Syn.: Acer trilobatum A. Br.
Čeleď: Aceraceae Juss. – javorovité

Čeleď: Medullosales, Alethopteridaceae Wagner

Čeleď: Equisetaceae DC. – přesličkovité

Nedávno jsem si všiml v úvaze L. Hoskovce o botanických ilustracích zmínky o možném trojrozměrném zobrazování rostlin v budoucnosti a protože jsem se v poslední době pokoušel vytvářet 3D fotografie rostlin, chtěl bych se s čtenáři BOTANY.cz podělit o své zkušenosti a nabídnout tyto fotografie ke zhlédnutí.

V posledních měsících se stále silněji ozývají znepokojivé hlasy, které varují před spojením pražské ZOO a Botanické zahrady hl. m. Prahy.

V botanice se občas objevují pojmy, pro které nelze ani při sebevětší snaze najít paralely v jiných oblastech lidského konání, přitom třeba tyto pojmy samotné upomínají na předměty a jevy obecně známé. K těmto botanickým zvláštnostem určitě patří i pojem „LYROVITÝ“.

Dávný znak francouzských králů Fleur-de-lis údajně zachycuje lilii. Avšak tato lilie je tak podivná, že snad každého hned napadne, že by se spíš mohlo jednat o kosatec. Navíc která z evropských lilií je žlutá? Otázku přírodní předlohy na tomto znaku už řešilo tolik lidí, že kdybychom chtěli všechny teorie představit, mohli bychom k tomu zřídit samostatný web. Rozhodně nechci v tomto kratičkém článku tento problém bezezbytku a navždy vyřešit. Postačí mi si s ním jen tak trochu zalaškovat.

V překladech beletrie, u televizních pořadů i v popularizační literatuře se můžeme setkat s podivuhodnými informacemi o rostlinách. Tyto chyby vznikají často doslovným překladem textu a často mají souvislost s lidovými nebo místními jmény rostlin, které nemají oporu ve vědecké nomenklatuře. Ke známým omylům, které vznikaly překladem z ruštiny a ze sibiřské limby udělaly cedr a ze smrku jedli, mohou přibývat další omyly při překladech z angličtiny.

Článek Advent podle věnců a kalendářů, který vyšel v MF Dnes v páteční příloze (28. 11. 2008), mě slušně pobavil. Na přípravu adventního věnečku si totiž máme připravit tento botanický materiál: buxus, mochnu a penízovku stříbrnou. Copak to asi je? Snaha vypátrat uvedené rostliny mi příjemně zaplnila páteční podvečer.

Čím jsem starší, tím hůře spím. Občas nedokážu usnout celou noc. To si pak připadám jako obyvatel vesničky Macondo z Márquezova románu Sto roků samoty.

„Rozhlédla se po mýtině, která se rozkládala na úbočí kopce. Byla ze tří stran obklopena duby a platany. Platany právě odhazovaly létající semínka, která se líně snášela na dlouhý pás zahrady… medové světlo, padající vrtulky, tančící včely.“ – Terry Pratchett: Klobouk s oblohou.

Zdálo by se, že botanika je vědou hodně uzavřenou, snad až příliš specializovanou. Občas se však přihodí, že se botanické pojmy stanou rozšířené mnohem obecněji a aniž si to uvědomujeme, nezřídka se setkáme při užití těchto pojmů i s pěkně barvitými nesmysly. Tak například:

V roce 2010 uplyne 70 let od vydání první české knihy s názvem Chráněné rostliny. V roce 1940 tedy vznikla první česká publikace, která se snažila představit široké veřejnosti nejvzácnější druhy rostlin naší vlasti.

Prohlížení fotografií zde na BOTANY.cz ve mně opět vyvolává otázku, co je vlastně botanická zahrada. Na první pohled jednoduché, ale zkusme se nad tím zamyslet. Různě zdařilých definic je mnoho, ale žádná z nich není úplně dokonalá. Botanické zahrady shromažďují sbírky rostlin a ty prezentují veřejnosti. Sbírky rostlin však prezentuje i řada parků a okrasných zahrad, a to i v ucelených expozicích. Řada parků v Anglii a Holandsku má sbírky natolik úplné a reprezentativní, že jsou zařazeny do systému „Národních sbírek“. To, že rostliny jsou označené jmenovkou, je v nich samozřejmostí.

Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) se svými modrými a medově vonícími květy je ozdobou pozdního léta hor našich Sudet a Karpat – Krkonoš, Jizerských hor, Hrubého Jeseníku i Beskyd. Roste v řídkých lesích, na pasekách a u cest, od nadmořské výšky asi 600 m až po vysokohorské louky.