Některé rostliny se pro nás staly symbolem konkrétních barev. Nemusíme nikomu vysvětlovat, co znamená, když se řekne „oči barvy pomněnek“ nebo „tvářičky jako jablíčka“. No a jahody se jistě v našich představách jednoznačně pojí s barvou červenou. Řekl bych, že takto je chápou i kosi.

Téměř každý zná jméno anglického krále Jindřicha II. Plantageneta (1133–1189). Plantagenet je přezdívka, kterou první nosil jeho otec Geoffrey, hrabě z Anjou, který se stal druhým manželem Matyldy Anglické.

Pukléřku islandskou (Cetraria islandica), neboli islandský mech, nespojuje s Islandem jen její druhové jméno. V životě Islanďanů hrála po staletí důležitou roli. O tom, že se dodnes používá, jsem se přesvědčila v Reykjavíku, kde jsem viděla prodávat sáček pukléřky v obchodě se zeleninou za 198 islandských korun.

Osobnost Petra Voka z Rožmberka vždy poutala pozornost. Příslušník jednoho z nejpřednějších a nejslavnějších šlechtických rodů zemřel tiše v roce 1611, s ním skončil celý věhlasný rod Rožmberků. Dnes vám budu vyprávět o jedné drobné a zcela neznámé historce z jeho života. Není doložena, jenže já dobře vím, že se skutečně stala. Musela se stát, vše totiž tomu nasvědčuje. Kdyby se nestala, všechno by dnes určitě bylo jinak.

Řadu jmen rostlin poznamenala zvířata. Někdy se zřejmě zvířecí jméno objevilo u rostliny díky podobnosti určitého rostlinného orgánu s částí těla zvířete, jindy možná o jménu rozhodoval i domnělý užitek rostliny pro konkrétní živočišný druh. Lze tedy snad i trochu vytušit, proč je třeba česnek zrovna medvědí (Allium ursinum) nebo proč se jistá kapradina nazývá právě jelením jazykem celolistým (Phyllitis scolopendrium). Ale chvílemi je to těžší. Tak třeba co může mít taková hasivka orličí (Pteridium aquilinum) společného s královnou dravých ptáků?

O tom, že sněženky (Galanthus nivalis) jsou velice variabilní a lze najít nejrůznější odchylky ve tvaru a stavbě květu, se mezi zahradníky vyprávějí legendy.

Basilius Besler (1561–1629) byl norimberským lékárníkem. Do historie se zapsal především autorství knihy Hortus Eystettensis, která byla vydána v roce 1613. Jedná se o popis rostlin a květin, které v té době rostly v zahradě hradu Willibaldsburg, v německém městě Eichstättu. Kniha neobsahuje jen popisy rostlin, ale i jejich nádherné kresby. Kolorované vydání před časem opět ukázalo světu německé nakladatelství Taschen.

Čas od času k nám dolehnou nové zvěsti o vyhynutí dalšího rostlinného druhu. Někdy zmizí druh jen z části svého areálu, v horším případě vyhyne zcela. Už jsme si tak nějak zvykli, že za to často může člověk, máme pocit, že počet těchto případů stále stoupá, tuto nemilou tendenci spojujeme především s novověkým rozvojem lidské společnosti. Ovšem kdy tohle vlastně začalo? Který druh vyhynul díky naší rozpínavé povaze jako první?

Slovo burina (česky plevel) evokuje predstavu niečoho nepríjemného až škaredého. Väčšina druhov burín sú však veľmi pekné rastlinky.

Pravý historický význam Adama Zalužanského ze Zalužan pro botaniku musíme hledat výhradně v obsahu jeho knihy Methodi herbariae libri tres, která poprvé vyšla v Praze v roce 1592, podruhé pak ve Frankfurtu v roce 1604.

Před nedávnem mi jeden můj velmi dobrý přítel popsal svůj názor na Facebook. Nebylo to nic lichotivého, musím přiznat, že s řadou jeho postřehů jsem bezvýhradně souhlasil. Ale domnívám se, že některé rysy Facebooku přeci jen úplně detailně neznal. Pokusím se své zkušenosti s botanickým FB tedy trochu popsat.

Nedávná anketa na BOTANY.cz, která se dotazovala na botanické sny našich čtenářů, zřetelně ukázala, že s botanickými snahami návštěvníků našeho webu to není nijak horké, jejich cíle se rozhodně neztrácejí v těžko realizovatelném nedohlednu. Drtivá většina z nich totiž vůbec nechce umět bezpečně určovat jednotlivé druhy pampelišek, jeřábů nebo ostružiníků a dobré třetině dotazovaných by údajně dokonce bohatě postačovalo rozpoznat jen základní druhy našich rostlin. To se jim určitě – při troše snahy – může brzy podařit.

Ústav experimentální kosmetiky v Olomouci připravil pro své klienty senzační novinku: milujete-li rostliny a nemáte vlastní zahrádku, pěstujte je na svém vlastním těle!

Můj vztah k přírodě je opravdu kladný. Bohužel to samé většinou tvrdí i lidé, kteří dokážou jednat s přírodou podle hesla „vytěžit, ovládnout, sežrat, zpeněžit“. Ale to, že mě příroda fascinuje, není vůbec moje zásluha. Tak jsem se narodila, byla jsem schopna vypadnout z kočárku a viset hlavou dolů na kšírách, jen abych si mohla líp prohlídnout kolem kráčející slepici, kočku… cokoli živého.

Syn.: Taxodium europaeum Brongn.
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité; Taxodiaceae Warming – tisovcovité