Představovat dlouze Václava Větvičku by bylo skutkem značně pošetilým. Těžko bychom totiž u nás hledali botanika podobně známého i mezi širokou veřejností. Velmi si ceníme, že pan Větvička přijal kmotrovství při volbě Národní ohrožené rostliny. Značnou část své vědecké činnosti zasvětil studiu růží, proto není překvapivé, že z nominovaných druhů si vybral také právě růži.

Věčně usměvavého divadelního a filmového herce Václava Vydru není třeba představovat. Je o něm známo, že nezkazí žádnou legraci. Všemu, co činí, se věnuje s velkým zaujetím, ať je to herecké profesi, psaní knih, sportovní střelbě a zbraním, taneční soutěži StarDance anebo svému největšímu koníčku – koním. A přes koně jsme k sobě našli cestu. Oba trávíme mnoho času v přírodě, s koňmi, kteří potřebují svobodu, co nejvíce přirozeného pohybu a pestrou bylinnou stravu. Tu lze nalézt jen ve zdravém přírodním prostředí, na druhově pestrých loukách a pastvinách, jejichž rozloha však nezadržitelně ubývá. Většina z chráněných a ohrožených druhů rostlin patří právě mezi luční druhy.

Zvyk výrazněji si zdobit na konci roku svůj příbytek rostlinami je prastarý. Vztah našich předků k rostlinstvu byl vůbec mnohem intenzivnější než náš dnešní. I když současná medicína stále užívá mnohé látky rostlinného původu, určitě už dnes nikoho ani nenapadne řešit své problémy pomocí skrytých magických sil rostlin, natož pak s nimi přímo čarovat. Posuďte ale sami…

Redakci BOTANY.cz se po dlouhém pátrání podařilo získat fotografii záhadné mytologické rostliny pampeklece (Hybridofloris pulsatillotaraxaci J. Suchý). Rostlina je známá již od středověku zahradníkům a šlechtitelům rostlin, ale vypěstovat ji do květu se podařilo jen nejlepším z nich.

V neděli 12. října 2008, hned pěkně po ránu, jsem se s kolegou vydala na výlet do pražské Stromovky. Nejvíce byl zvědavý na tamní tisovec (Taxodium distichum), nikdy ten strom neviděl.

Při cestách přírodou se nezřídka člověku přihodí něco nebývalého, neočekávaného. A tak jsme se rozhodli, že nejkurioznější historky členů redakce BOTANY.cz budeme postupně představovat.

Po dlouhých a vyčerpávajících jednáních mezi Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem financí byl přijat návrh, který řeší přínos a sdílení zisků z užívání genetických zdrojů rostlin a přerozdělování přínosů z nich, zabránění daňových úniků a nepovolené konzumace rostlinných produktů. Jednání se aktivně účastnili zástupci eko-, natur-, bio- a jiných aktivistů a teroristů. Aktivní účastí jednání podpořili nově vzniklý Národní autorský svaz zahradních architektů a Ochranný svaz zahradních šlechtitelů.

Sešli jsme se na okraji pole nedaleko Kerska, nevelké osady na Nymbursku, která se pro většinu národa stala místem nerozlučně spjatým se životem a dílem mistra Bohumila Hrabala. Toto místo jsme však k našemu setkání nevybrali proto, abychom zavzpomínali jen na pana Hrabala. Naším cílem byla nevelká slatinná louka u Velenky – lokalita s výskytem hned několika velmi vzácných druhů rostlin, mimo jiné i hvozdíku pyšného. Právě tomuto druhu se totiž Vladimír Kořen rozhodl být v anketě o Národní ohroženou rostlinu kmotrem.

Název knihy: Třetihorní rostliny severočeské hnědouhelné pánve
Autoři: Zlatko Kvaček, Zdeněk Dvořák, Karel Mach, Jakub Sakala
Vydal: za finanční podpory společnosti Severočeské doly vydalo nakladatelství Granit. Praha 2004.
1. vydání, celobarevná publikace, 278 fotografií, ilustrací a map, 160 stran, cena 404 Kč.

Název knihy: Je lépe se opotřebovat než zrezivět. Vzpomínky na botaniky a ekology.
Autor: Emil Hadač (k vydání připravil Jiří Hadinec)
Vydal: Nakladatelství Sen, Dobré 2007.
1. vydání, 216 stran, černobílá kniha s barevnou přílohou, cena 180 Kč (+ poštovné a balné).

Botanické určovací klíče patří k nejzákladnějším praktickým pomůckám botaniky. Rozhodně však nelze říci, že by v české botanické literatuře existoval dostatek odborných pojednání o jejich konstrukci, natož o jejich dějinách. Chronologický přehled botanických klíčů najdete sice i na našem serveru, jenže jedná se jen o botanické klíče v českém jazyce (Fan klub botanických klíčů). Trochu dále do historie nás může posunout hodnotný článek Pavla Tomšovice Určovací klíče a jejich konstrukce, který vyšel v Preslii v roce 1976. Tomšovic představuje nejstarší český sdružený dichotomický klíč – leč psaný latinsky – od V. F. Kosteletzkého z roku 1824 (Clavis analytica in Floram Bohemiae), pojednává i o dalších klíčích starších, cizích.

Ve 25. kapitole 1. knihy svého díla Methodi herbariae libri tres pojednává Adam Zalužanský o květu. Tato kapitola určitě není z jeho knihy nejslavnější – tou je rozhodně už kapitola čtyřiadvacátá, s názvem De sexu plantarum. Jenže pojednat o pohlavnosti u rostlin bez poznání jejich květů, není dost dobře možné. Proto před vkročením do oné „Síně slávy“ (či snad „Jámy lvové“) si dovolíme malinké, leč pochopitelné odbočení. Jak tedy vlastně Zalužanský viděl květ?

Na všeobecně uznávaném a ceněném botanickém webu eFloras.org jsem nedávno nalezl zvláštní chybičku. V oddíle Flora of North America, v hesle o rodu Zaluzania se dočteme, že jméno rodu vzniklo perhaps for Adam Zaluziansky von Zaluzian, 1558–1613, Polish physician / botanist. A není to jen tento americký web, který Adama Zalužanského ze Zalužan připsal našim slovanským bratrům ze severu. Proč asi? Pokusme se to zjistit, najděme nějaké starší stejné případy, snad nakonec odhalíme i pravou příčinu této podivnosti.

Již v dřívějších článcích jsme si vysvětlili, že povědomí botanického světa o díle Adama Zalužanského po jeho smrti rozhodně nezapadlo. Nastínili jsme, že v paměti jeho následovníků však nezřídka zůstal obraz jeho díla jen značně pokřivený: většinou se v Evropě psalo jen o jeho objevu pohlavnosti u rostlin, část dobové literatury nebyla schopna ani správně uvádět jeho původ. Jen mnohem vzácněji byl přípomínán jeho vklad do formování novověké botanické systematiky, téměř zcela byly přehlíženy jeho rozvahy taxonomické. Nahlédněme teď na hodnocení Zalužanského díla starou literaturou českou, té by snad mohla být alespoň Zalužanského národnost jasná.

Ve východokonžské provincii Maniema se po bezmála třiceti letech usilovné práce předních místních botaniků podařilo konečně dokončit poslední desátý díl pozoruhodné akademické práce s názvem Květena Maniemy (v originále Flora ya Maniema). Mohlo by se zdát, že zdárný výsledek tohoto nezměrného úsilí, jehož počátky lze položit už do roku 1987, teď bude důvodem k obrovské radosti a oslavám. Vždyť toto území nebylo dosud nikdy detailněji botanicky popsáno a zmapováno, provincie je z většiny pokryta neproniknutelnými deštnými pralesy, postrádá funkční silniční a železniční síť, mačeta a moskytiéra tu patří k nepostradatelné botanické výbavě. Nejspíš proto práce trvala tak dlouho. Přitom ani sama rozloha této provincie není vůbec malá, oblast je dokonce mnohem větší než celá Česká republika (132 250 km2). Veselí se však nekonalo!