Můj vztah k přírodě je opravdu kladný. Bohužel to samé většinou tvrdí i lidé, kteří dokážou jednat s přírodou podle hesla „vytěžit, ovládnout, sežrat, zpeněžit“. Ale to, že mě příroda fascinuje, není vůbec moje zásluha. Tak jsem se narodila, byla jsem schopna vypadnout z kočárku a viset hlavou dolů na kšírách, jen abych si mohla líp prohlídnout kolem kráčející slepici, kočku… cokoli živého.

Iva Hüttnerová je pro řadu lidí ztělesněním pohody. Její televizní pořady voní domovem a klidem, stejně tak najdeme spoustu lásky v jejích obrazech. Určitě tedy chápete, že to musela být právě ona, koho jsme oslovili v souvislosti s kmotrovstvím pro volbu Národní ohrožené rostliny. Jsme velice rádi, že naši nabídku přijala a stala se kmotrou hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica).

Životní dráha vědce, botanika, lektora, redaktora, cestovatele, světově uznávaného odborníka na ochranu přírody a mého dlouholetého kolegy Jana Čeřovského je opravdu pestrá. Ochrana přírody a ekologická výchova se nakonec stala jeho celoživotním posláním. Dlouhá léta působil profesionálně v naší i mezinárodní ochraně přírody, pracoval v sekretariátu IUCN – Mezinárodní unie na ochranu přírody ve Švýcarsku, přednášel u nás i v zahraničí, stal se prezidentem Nadace ECOPOINT, podílel se na budování Výchovně vzdělávacího střediska Rýchory, organizoval pomaturitní studium ochrany přírody, pořady pro rozhlas (zejména Meteor), koordinoval vědecké projekty… V roce 1996 se stal prvním prezidentem mezinárodního sdružení pro ochranu evropské flóry PLANTA EUROPA. V anketě o národní ohroženou rostlinu se ujal kmotrovství mateřídoušky.

Správný kmotr pro volbu Národní ohrožené rostliny by měl být člověkem rázným i přívětivým, měl by mít dobrý přehled o světě kolem, neměl by ale ztrácet ani smysl pro detail. Tak jsme si to alespoň původně naplánovali. Jestli se nám to bezezbytku podařilo, ať už rozhodnou samotní čtenáři. S jistotou ale vím, že v osobě herce Jaroslava Duška jsme takového kmotra určitě našli. Stal se kmotrem hrušně polničky (Pyrus pyraster).

Přiznám se, že když jsem od něj dostal první mail, byl jsem potěšen především tím, že pochází z mé rodné vísky – Ostravy. Pak jsem se ale podíval do přílohy onoho mailu na jeho ilustrace a pochopil jsem, že na tomto klučinovi se mi vůbec nebude líbit jen jeho místo narození, podobné botanické ilustrace jsem totiž u nás dosud neviděl. Naprosto svébytný rukopis spojený s dokonalým smyslem pro detail – tak bych charakterizoval to, co mě při prvém pohledu na jeho práce napadlo. Po celou dobu soutěže bylo jeho jméno skloňováno ve všech pádech, každý člen poroty si jeho obrázky prohlížel s hodně velkým zaujetím. Takže nakonec vlastně nebylo vůbec žádným překvapením, že David Vojtuš v soutěži O nejlepší botanickou ilustraci zvítězil!

Když jsem ji viděl poprvé, byl jsem vcelku překvapen – tichá, skromná, drobná holčina v černém. V té době jsem už znal její ilustrace – ty byly velmi efektní, výstavné a pestré. Odborná porota nešetřila v jejím případě pochvalnými slovy, nechyběla vyjádření jako „velmi profesionální“, „morfologicky věrné“, „na vysoké úrovni“, „originální“, „skvělé“… A ona mi při představování jen tichým hláskem řekla: „Já jsem Hanka Kostková z Brna.“ Všimli jste si už někdy, že lidé, kteří něco opravdu umí, jsou nezřídka velmi tiší?
Za své obrázky získala Hana Kostková v silné konkurenci naší soutěže O nejlepší botanickou ilustraci vynikající 3. místo.

O čtvrtém místě v soutěžích se říkává, že je tak leda cenou útěchy, po zlatu, stříbru a bronzu se na této pozici údajně udělují jenom brambory. Možná je to pravda v olympijském maratonu, v mistrovství světa ve fotbale a jiných podobných kláních, kde se hodnotí rozdíl v jednoznačně měřitelných hodnotách. V naší soutěži O nejlepší botanickou ilustraci – stejně jako v jiných uměleckých soutěžích – je však 4. příčka naprosto excelentním umístěním. Ve velmi silné konkurenci ji získala Zuzana Letovská – Holá z Prahy.

Jméno Davida Vojtuše není čtenářům BOTANY.cz a příznivcům botanické ilustrace neznámé. Seznámili jsme se s ním už při minulém ročníku naší ilustrátorské soutěže. Víme tedy, že pochází z Ostravy a je studentem Ostravské univerzity. Letos v soutěži O nejlepší botanickou ilustraci roku 2011 zaujal David opět medailovou pozici, získal skvělé 2. místo. Je tedy vlastně již dvojnásobným laureátem této soutěže!

Zdolat v soutěži O nejlepší botanickou ilustraci roku 2011 čtvrtou příčku určitě není ostudou! Přesvědčit totiž 16 porotců soutěže o svých kvalitách, bylo pro všechny účastníky velmi těžké! Vždyť jediný porotcovský hlas vlastně téměř nic neznamenal, v této soutěži bylo potřeba získat na svou stranu většinu poroty, aby soutěžící dospěl alespoň k první desítce! Toto čestné 4. místo v soutěži získala Ludmila Businská – gratulujeme jí! Požádal jsem ji o krátký rozhovor.

V letošním roce jsem dokončila studium na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, obor Fotografie. Zabývám se tvorbou internetových stránek a ve svém volném čase se velmi ráda věnuji kresbě, převážně přírodních motivů – těmito slovy se nám před časem v soutěži O nejlepší botanickou ilustraci roku 2011 představila jistá Renata Grošaftová. Přiznám se, že už jen podle tohoto krátkého povídání mne dost zaujala: osobně se totiž nesetkávám s výtvarnicky orientovanými profesionálními fotografy zrovna často! Znám vůbec nějakého takového člověka? A tak jsem se jí na vztah fotografa k ilustraci rovnou zeptal. Měl jsem k tomu skvělou příležitost – tato „malující fotografka“ totiž získala v naší botanické ilustrátorské soutěži vynikající 2. místo!

Benjamínkem soutěže O nejlepší botanickou ilustraci roku 2011 byla Tereza Samková – a to dokonce nejen tohoto ročníku. Když dorazil její mail, chvíli jsem uvažoval, jestli ji nemám zařadit do naší dětské ilustrátorské soutěže. Jenže když jsem otevřel přílohu mailu se soutěžními ilustracemi, bylo jasné, že k dětem už tato slečna určitě nepatří. Neztratila se ani mezi dospělými, porota ji nakonec udělila v letošní soutěži 3. místo.

Victor Yarema se objevil v naší ilustrátorské soutěži poněkud tajemně – v jeho prvním mailu nebylo ani jediné slovo a jméno odesilatele znělo trochu exoticky. V příloze mailu jsem ale našel kresby, které mě okamžitě zaujaly. A nebyl jsem sám, koho jeho precizní kresba okouzlila. Od odborné poroty mohl každý adept soutěže O nejlepší botanickou ilustraci roku 2011 získat maximálně 130 bodů. On jich dostal 129… Co dodat? Samozřejmě zvítězil!

Nakladatelství Granit určitě nepatří k největším nakladatelským domům u nás, je to spíše menší firma skoro rodinného typu. Je však na něm zajímavé, že jako jedno z velmi mála našich nakladatelství dokáže vydávat knihy i pro zahraničí. A kromě toho má ještě v záhlaví firmy uvedenu kouzelnou větičku „Nakladatelství knih o přírodě“. Jistě uznáte, že už jen proto si zaslouží náš zájem. A proto jsem zavítal do smíchovského sídla nakladatelství a popovídal si s jeho ředitelem Lubošem Mlčochem.

Někteří lidé se domnívají, že určování ostružiníků je nemožné a na určení se neshodnou ani specialisté, anebo že popisované druhy reálně neexistují a jsou výmyslem několika specialistů. Zeptala jsem se proto Martina Lepšího z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, který se batologií (studiem ostružiníků) zabývá, co je na tom pravdy.

Zamiloval jsem si Václava Cílka po přečtení jeho knihy Krajiny vnitřní a vnější (s úžasným podtitulem Texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablkového štrúdlu a také o tom, proč lezeme na rozhlednu). Přiznávám, že snad naprosto nejvíce mne ohromil, když v soupisu pramenů ke studiu krajiny uvedl i poslech hudby starého bakovského kantora Jiřího Ignáce Linka, rožmitálského mistra Jakuba Jana Ryby a jindřichohradeckého Adama Michny z Otradovic. Zcela si mne získal hlavně odkazem na cítolibské kantory Galinu a Kopřivu – Cítoliby u Loun jsou totiž vesničkou, kam jezdívám plakat nad starými časy, tam totiž doznívají v tichu zašlé slávy poslední akordy Kopřivova Requiem ještě dnes. Na pomyslná nebesa tedy pro mne osobně vstoupil kmotr Cílek svou literární tvorbou. Chápu však, že pro jiné může být podstatné i to, že Václav Cílek je také ředitelem Geologického ústavu Akademie věd České republiky, ekologem a klimatologem. V anketě o národní ohroženou rostlinu se stal kmotrem koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica).