Po Vánocích (přesně 27. 12. 2010) jsem seděl u televize a – jak je již zvykem některých panů – přecvakával jsem na ovladači jednotlivé programy. A tak jsem zrovna cvakl na pořad České televize s názvem Na cestě. A to zrovna ve chvíli, kdy se Jiří Bartoška a Miroslav Donutil (v čase 6:40) rozplývají nad láčkovkou seychelskou (Nepenthes pervillei). Nevěřil jsem svým uším, když jsem slyšel následující dialog:

V překladech beletrie, u televizních pořadů i v popularizační literatuře se můžeme setkat s podivuhodnými informacemi o rostlinách. Tyto chyby vznikají často doslovným překladem textu a často mají souvislost s lidovými nebo místními jmény rostlin, které nemají oporu ve vědecké nomenklatuře. Ke známým omylům, které vznikaly překladem z ruštiny a ze sibiřské limby udělaly cedr a ze smrku jedli, mohou přibývat další omyly při překladech z angličtiny.

Článek Advent podle věnců a kalendářů, který vyšel v MF Dnes v páteční příloze (28. 11. 2008), mě slušně pobavil. Na přípravu adventního věnečku si totiž máme připravit tento botanický materiál: buxus, mochnu a penízovku stříbrnou. Copak to asi je? Snaha vypátrat uvedené rostliny mi příjemně zaplnila páteční podvečer.

Čím jsem starší, tím hůře spím. Občas nedokážu usnout celou noc. To si pak připadám jako obyvatel vesničky Macondo z Márquezova románu Sto roků samoty.

Rozhlédla se po mýtině, která se rozkládala na úbočí kopce. Byla ze tří stran obklopena duby a platany. Platany právě odhazovaly létající semínka, která se líně snášela na dlouhý pás zahrady… medové světlo, padající vrtulky, tančící včely.“ – Terry Pratchett: Klobouk s oblohou.

Čeleď: Corylaceae Mirbel – lískovité; Betulaceae S. F. Gray – břízovité

Před časem jsme položili našim čtenářům několik otázek, které se týkaly tvorby českých jmen rostlin. Výsledky této ankety najdete zde, všem čtenářům za projevení svého názoru velmi děkujeme! Nicméně dovolte mi, prosím, abych tuto anketu i trošku okomentoval. Nezlobte se, když se mnou třeba nebudete souhlasit – to se stává, že lidé mají na věc trochu jiný názor. Vždyť česky přece umíme všichni, takže o této věci můžeme mluvit také úplně všichni.

O otravách koukolem (Agrostemma githago) můžeme najít řadu informací v botanické literatuře, ale i na internetu. Tak například toto je nejpočetněji citované české internetové sdělení tohoto charakteru: V minulosti byly zaznamenány nejen četné otravy dobytka přimícháním semen do krmiva, ale i otravy lidí (např. po požití chleba, který byl vyroben z mouky, do které byla semleta i semena koukole, nebo po vypití kávovinného odvaru připraveného z obilí s příměsí většího množství koukolových semen), v současnosti jsou však již takové otravy vyloučeny, neboť koukol byl čištěním osiva z našich polí téměř vyhuben. Nemá smysl hledat tvůrce tohoto výroku. Spíš bych chtěl vědět, jestli je to vůbec pravda. Skutečně byl koukol polní příčinou četných otrav v minulosti? Pokud ano, tak je jistě nebude těžké historicky doložit.

V roce 2010 uplyne 70 let od vydání první české knihy s názvem Chráněné rostliny. V roce 1940 tedy vznikla první česká publikace, která se snažila představit široké veřejnosti nejvzácnější druhy rostlin naší vlasti.

Technika tisku je v Číně tradičně na velmi vysoké úrovni, čínské tiskárny vyhledává stále více klientů z Evropy i Severní Ameriky. Poslední čínský hit však překonává veškerá očekávání!

Po revoluci (kolem roku 1991) proběhlo v Pražské botanické zahradě několik jednání „na nejvyšší úrovni“, která měla určit směr dalšího vývoje této zahrady. Některých jsem se jako úplný nováček zúčastnil. V té době byla snaha o získání široké podpory a tudíž neprobíhala pouze zákulisní jednání, jako v mnoha případech později. Pražská botanická zahrada byla v ČR popelkou – dvacet let budovala expozice, projekty byly velkolepé, ale na rozdíl od jiných zahrad, které vznikaly ve stejném období, měla jen minimální podporu. Nevznikly přístupné expozice, sbírky byly pouze periodicky prezentovány během akcí. Neměla dořešené pozemky, ale zato byla společensky angažovaná – pořádala branné hry, pionýrské tábory apod.

Prohlížení fotografií zde na BOTANY.cz ve mně opět vyvolává otázku, co je vlastně botanická zahrada. Na první pohled jednoduché, ale zkusme se nad tím zamyslet. Různě zdařilých definic je mnoho, ale žádná z nich není úplně dokonalá. Botanické zahrady shromažďují sbírky rostlin a ty prezentují veřejnosti. Sbírky rostlin však prezentuje i řada parků a okrasných zahrad, a to i v ucelených expozicích. Řada parků v Anglii a Holandsku má sbírky natolik úplné a reprezentativní, že jsou zařazeny do systému „Národních sbírek“. To, že rostliny jsou označené jmenovkou, je v nich samozřejmostí.

V posledních letech se bohužel stále častěji setkáváme s obhajobami salepu. Salepové nápoje jsou nabízeny v čajovnách, mnohdy jsou jim připisovány blahodárné účinky na lidský organismus. Jen málokterý konzument si ale uvědomuje, že pitím salepu se vlastně přímo podílí na barbarském ničení přírody. Především země Blízkého východu získávají salep z původních druhů orchidejí. Jsou přitom ničeny nezřídka i populace druhů velmi vzácných. Co můžeme vlastně spolehlivě o salepu říci?

Nestává se často, aby se na trhu objevila kniha, o které bych s klidným srdcem i svému příteli řekl: „Jo, kamaráde, tak tohle je síla!“ A tak raději knižní recenze nepíšu, zbytečně bych tím autory i nakladatele stresoval… Ovšem v tomto případě udělám výjimku.

Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) se svými modrými a medově vonícími květy je ozdobou pozdního léta hor našich Sudet a Karpat – Krkonoš, Jizerských hor, Hrubého Jeseníku i Beskyd. Roste v řídkých lesích, na pasekách a u cest, od nadmořské výšky asi 600 m až po vysokohorské louky.