Kdo vlastně byl Adam Zalužanský ze Zalužan?
Podle slov jistého jeho současníka byl básníkem, řečníkem, historikem, filozofem, lékařem, teologem… A my dnes ještě dodejme, že byl také botanikem. Jeho jméno se v minulosti skloňovalo poměrně často – naprosto nejvíce snad v 19. století, kdy si mladý český národ potřeboval vytvořit vlastní galerii slavných. Tehdy se mu skládala pocta nejvyšší, jeho jméno bylo vytesáno do zdi Národního muzea, objevil se dokonce i v jisté dnes již velmi klasické básni. Ozvaly se však i hlasy, které exkluzivitu jeho zásluh silně zpochybňovaly, jiní si zas dost zoufale pletli jeho národnost (část západoevropských historiků si podivuhodně myslela, že byl Polák).

Pravý historický význam Adama Zalužanského ze Zalužan pro botaniku musíme hledat výhradně v obsahu jeho knihy Methodi herbariae libri tres, která poprvé vyšla v Praze v roce 1592, podruhé pak ve Frankfurtu v roce 1604.

Na internetu se objevuje stále více historických mapových sbírek, jejichž využívání přináší řadu cenných poznatků do mnoha oborů lidské činnosti.

Následující text je značně zkrácenou českou verzí článku, který byl poprvé uveřejněn pod názvem Adam Zalužanský’s “De sexu plantarum” (1592): an early pioneering chapter on plant sexuality.
In: Archives of Natural History 40 (2013), 244–256. Tato verze je autorským překladem.

Ve staré botanické literatuře se už pěkných pár století vyvolává duch Schwenckfeldtovy krkonošské kruhatky Matthiolovy (Cortusa matthioli). Naposledy (v roce 2003) pro ni zahořel Radovan Hendrych, který vlastním nákladem vydal obsáhlou zprávu o její existenci v těchto horách. Pár let poté jeho zprávu podrobil jazykovému rozboru Jiří Danihelka – hravě v ní našel mnohé nesrovnalosti, je snad jasné, že v tomto případě o kruhatku skutečně nešlo. Rostlina však zůstala stále neurčena.

V našem Atlase botanických pamětihodností nemáme dosud zpracovánu ani jedinou krkonošskou lokalitu. Těžko říci, proč tomu tak je, určitě ale bude dobré tento dluh brzy splatit – říkal jsem si před časem. A aby to moje první krkonošské povídání alespoň trošku odpovídalo významu našich nejvyšších hor, snažil jsem se to vzít pěkně od základu: než popíšu dnešní květnatou realitu, podívám se po zmínkách o Krkonoších ve staré botanické literatuře. Jenže najednou z toho vůbec nebylo jen pár řádků, jak jsem původně zamýšlel, čím více jsem se do starých knih ponořoval, tím více mě onen dávný svět Krkonoš pohlcoval. Možná by byla škoda tyto poznámky začít teď zkracovat – spíš si myslím, že je budu časem ještě doplňovat. Však co, na internetu je přece místa dost: předkládám tedy pár poznámek o tom, jak naši předkové poznávali flóru Krkonoš – pokračování hodné našeho webového Atlasu třeba rovnou ze Sněžky bude následovat až někdy příště.

Botanické určovací klíče patří k nejzákladnějším praktickým pomůckám botaniky. Rozhodně však nelze říci, že by v české botanické literatuře existoval dostatek odborných pojednání o jejich konstrukci, natož o jejich dějinách. Chronologický přehled botanických klíčů najdete sice i na našem serveru, jenže jedná se jen o botanické klíče v českém jazyce (Fan klub botanických klíčů). Trochu dále do historie nás může posunout hodnotný článek Pavla Tomšovice Určovací klíče a jejich konstrukce, který vyšel v Preslii v roce 1976. Tomšovic představuje nejstarší český sdružený dichotomický klíč – leč psaný latinsky – od V. F. Kosteletzkého z roku 1824 (Clavis analytica in Floram Bohemiae), pojednává i o dalších klíčích starších, cizích.

Ve 25. kapitole 1. knihy svého díla Methodi herbariae libri tres pojednává Adam Zalužanský o květu. Tato kapitola určitě není z jeho knihy nejslavnější – tou je rozhodně už kapitola čtyřiadvacátá, s názvem De sexu plantarum. Jenže pojednat o pohlavnosti u rostlin bez poznání jejich květů, není dost dobře možné. Proto před vkročením do oné „Síně slávy“ (či snad „Jámy lvové“) si dovolíme malinké, leč pochopitelné odbočení. Jak tedy vlastně Zalužanský viděl květ?

Na všeobecně uznávaném a ceněném botanickém webu eFloras.org jsem nedávno nalezl zvláštní chybičku. V oddíle Flora of North America, v hesle o rodu Zaluzania se dočteme, že jméno rodu vzniklo perhaps for Adam Zaluziansky von Zaluzian, 1558–1613, Polish physician / botanist. A není to jen tento americký web, který Adama Zalužanského ze Zalužan připsal našim slovanským bratrům ze severu. Proč asi? Pokusme se to zjistit, najděme nějaké starší stejné případy, snad nakonec odhalíme i pravou příčinu této podivnosti.

Již v dřívějších článcích jsme si vysvětlili, že povědomí botanického světa o díle Adama Zalužanského po jeho smrti rozhodně nezapadlo. Nastínili jsme, že v paměti jeho následovníků však nezřídka zůstal obraz jeho díla jen značně pokřivený: většinou se v Evropě psalo jen o jeho objevu pohlavnosti u rostlin, část dobové literatury nebyla schopna ani správně uvádět jeho původ. Jen mnohem vzácněji byl přípomínán jeho vklad do formování novověké botanické systematiky, téměř zcela byly přehlíženy jeho rozvahy taxonomické. Nahlédněme teď na hodnocení Zalužanského díla starou literaturou českou, té by snad mohla být alespoň Zalužanského národnost jasná.