové, věděl o tom i Erben. A také se ví, že na květiny Karkulku vlastně upozornil až vlk: „Karkulko, podívej se jen, jak krásně kvetou všude květiny, proč si jich nevšímáš?“ – stojí jasně u Erbena. Nebýt floristicky orientovaného vlka, Karkulku by jejich přítomnost v lese nejspíš vůbec nezaujala, až vlčí pobídka ji navnadila. A tak trhala a trhala. Prý to měla být kytička pro babičku, jen tak do vázičky na okrasu, říkají někteří autoři. Jenže co když to není vůbec pravda? Pokusme se zjistit, co tehdy vlastně Karkulka v lese trhala.

Zdálo by se, že botanika je vědou hodně uzavřenou, snad až příliš specializovanou. Občas se však přihodí, že se botanické pojmy stanou rozšířené mnohem obecněji a aniž si to uvědomujeme, nezřídka se setkáme při užití těchto pojmů i s pěkně barvitými nesmysly. Tak například:

Po Vánocích (přesně 27. 12. 2010) jsem seděl u televize a – jak je již zvykem některých panů – přecvakával jsem na ovladači jednotlivé programy. A tak jsem zrovna cvakl na pořad České televize s názvem Na cestě. A to zrovna ve chvíli, kdy se Jiří Bartoška a Miroslav Donutil (v čase 6:40) rozplývají nad láčkovkou seychelskou (Nepenthes pervillei). Nevěřil jsem svým uším, když jsem slyšel následující dialog:

V překladech beletrie, u televizních pořadů i v popularizační literatuře se můžeme setkat s podivuhodnými informacemi o rostlinách. Tyto chyby vznikají často doslovným překladem textu a často mají souvislost s lidovými nebo místními jmény rostlin, které nemají oporu ve vědecké nomenklatuře. Ke známým omylům, které vznikaly překladem z ruštiny a ze sibiřské limby udělaly cedr a ze smrku jedli, mohou přibývat další omyly při překladech z angličtiny.