Botanický kaleidoskop

Po Vánocích (přesně 27. 12. 2010) jsem seděl u televize a – jak je již zvykem některých panů – přecvakával jsem na ovladači jednotlivé programy. A tak jsem zrovna cvakl na pořad České televize s názvem Na cestě. A to zrovna ve chvíli, kdy se Jiří Bartoška a Miroslav Donutil (v čase 6:40) rozplývají nad láčkovkou seychelskou (Nepenthes pervillei). Nevěřil jsem svým uším, když jsem slyšel následující dialog:

Číst dál

V překladech beletrie, u televizních pořadů i v popularizační literatuře se můžeme setkat s podivuhodnými informacemi o rostlinách. Tyto chyby vznikají často doslovným překladem textu a často mají souvislost s lidovými nebo místními jmény rostlin, které nemají oporu ve vědecké nomenklatuře. Ke známým omylům, které vznikaly překladem z ruštiny a ze sibiřské limby udělaly cedr a ze smrku jedli, mohou přibývat další omyly při překladech z angličtiny.

Číst dál

Článek Advent podle věnců a kalendářů, který vyšel v MF Dnes v páteční příloze (28. 11. 2008), mě slušně pobavil. Na přípravu adventního věnečku si totiž máme připravit tento botanický materiál: buxus, mochnu a penízovku stříbrnou. Copak to asi je? Snaha vypátrat uvedené rostliny mi příjemně zaplnila páteční podvečer.

Číst dál

Čím jsem starší, tím hůře spím. Občas nedokážu usnout celou noc. To si pak připadám jako obyvatel vesničky Macondo z Márquezova románu Sto roků samoty.

Číst dál

„Rozhlédla se po mýtině, která se rozkládala na úbočí kopce. Byla ze tří stran obklopena duby a platany. Platany právě odhazovaly létající semínka, která se líně snášela na dlouhý pás zahrady… medové světlo, padající vrtulky, tančící včely.“ – Terry Pratchett: Klobouk s oblohou.

Číst dál

Trápí vás, že si váš potomek ocucává prsty a okusuje nehty? Není nic snadnějšího, než mu prstíky namazat čertovým lejnem – tuto zaručenou radu najdeme vcelku běžně v praktických domácích příručkách z přelomu 19. a 20. století. Čertovo lejno (nebo také ločidlo, asant či ozant) znali v časech našich babiček a dědečků snad všichni, zvláštní silně smrdutou klejopryskyřici pocházející z kořene rostliny zvané ločidlo čertovo lejno (Ferula assa-foetida) používali také k odhánění zajíců od pěstovaných stromků a rozpuštěná ve vodě prý pomáhala při koňské kolice. Daleko významnější roli však hrála tato látka v dobách starších, byla tehdy ceněným lékem. Koření podobného názvu si můžete opatřit i dnes, obvykle se dováží z Indie. Jenže to je právě ta svízel, pravé čertovo lejno pochází z Íránu, v Indii zmiňovaná rostlina neroste.

Číst dál

O otravách koukolem (Agrostemma githago) můžeme najít řadu informací v botanické literatuře, ale i na internetu. Tak například toto je nejpočetněji citované české internetové sdělení tohoto charakteru: V minulosti byly zaznamenány nejen četné otravy dobytka přimícháním semen do krmiva, ale i otravy lidí (např. po požití chleba, který byl vyroben z mouky, do které byla semleta i semena koukole, nebo po vypití kávovinného odvaru připraveného z obilí s příměsí většího množství koukolových semen), v současnosti jsou však již takové otravy vyloučeny, neboť koukol byl čištěním osiva z našich polí téměř vyhuben. Nemá smysl hledat tvůrce tohoto výroku. Spíš bych chtěl vědět, jestli je to vůbec pravda. Skutečně byl koukol polní příčinou četných otrav v minulosti? Pokud ano, tak je jistě nebude těžké historicky doložit.

Číst dál

Po revoluci (kolem roku 1991) proběhlo v Pražské botanické zahradě několik jednání „na nejvyšší úrovni“, která měla určit směr dalšího vývoje této zahrady. Některých jsem se jako úplný nováček zúčastnil. V té době byla snaha o získání široké podpory a tudíž neprobíhala pouze zákulisní jednání, jako v mnoha případech později. Pražská botanická zahrada byla v ČR popelkou – dvacet let budovala expozice, projekty byly velkolepé, ale na rozdíl od jiných zahrad, které vznikaly ve stejném období, měla jen minimální podporu. Nevznikly přístupné expozice, sbírky byly pouze periodicky prezentovány během akcí. Neměla dořešené pozemky, ale zato byla společensky angažovaná – pořádala branné hry, pionýrské tábory apod.

Číst dál

Prohlížení fotografií zde na BOTANY.cz ve mně opět vyvolává otázku, co je vlastně botanická zahrada. Na první pohled jednoduché, ale zkusme se nad tím zamyslet. Různě zdařilých definic je mnoho, ale žádná z nich není úplně dokonalá. Botanické zahrady shromažďují sbírky rostlin a ty prezentují veřejnosti. Sbírky rostlin však prezentuje i řada parků a okrasných zahrad, a to i v ucelených expozicích. Řada parků v Anglii a Holandsku má sbírky natolik úplné a reprezentativní, že jsou zařazeny do systému „Národních sbírek“. To, že rostliny jsou označené jmenovkou, je v nich samozřejmostí.

Číst dál

V posledních letech se bohužel stále častěji setkáváme s obhajobami salepu. Salepové nápoje jsou nabízeny v čajovnách, mnohdy jsou jim připisovány blahodárné účinky na lidský organismus. Jen málokterý konzument si ale uvědomuje, že pitím salepu se vlastně přímo podílí na barbarském ničení přírody. Především země Blízkého východu získávají salep z původních druhů orchidejí. Jsou přitom ničeny nezřídka i populace druhů velmi vzácných. Co můžeme vlastně spolehlivě o salepu říci?

Číst dál

Říká se, že nejvyšší strom České republiky roste nedaleko od obce Vlastiboř na Jablonecku – všechny stromy u nás samozřejmě změřeny nejsou, ale možné to je, v roce 2014 mu byla naměřena úctyhodná výška přes 64 metry. A byl tu patrně vysazen teprve v sedmdesátých letech 19. století, což zas až tak dávno není. Možná už tušíte, že to nebude žádný smrk ani jedle: boubínský Král smrků měřil něco přes 58 m, památná Fremuthova jedle od Dolní Folmavy jen 51 m. Onen vlastibořský velikán vůbec není naší dřevinou domácí, pochází až ze západu Severní Ameriky – je to douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). Ve své domovině mohou její největší kusy dosáhnout výšky i přes 100 m a dožívají se věku okolo 750 let, i když jsou doloženy také exempláře podstatně starší.

Číst dál

Téměř každý zná jméno anglického krále Jindřicha II. Plantageneta (1133–1189). Plantagenet je přezdívka, kterou první nosil jeho otec Geoffrey, hrabě z Anjou, který se stal druhým manželem Matyldy Anglické.

Číst dál

Hrách na stěnu házet, vítr v polích honit, vodu z rybníka po lžících do potoka nosit… Všechna tato rčení se vyjadřují o marném konání. Nesmyslnost chytání větru lze pochopit snadno, nikdo jistě nepochybuje ani o nevhodnosti používání lžic k výlovu rybníka. Jenže jak je to s tím hrachem? Proč zrovna hrách, proč ne třeba fazole nebo cokoli jiného?

Číst dál

Člověk žijící na venkově se často setkává s různými do přírody vysazenými rostlinami.

Číst dál