Můj učitel hudební harmonie říkával, že akordy se popisují stejně jako krása ženy – zdola nahoru. Všechny mé kolegyně se jeho slovy samozřejmě cítily dotčeny, ani jsem se jim nedivil. Nicméně mělo to nakonec velmi kladný efekt – toto pravidlo jsme si totiž hned po první lekci zapamatovali úplně všichni, od té chvíle už nikdo z nás nikdy neuvažoval třeba o poloze kvarty u kvartsextakordu či terckvartakordu. Záhy jsem zjistil, že toto harmonické pravidlo platí i u popisu rostlin: začíná se u kořene, končí u květu a plodu. Skvěle! Viděl jsem v tom odraz všeobjímající harmonie.
Jenže jak jsem dorůstal, dostávalo se mi do rukou stále více botanické literatury, ve velké oblibě mám dosud hlavně literaturu starou. A tam už onen směr v popisech nebývá tak jednoznačný.

Čeleď: Orchidaceae Juss. – vstavačovité

Říká se, že umění skládání papíru je stejně staré jako papír sám. Ať je to jak chce, ve většině zemí světa je origami (slovo lze přeložit jako skládat papír) spojováno s Japonskem.

Literatura pojednávající o rostlinných jedech je běžná, nečiní sebemenší problém zjistit, které rostliny mohou být pro člověka nebezpečné. Přesto k otravám stále dochází, s narůstající módou sbírat léčivé rostliny v přírodě se nejspíš bude počet otrav ještě zvyšovat. Před nedávnem se mi dostala do ruky práce toxikologického centra v italském Miláně, která zaznamenává všechny případy, kdy se lidé obrátili o pomoc na toto lékařské pracoviště v letech 1995 až 2007, a to právě v souvislosti s rostlinami. Musím přiznat, že mi tato studie přivodila nemalý šok, dokládá totiž hned dvě alarmující skutečnosti.

Čeľaď: Orchideaceae Juss. – vstavačovité

Souboj prvních dřevorubců západu USA s lesními velikány vysokými až 80 metrů a průměrem kmenu více než 10 metrů představila návštěvníkům tématická výstava Počátky lesnictví na Divokém západě v Návštěvnickém centru Průhonického parku, která probíhala od 2. 3. do 22. 5. 2011. Výstavu zapůjčilo Slezské zemské muzeum v Opavě s laskavým svolením autora Miroslava Franka.

V soutěži O nejlepší botanickou ilustraci se podařilo shromáždit 30 různých vyobrazení prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Tato sbírka různých zobrazení jediného druhu je rozhodně velmi dobrým východiskem pro hodnocení jednotlivých soutěžících. Aby mohla odborná porota botanicky skutečně objektivně tyto ilustrace zhodnotit, je zapotřebí je samozřejmě podrobit patřičné analýze, zamyslet se, kdo ze soutěžících nejlépe zachytil vše podstatné, co tomuto druhu náleží.

Barokní malířství přineslo světu mnoho krásných vyobrazení rostlin, jistě všichni znají třeba pestrobarevné barokní kytice naaranžované ve vázách. Nejčastěji v nich rozpoznáváme v 17. století velmi oblíbené cibulnaté rostliny (tulipány, narcisy, lilie, mečíky, řebčíky, hyacinty), ale i další rostliny vhodné k řezu (kosatce, pivoňky, hvozdíky, sasanky, orlíčky, pryskyřníky, čemeřice apod.). Rostliny jsou na těchto artefaktech opravdu nádherné, určitě však v případě těchto kompozic nemůžeme hovořit o odborné botanické ilustraci. U rostlin je do krajnosti využita jejich pestrost, nápadnost, nebylo umělcovým záměrem zobrazit rostliny tak, aby byly jednoznačně druhově klasifikovatelné. Zobrazovaly se nezřídka hybridy, či barevně a tvarově výjimečné variety – čím byla kytice pestřejší, tím lépe. Nezřídka tyto obrazy vyjadřovaly i symbolické významy rostlin – ty však s vlastní botanikou mají jen pramálo společného. Není mi ani známo, že by v některé z těchto kytic byly zobrazeny i prstnatce, natož pak přímo prstnatec májový (Dactylorhiza majalis).

Naše putování za botanickými ilustracemi prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) dorazilo už do 20. století. Je to doba nám stále blízká, mohli bychom snad o ní tedy říci hodně. Jenže právě ona její blízkost činí i problémy – nemůžeme se o ní vyjadřovat s dostatečným citovým odstupem.
Pro minulé století byla příznačná výrazná modernizace tiskařské techniky. Ta umožnila značně rozšířit knižní produkci, vznikla tak zvýšená poptávka i po nových knižních ilustracích. Tato situace měla rozhodně silný vliv také na vědeckou ilustraci.

Rod Parnassia pro dnešní vědu popsal Carl Linné ve svém díle Species Plantarum z roku 1753. Při popisu druhu použil zřejmě materiál jihoskandinávský, jméno potom odvodil ze starších a v jeho době běžných pojmenování.

v minulé části našeho putování za vyobrazeními tolije bahenní v historické botanické literatuře jsme konstatovali, že tato zdánlivě nekomplikovaná rostlina činila starším ilustrátorům nezřídka problémy. Především nebyl výtvarníkům u květu jasný rozdíl mezi tyčinkami a nektariovými šupinami, zaznamenali jsme i nesrovnalosti v žilkování listů – často nervaturu souběžnou nevhodně nahradila žilnatina zpeřená.

Čeleď: Salicaceae Mirbel – vrbovité

Čeleď: Psaroniaceae Stenzel

Zamýšleli jste se někdy nad tím, proč v našich zahrádkách ubývá života? Proč ptáci, kterých bylo v zimě na krmítku plno, přes léto jako by zmizeli? Proč v našem okolí vídáme stále méně v minulosti poměrně častých motýlů? Co bychom mohli udělat, abychom je zase viděli?