Po revoluci (kolem roku 1991) proběhlo v Pražské botanické zahradě několik jednání „na nejvyšší úrovni“, která měla určit směr dalšího vývoje této zahrady. Některých jsem se jako úplný nováček zúčastnil. V té době byla snaha o získání široké podpory a tudíž neprobíhala pouze zákulisní jednání, jako v mnoha případech později. Pražská botanická zahrada byla v ČR popelkou – dvacet let budovala expozice, projekty byly velkolepé, ale na rozdíl od jiných zahrad, které vznikaly ve stejném období, měla jen minimální podporu. Nevznikly přístupné expozice, sbírky byly pouze periodicky prezentovány během akcí. Neměla dořešené pozemky, ale zato byla společensky angažovaná – pořádala branné hry, pionýrské tábory apod.
ZAJÍMAVOSTI
Co je botanická zahrada?
Prohlížení fotografií zde na BOTANY.cz ve mně opět vyvolává otázku, co je vlastně botanická zahrada. Na první pohled jednoduché, ale zkusme se nad tím zamyslet. Různě zdařilých definic je mnoho, ale žádná z nich není úplně dokonalá. Botanické zahrady shromažďují sbírky rostlin a ty prezentují veřejnosti. Sbírky rostlin však prezentuje i řada parků a okrasných zahrad, a to i v ucelených expozicích. Řada parků v Anglii a Holandsku má sbírky natolik úplné a reprezentativní, že jsou zařazeny do systému „Národních sbírek“. To, že rostliny jsou označené jmenovkou, je v nich samozřejmostí.
Co víme o salepu? Doktrína signatur – vousatá pověra
V posledních letech se bohužel stále častěji setkáváme s obhajobami salepu. Salepové nápoje jsou nabízeny v čajovnách, mnohdy jsou jim připisovány blahodárné účinky na lidský organismus. Jen málokterý konzument si ale uvědomuje, že pitím salepu se vlastně přímo podílí na barbarském ničení přírody. Především země Blízkého východu získávají salep z původních druhů orchidejí. Jsou přitom ničeny nezřídka i populace druhů velmi vzácných. Co můžeme vlastně spolehlivě o salepu říci?
Conifers Around the World – kniha, za kterou je dobré se ohlédnout!
Nestává se často, aby se na trhu objevila kniha, o které bych s klidným srdcem i svému příteli řekl: „Jo, kamaráde, tak tohle je síla!“ A tak raději knižní recenze nepíšu, zbytečně bych tím autory i nakladatele stresoval… Ovšem v tomto případě udělám výjimku.
Douglaska pro Čechy
Říká se, že nejvyšší strom České republiky roste nedaleko od obce Vlastiboř na Jablonecku – všechny stromy u nás samozřejmě změřeny nejsou, ale možné to je, v roce 2014 mu byla naměřena úctyhodná výška přes 64 metry. A byl tu patrně vysazen teprve v sedmdesátých letech 19. století, což zas až tak dávno není. Možná už tušíte, že to nebude žádný smrk ani jedle: boubínský Král smrků měřil něco přes 58 m, památná Fremuthova jedle od Dolní Folmavy jen 51 m. Onen vlastibořský velikán vůbec není naší dřevinou domácí, pochází až ze západu Severní Ameriky – je to douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). Ve své domovině mohou její největší kusy dosáhnout výšky i přes 100 m a dožívají se věku okolo 750 let, i když jsou doloženy také exempláře podstatně starší.
Drobná poznámka k citacím Zalužanského díla ve staré nečeské botanické literatuře, aneb Krátká zpráva o chybějících závějích prachu na hřbetech knih
Pravý historický význam Adama Zalužanského ze Zalužan pro botaniku musíme hledat výhradně v obsahu jeho knihy Methodi herbariae libri tres, která poprvé vyšla v Praze v roce 1592, podruhé pak ve Frankfurtu v roce 1604.
Fan klub botanických klíčů: od Slobody po Kubáta
Nedávná anketa na BOTANY.cz, která se dotazovala na botanické sny našich čtenářů, zřetelně ukázala, že s botanickými snahami návštěvníků našeho webu to není nijak horké, jejich cíle se rozhodně neztrácejí v těžko realizovatelném nedohlednu. Drtivá většina z nich totiž vůbec nechce umět bezpečně určovat jednotlivé druhy pampelišek, jeřábů nebo ostružiníků a dobré třetině dotazovaných by údajně dokonce bohatě postačovalo rozpoznat jen základní druhy našich rostlin. To se jim určitě – při troše snahy – může brzy podařit.
Floring – nový trend v moderní kosmetice
Ústav experimentální kosmetiky v Olomouci připravil pro své klienty senzační novinku: milujete-li rostliny a nemáte vlastní zahrádku, pěstujte je na svém vlastním těle!
Gabriela Osvaldová: Jsem kmotrou vstavače kukačky
Můj vztah k přírodě je opravdu kladný. Bohužel to samé většinou tvrdí i lidé, kteří dokážou jednat s přírodou podle hesla „vytěžit, ovládnout, sežrat, zpeněžit“. Ale to, že mě příroda fascinuje, není vůbec moje zásluha. Tak jsem se narodila, byla jsem schopna vypadnout z kočárku a viset hlavou dolů na kšírách, jen abych si mohla líp prohlídnout kolem kráčející slepici, kočku… cokoli živého.
GLYPTOSTROBUS EUROPAEUS (Brongn.) Ung. – patisovec evropský
Syn.: Taxodium europaeum Brongn.
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Helma anglického krále
Téměř každý zná jméno anglického krále Jindřicha II. Plantageneta (1133–1189). Plantagenet je přezdívka, kterou první nosil jeho otec Geoffrey, hrabě z Anjou, který se stal druhým manželem Matyldy Anglické.
Herba mythologica
Bludný kořen, otvírací bylina, všehoj, zlaté kapradí a celá řada dalších roztodivných rostlin zapustila své kořeny hluboko do našich představ o světě – přinejmenším jsme o nich alespoň všichni slyšeli. Obvykle se jim smějeme, dnešní botanika si přece dokáže s pověrami rázně poradit: všechno změří, zváží, spočítá chromozomy, spolehlivě určí zastoupení chemických látek… Ale stejně si někdy říkám, že to pořád ještě není tak úplně všechno, co bychom mohli o rostlinách vědět.
I proto jsme pro ctěné čtenáře BOTANY.cz připravili tuto novou rubriku o rostlinách podivných, magických, mýtických. Nechceme v ní přícházet s bombastickými informacemi o doložení existence těchto rostlin, to nás skutečně ani ve snu nenapadne. Chtěli bychom vám jen přiblížit, jak významnou roli hrály rostliny v životě našich předků – byla jednoduše tak ohromná, že si o nich dokonce vyprávěli mýty a pověsti.
No a u kterých rostlin začít, než u těch snad ze všech nejznámějších, tedy u biblického stromu života a u jeho souseda, který se stal údajnou prapříčinou všech našich strastí – u stromu poznání dobrého a zlého.
Herba mythologica: ADELAIDE KRACMARII Cimr. – adéla Kracmarova
Syn.: Rosa flauto-sensibila BFLM.
Česká jména: adéla Kracmarova (PSVZ. 1896), „vonazblajzlaitohočokla“ (lidové jméno)
Čeleď: Někteří botanici ji považují za odvozenou skupinu blízkou rosnatkovitým, jiní pro ni charakterizují samostatnou čeleď a řád.