Prohlížení fotografií zde na BOTANY.cz ve mně opět vyvolává otázku, co je vlastně botanická zahrada. Na první pohled jednoduché, ale zkusme se nad tím zamyslet. Různě zdařilých definic je mnoho, ale žádná z nich není úplně dokonalá. Botanické zahrady shromažďují sbírky rostlin a ty prezentují veřejnosti. Sbírky rostlin však prezentuje i řada parků a okrasných zahrad, a to i v ucelených expozicích. Řada parků v Anglii a Holandsku má sbírky natolik úplné a reprezentativní, že jsou zařazeny do systému „Národních sbírek“. To, že rostliny jsou označené jmenovkou, je v nich samozřejmostí.

V posledních letech se bohužel stále častěji setkáváme s obhajobami salepu. Salepové nápoje jsou nabízeny v čajovnách, mnohdy jsou jim připisovány blahodárné účinky na lidský organismus. Jen málokterý konzument si ale uvědomuje, že pitím salepu se vlastně přímo podílí na barbarském ničení přírody. Především země Blízkého východu získávají salep z původních druhů orchidejí. Jsou přitom ničeny nezřídka i populace druhů velmi vzácných. Co můžeme vlastně spolehlivě o salepu říci?

Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) se svými modrými a medově vonícími květy je ozdobou pozdního léta hor našich Sudet a Karpat – Krkonoš, Jizerských hor, Hrubého Jeseníku i Beskyd. Roste v řídkých lesích, na pasekách a u cest, od nadmořské výšky asi 600 m až po vysokohorské louky.

Některé rostliny se pro nás staly symbolem konkrétních barev. Nemusíme nikomu vysvětlovat, co znamená, když se řekne „oči barvy pomněnek“ nebo „tvářičky jako jablíčka“. No a jahody se jistě v našich představách jednoznačně pojí s barvou červenou. Řekl bych, že takto je chápou i kosi.

Téměř každý zná jméno anglického krále Jindřicha II. Plantageneta (1133–1189). Plantagenet je přezdívka, kterou první nosil jeho otec Geoffrey, hrabě z Anjou, který se stal druhým manželem Matyldy Anglické.

Pukléřku islandskou (Cetraria islandica), neboli islandský mech, nespojuje s Islandem jen její druhové jméno. V životě Islanďanů hrála po staletí důležitou roli. O tom, že se dodnes používá, jsem se přesvědčila v Reykjavíku, kde jsem viděla prodávat sáček pukléřky v obchodě se zeleninou za 198 islandských korun.

Osobnost Petra Voka z Rožmberka vždy poutala pozornost. Příslušník jednoho z nejpřednějších a nejslavnějších šlechtických rodů zemřel tiše v roce 1611, s ním skončil celý věhlasný rod Rožmberků. Dnes vám budu vyprávět o jedné drobné a zcela neznámé historce z jeho života. Není doložena, jenže já dobře vím, že se skutečně stala. Musela se stát, vše totiž tomu nasvědčuje. Kdyby se nestala, všechno by dnes určitě bylo jinak.

Řadu jmen rostlin poznamenala zvířata. Někdy se zřejmě zvířecí jméno objevilo u rostliny díky podobnosti určitého rostlinného orgánu s částí těla zvířete, jindy možná o jménu rozhodoval i domnělý užitek rostliny pro konkrétní živočišný druh. Lze tedy snad i trochu vytušit, proč je třeba česnek zrovna medvědí (Allium ursinum) nebo proč se jistá kapradina nazývá právě jelením jazykem celolistým (Phyllitis scolopendrium). Ale chvílemi je to těžší. Tak třeba co může mít taková hasivka orličí (Pteridium aquilinum) společného s královnou dravých ptáků?

O tom, že sněženky (Galanthus nivalis) jsou velice variabilní a lze najít nejrůznější odchylky ve tvaru a stavbě květu, se mezi zahradníky vyprávějí legendy.

Basilius Besler (1561–1629) byl norimberským lékárníkem. Do historie se zapsal především autorství knihy Hortus Eystettensis, která byla vydána v roce 1613. Jedná se o popis rostlin a květin, které v té době rostly v zahradě hradu Willibaldsburg, v německém městě Eichstättu. Kniha neobsahuje jen popisy rostlin, ale i jejich nádherné kresby. Kolorované vydání před časem opět ukázalo světu německé nakladatelství Taschen.

Čas od času k nám dolehnou nové zvěsti o vyhynutí dalšího rostlinného druhu. Někdy zmizí druh jen z části svého areálu, v horším případě vyhyne zcela. Už jsme si tak nějak zvykli, že za to často může člověk, máme pocit, že počet těchto případů stále stoupá, tuto nemilou tendenci spojujeme především s novověkým rozvojem lidské společnosti. Ovšem kdy tohle vlastně začalo? Který druh vyhynul díky naší rozpínavé povaze jako první?

Slovo burina (česky plevel) evokuje predstavu niečoho nepríjemného až škaredého. Väčšina druhov burín sú však veľmi pekné rastlinky.

Před nedávnem mi jeden můj velmi dobrý přítel popsal svůj názor na Facebook. Nebylo to nic lichotivého, musím přiznat, že s řadou jeho postřehů jsem bezvýhradně souhlasil. Ale domnívám se, že některé rysy Facebooku přeci jen úplně detailně neznal. Pokusím se své zkušenosti s botanickým FB tedy trochu popsat.

Člověk žijící na venkově se často setkává s různými do přírody vysazenými rostlinami.

V přírodě najdeme mnoho rostlin, které původně žily v jiných částech světa. Mnohdy jsou to rostliny, které ani za cizokrajné nepovažujeme. Důležité je, jak dlouho už tady jsou a jak se přizpůsobily podmínkám a soužití s ostatními organismy. Dá se říci, že v značné části Evropy jsou po době ledové všechny rostliny navrátilci nebo noví příchozí. Proč se tedy zajímat o to, které rostliny se do naší přírody dostávají dnes, ať už utečou ze zahrádky, anebo je dokonce někdo vysadí?