Člověk žijící na venkově se často setkává s různými do přírody vysazenými rostlinami.

V přírodě najdeme mnoho rostlin, které původně žily v jiných částech světa. Mnohdy jsou to rostliny, které ani za cizokrajné nepovažujeme. Důležité je, jak dlouho už tady jsou a jak se přizpůsobily podmínkám a soužití s ostatními organismy. Dá se říci, že v značné části Evropy jsou po době ledové všechny rostliny navrátilci nebo noví příchozí. Proč se tedy zajímat o to, které rostliny se do naší přírody dostávají dnes, ať už utečou ze zahrádky, anebo je dokonce někdo vysadí?

Iva Hüttnerová je pro řadu lidí ztělesněním pohody. Její televizní pořady voní domovem a klidem, stejně tak najdeme spoustu lásky v jejích obrazech. Určitě tedy chápete, že to musela být právě ona, koho jsme oslovili v souvislosti s kmotrovstvím pro volbu Národní ohrožené rostliny. Jsme velice rádi, že naši nabídku přijala a stala se kmotrou hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica).

Tadeáš Hájek z Hájku v předmluvě k prvnímu českému vydání Matthioliova Herbáře z roku 1562 poznamenává, že rostliny se navzájem odlišují barvou, vůní a chutí, člověk rostliny potom rozlišuje zrakem, čichem, chutí a navíc dotekem. Chuť je podle Hájka pro hodnocení rostlin smyslem vůbec nejdokonalejším. Když tuto dávnou pravdu zaslechne současný botanik, zákonitě se usměje. Jakže by rozlišoval od sebe jednotlivé druhy rostlin podle chuti nebo vůně! Vždyť ani barva není znakem zrovna dokonalým, může být velmi proměnlivá i v rámci jediného druhu, navíc jinak zelená je tráva ráno, jinak večer. Dnešní botanika dospěla k rozlišovacím znakům stálejším, daleko jednoznačnějším, méně zpochybnitelným. Pak se dnešní člověk ani nemůže divit, že dřívější učenci se v hledání příbuzenských vztahů u rostlin tak často pletli.
Jenže, milí moji, je to stejně podivné! Pokud ještě v polovině 16. století rozlišovali rostliny jen podle barvy, vůně a chuti, je skoro až neuvěřitelné, že se nepletli ještě daleko více! Při vší té nedokonalosti dokázali přece naznačit příbuzenské vztahy mezi mnohými skupinami rostlin velmi solidně! Pokusme se do tohoto velkého otazníku trošku strčit, třeba nás něco napadne. Vyzkoušejme to třeba s barvou.

Životní dráha vědce, botanika, lektora, redaktora, cestovatele, světově uznávaného odborníka na ochranu přírody a mého dlouholetého kolegy Jana Čeřovského je opravdu pestrá. Ochrana přírody a ekologická výchova se nakonec stala jeho celoživotním posláním. Dlouhá léta působil profesionálně v naší i mezinárodní ochraně přírody, pracoval v sekretariátu IUCN – Mezinárodní unie na ochranu přírody ve Švýcarsku, přednášel u nás i v zahraničí, stal se prezidentem Nadace ECOPOINT, podílel se na budování Výchovně vzdělávacího střediska Rýchory, organizoval pomaturitní studium ochrany přírody, pořady pro rozhlas (zejména Meteor), koordinoval vědecké projekty… V roce 1996 se stal prvním prezidentem mezinárodního sdružení pro ochranu evropské flóry PLANTA EUROPA. V anketě o národní ohroženou rostlinu se ujal kmotrovství mateřídoušky.

Správný kmotr pro volbu Národní ohrožené rostliny by měl být člověkem rázným i přívětivým, měl by mít dobrý přehled o světě kolem, neměl by ale ztrácet ani smysl pro detail. Tak jsme si to alespoň původně naplánovali. Jestli se nám to bezezbytku podařilo, ať už rozhodnou samotní čtenáři. S jistotou ale vím, že v osobě herce Jaroslava Duška jsme takového kmotra určitě našli. Stal se kmotrem hrušně polničky (Pyrus pyraster).

Následující text je značně zkrácenou českou verzí článku, který byl poprvé uveřejněn pod názvem Adam Zalužanský’s “De sexu plantarum” (1592): an early pioneering chapter on plant sexuality.
In: Archives of Natural History 40 (2013), 244–256. Tato verze je autorským překladem.

Ve staré botanické literatuře se už pěkných pár století vyvolává duch Schwenckfeldtovy krkonošské kruhatky Matthiolovy (Cortusa matthioli). Naposledy (v roce 2003) pro ni zahořel Radovan Hendrych, který vlastním nákladem vydal obsáhlou zprávu o její existenci v těchto horách. Pár let poté jeho zprávu podrobil jazykovému rozboru Jiří Danihelka – hravě v ní našel mnohé nesrovnalosti, je snad jasné, že v tomto případě o kruhatku skutečně nešlo. Rostlina však zůstala stále neurčena.

Když byla v září 1994 objevena v jihovýchodní Austrálii wolemie vznešená (Wollemia nobilis), vyvolalo to vlnu velkého nadšení. Svět spatřil na vlastní oči organismus, o němž se obecně soudilo, že dávno vyhynul, vždyť rostl na Zemi už před 90 miliony lety. Nikoho však tehdy nenapadlo, že současně byla nalezena i nejagresivnější rostlina planety! Učiněný rostlinný tyranosaurus!

Když před Vánocemi v kostelích vystaví betlémy, zasvítí oči nejen dětem. Kdo by nemiloval tyto krásné stavby, jejich tichou radost a neokázalý lesk. Zkusme se však tentokrát podívat na české betlémy jinak. Zaměřme se na rostliny, které se v nich objevují, prohlédněme si betlémy po stránce botanické.

Motto:
… Vemte sobě své haleny a krpce,
by nás žádný nepohaňál, tak sa oblečte!
Nedbajte nic na psotu,
on miluje prostotu,
připravte jen srdce čisté – máte istotu!

Súce tedy přistrojeni, počujte,
jak vám povím, před tým Pánem tak sa chovajte:
klobúk z hlavy hneď dolů
posmykajte pospolu,
a nestojte a nebuďte jako pár volů! … ( – z moravské pastorely)

Občas si kupuji poštovní známky ve větším množství. Činím tak ale pouze tehdy, objevím-li zajímavé motivy – to abych nemusel v případě nutnosti použít známky, které jsou zrovna na pultě nebo si nechat jen natisknout červenou „známku“. Řekněte sami: je rozdíl dostat dopis s miniaturní kopií uměleckého díla nebo s inkoustovým potiskem? Jistě se dá souhlasit, že pohlednice opatřená známkou je originálnější, než pouhé rozpuštěné razítko.