Tadeáš Hájek z Hájku v předmluvě k prvnímu českému vydání Matthioliova Herbáře z roku 1562 poznamenává, že rostliny se navzájem odlišují barvou, vůní a chutí, člověk rostliny potom rozlišuje zrakem, čichem, chutí a navíc dotekem. Chuť je podle Hájka pro hodnocení rostlin smyslem vůbec nejdokonalejším. Když tuto dávnou pravdu zaslechne současný botanik, zákonitě se usměje. Jakže by rozlišoval od sebe jednotlivé druhy rostlin podle chuti nebo vůně! Vždyť ani barva není znakem zrovna dokonalým, může být velmi proměnlivá i v rámci jediného druhu, navíc jinak zelená je tráva ráno, jinak večer. Dnešní botanika dospěla k rozlišovacím znakům stálejším, daleko jednoznačnějším, méně zpochybnitelným. Pak se dnešní člověk ani nemůže divit, že dřívější učenci se v hledání příbuzenských vztahů u rostlin tak často pletli.
Jenže, milí moji, je to stejně podivné! Pokud ještě v polovině 16. století rozlišovali rostliny jen podle barvy, vůně a chuti, je skoro až neuvěřitelné, že se nepletli ještě daleko více! Při vší té nedokonalosti dokázali přece naznačit příbuzenské vztahy mezi mnohými skupinami rostlin velmi solidně! Pokusme se do tohoto velkého otazníku trošku strčit, třeba nás něco napadne. Vyzkoušejme to třeba s barvou.

Když před Vánocemi v kostelích vystaví betlémy, zasvítí oči nejen dětem. Kdo by nemiloval tyto krásné stavby, jejich tichou radost a neokázalý lesk. Zkusme se však tentokrát podívat na české betlémy jinak. Zaměřme se na rostliny, které se v nich objevují, prohlédněme si betlémy po stránce botanické.

Motto:
… Vemte sobě své haleny a krpce,
by nás žádný nepohaňál, tak sa oblečte!
Nedbajte nic na psotu,
on miluje prostotu,
připravte jen srdce čisté – máte istotu!

Súce tedy přistrojeni, počujte,
jak vám povím, před tým Pánem tak sa chovajte:
klobúk z hlavy hneď dolů
posmykajte pospolu,
a nestojte a nebuďte jako pár volů! … ( – z moravské pastorely)

Občas si kupuji poštovní známky ve větším množství. Činím tak ale pouze tehdy, objevím-li zajímavé motivy – to abych nemusel v případě nutnosti použít známky, které jsou zrovna na pultě nebo si nechat jen natisknout červenou „známku“. Řekněte sami: je rozdíl dostat dopis s miniaturní kopií uměleckého díla nebo s inkoustovým potiskem? Jistě se dá souhlasit, že pohlednice opatřená známkou je originálnější, než pouhé rozpuštěné razítko.

Jak je na tom česká filatelie v botanických souvislostech v posledních letech? Na to se vám v návaznosti na předchozí díl pokusíme odpovědět přehledem vydaných známek v roce 2007, 2008 a 2009. V tomto období Česká pošta navázala několika nomináliemi na rozsáhlou sérii Krása květů a vydala také další soutisky s tématem Ochrany přírody, jeden je tentokrát téměř orchidejový.

V návaznosti na předchozí příspěvky o květeně českých poštovních známek (díl 1, díl 2) uplynulo několik edičních období (roků), které opět přinesly nové poštovní známky s vyobrazenými rostlinami. Přestože v předcházejícím příspěvku bylo uvedeno, že v roce 2010 se dle edičního plánu České pošty nechystají žádné známky s botanickým tématem, opak se stal pravdou. Jak vidno, plány nejsou závazné, v tomto případě k našemu zájmu a radosti. Pojďme se tedy podívat do světa české botanické filatelie roku 2010, 2011 a 2012.

Kdo by neznal alespoň pár symbolických významů, které byly přiřčeny rostlinám. Tulipán značí nadutost, narcis zase samolibost, růže je nejniternějším vyznáním lásky, lilie pak symbolem mravní čistoty. Proč ale zůstávat jen u takto notoricky známých symbolů květomluvy? Zalistujme proto společně stránkami české klasické poezie, nahlédněme, co si o rostlinách mysleli alespoň někteří čeští básníci. A aby to nebylo tak jednoduché, zvolme si téma snad i nejtemnější a nejkontroverznější, které se na první pohled jakoby vymyká kráse a nejvlastnější libé povaze rostlin. Podívejme se na rostliny a jejich schopnost být básnickým symbolem smrti.

Je to už téměř tradice, že se každé jaro jezdím dívat na bledule jarní (Leucojum vernum) k vísce Ostrolovský Újezd v jižních Čechách. Malá stejnojmenná přírodní památka schraňuje jejich početnou populaci. Celé území je z části podmáčená olšina a z části smrkový les. Protékající potok vytváří bledulím vhodné podmínky i přes zarůstání smrkem. Kromě bledule jarní se v zde hojně vyskytuje i dřípatka horská (Soldanella montana) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva). Všechny tři zmíněné rostliny jsou u nás chráněny zákonem.

Milí čtenáři,
tento nový seriál neberte, prosím, moc vážně. To jen tak žertujeme, hrajeme si. Všichni víme, že botanika – stejně jako každá věda – má jasně daný předmět svého výzkumu, ale i metody, má i nezpochybnitelné výstupy v praxi… Prostě je perfektní! Ostatně o bádáních současné botaniky pojednala třeba i naše nedávná výstava s jasným názvem O čem je současná botanika.
Na tomto místě jen tak namátkově vybíráme historky z dřívějších časů, abychom vám ukázali, o čem kdysi botanika třeba i mohla být, ale z nejrůznějších příčin už o tom není. Třeba to nakonec bude občas i zajímavý pohled na rostliny z úplně jiné strany.

Vše se mění, stálého nic není – praví lidová moudrost. Platí to samozřejmě i o jazyce. Sama botanická čeština prošla od 16. století mnoha změnami, s těžkostmi dnes porozumíme některým dávným botanickým pojmům – dnešní hlízu bude v někdejším bambolu hledat jen málokdo. Nejedná se však jen o změny lexikální povahy, nemění se tedy jen náš „slovník“. Některé změny jsou méně nápadné, ovšem o to pozoruhodnější.

Můj učitel hudební harmonie říkával, že akordy se popisují stejně jako krása ženy – zdola nahoru. Všechny mé kolegyně se jeho slovy samozřejmě cítily dotčeny, ani jsem se jim nedivil. Nicméně mělo to nakonec velmi kladný efekt – toto pravidlo jsme si totiž hned po první lekci zapamatovali úplně všichni, od té chvíle už nikdo z nás nikdy neuvažoval třeba o poloze kvarty u kvartsextakordu či terckvartakordu. Záhy jsem zjistil, že toto harmonické pravidlo platí i u popisu rostlin: začíná se u kořene, končí u květu a plodu. Skvěle! Viděl jsem v tom odraz všeobjímající harmonie.
Jenže jak jsem dorůstal, dostávalo se mi do rukou stále více botanické literatury, ve velké oblibě mám dosud hlavně literaturu starou. A tam už onen směr v popisech nebývá tak jednoznačný.