Karl Rudolph se narodil 11. dubna 1881 v Teplicích do rodiny architekta Hermanna Rudolpha. Zemřel dne 2. března 1937 v Praze. Český botanik a paleobotanik.

Karl Rudolph

V rodných Teplicích navštěvoval základní školu i gymnázium, v roce 1900 pak odešel na univerzitu do Vídně. Během studia strávil také dva semestry v Jeně u profesora Stahla. Studoval botaniku, zoologii, geologii a geografii. Své sympatie však dělil především mezi geologii a botaniku, z nichž nakonec zvítězila druhá možnost – pod vedením profesora Wettsteina obhájil roku 1905 na filozofické fakultě vídeňské univerzity paleobotanickou disertaci (geologii si pak vybral jako další předmět svých rigorózních zkoušek).
Po promoci odešel Rudolph na botanický institut v Černovici (nyní jihozápadní Ukrajina) k profesoru Friedrichu Czapkovi. Zde byl zcela zaneprázdněn přestavbou institutu a vedením praktik, proto v této době vznikla pouze jedna studie vegetace okolí Černovice. Roku 1909 se Czapek přesunul do Prahy na institut rostlinné fyziologie. Rudolph zůstal v Černovici ještě jeden semestr a poté jej následoval. Nechtěl se však vydat cestou experimentální botaniky, fyziologie a biochemie rostlin jako Czapek, proto roku 1913 přestoupil na botanický institut k profesoru Günteru Beckovi von Managetta, kde zastával místo prvního asistenta. Jeho působení na institutu bylo ale brzy přerušeno první světovou válkou. Hned při první mobilizaci byl odvelen jako poručík ke svému pluku do Vysokého Mýta a odešel na východní frontu. Velice záhy, při bojích v Haliči, utrpěl vážné zranění levého oka. Na frontu se již nevrátil.
Poté Rudolph opět působil na německé univerzitě v Praze, kde se roku 1919 habilitoval pro obor systematická botanika, roku 1924 obdržel titul mimořádného profesora a roku 1931 získal stálé místo profesora paleobotaniky a fytogeografie. Na univerzitě přednášel paleobotaniku, obecnou fytogeografii a vegetaci střední Evropy a také popisnou morfologii, vedl exkurze a praktika, měl řadu studentů, kteří u něj promovali s pracemi o historii lesa a vegetace a z paleobotaniky. Byl rovněž členem několika učených společností – Německé akademie věd v Praze, zahraničním členem Societas pro flora et fauna fennica in Helsingfors a váženým členem přírodovědného spolku Isis v Drážďanech. Měl také značný podíl na založení botanické skupiny v rámci německého spolku Deutscher Verband für Heimatforschung und Heimatbildung in der Tschechoslowakischen Republik.
V IPNI je jeho jméno uváděno ve tvaru K. Rudolph.

Světového uznání dosáhl především v oblasti výzkumu rašelinišť jako zdroje informací o vývoji krajiny. Jeho zájem o tento obor byl podnícen mimo jiné také tím, jak Rudolph sám zmiňuje, že jeho rodina vlastnila uhelné doly v Krušných horách, dalším významným faktorem pak byl zcela jistě vliv Günthera Becka. Beck plánoval v Čechách rozsáhlý výzkum rašelinných ložisek, který měl poskytnout paleobotanické důkazy jak pro zrekonstruování dějin české vegetace, tak pro zformulování obecných pravidel vývoje rašelinišť. Pomyslným prvním stavebním kamenem tohoto výzkumu pak byla Rudolphova studie rašelin jižních Čech Untersuchungen über den Aufbau böhmischer Moore, která vyšla roku 1917. Jednalo se především o výzkum okolí obce Kösslersdorf (obec v okrese Jindřichův Hradec, která po druhé světové válce zcela zanikla).
Zásadní zlom v paleobotanickém bádání nastal se zavedením metod analýzy pylových zrn z rašelinných profilů. Tyto postupy rozpracoval již Lennart von Post a veřejně je představil na přednášce v Oslu roku 1916. Post však publikoval málo a navíc švédsky, proto jeho metody proslavil až o několik let později Gunnar Erdtman prací vydanou v tehdejším jazyce vědy – němčině. Bylo to roku 1921. Rudolph právě prováděl společně s Franzem Firbasem výzkumy v Krušných horách. Ještě během Vánoc 1921 provedli na Hoře Svatého Šebestiána první pokus o užití této metody a hned s ohromujícím úspěchem. S předem nečekanou jasností před badateli vyvstaly jednotlivé úseky postglaciálního vývoje lesa. S nadšením proto touto metodou analyzovali další vzorky, a přinesli tak první jednoznačný doklad vývoje vegetace krajiny situované v nezaledněném území. Prokázali, že i v těchto oblastech probíhal postglaciální vývoj vegetace obdobně jako v zaledněné Skandinávii. Podobný sled vegetace Rudolph postupně nalézal v pylovém spektru rašelinných profilů také v ostatních studovaných oblastech Čech, začalo se tak rýsovat vývojově-vegetační schéma pro postglaciál střední Evropy. Toto schéma, propracované po Rudolphově smrti Franzem Firbasem, je doposud základem středoevropských pyloanalytickych výzkumů.
Následně se musel Rudolph alespoň pokusit nalézt ložiska rašelin také v nižších polohách Čech, bohatých na xerotermní vegetaci, bohužel však velmi chudých na rašeliny či jezera. Provedl proto paleobotanický výzkum sedimentů bývalého Komořanskeho jezera u Mostu. V jeho práci zde později pokračoval velmi úspěšně Losert. Výsledky tohoto výzkumu odpověděly na řadu otázek o možných refugiích doby ledové a o stáří a rozsahu dřívějších stepních oblastí.
V létě 1925 navštívil Rudolph IV. mezinárodní fytogeografickou exkurzi ve skandinávských zemích, klasické oblasti tohoto výzkumu. Příjemným důsledkem této účasti bylo také to, že se fytogeografové z německé univerzity v Praze ujali přípravy a vedení V. exkurze (1928), která zavítala do Československa a Polska. Před konáním exkurze se Rudolph pokusil shrnout dosavadní výsledky výzkumu rašelinišť v Čechách, vznikla tak rozsáhlá práce Die bisherigen Ergebnisse der Botanischen Mooruntersuchungen in Böhmen (1928). Analýza ne méně než 75 rašelinišť umožnila velmi podrobnou představu o historii lesních porostů Čech. V obdobném rozsahu byla takováto studie zpracována pouze Postem pro jižní Švédsko, Čechy se tak staly nejlépe prozkoumanou oblastí v tomto směru ve střední Evropě. Poté již Rudolph publikoval jen krátké příspěvky k vývoji vegetace.
Roku 1930 byl vyzván k diskusi o vegetaci střední Evropy na botanickém kongresu v Cambridge. Tato diskuse byla pravděpodobně podnětem k sepsání Rudolphovy asi nejčtenější publikace Grundzüge der nacheiszeitlichen Waldgeschichte Mitteleuropas (1930). Poměrně stručná, ale dobře a jasně promyšlená práce obsahuje první tabulky pylových analýz pro jednotlivé postglaciální úseky středoevropské historie lesa.
Pylovou analýzu se Rudolph pokusil aplikovat i při výzkumu terciéru. Na rozdíl od doby poledové zde chyběl systém pylových forem, větrosprašné rostliny měly nepatrné zastoupení a rody zahrnovaly větší množství druhů. Vynaložením velké píle a úsilí však všechny tyto překážky překonal a tím dal základ mikrofloristickému výzkumu českého terciéru (Mikrofloristischen Untersuchungen tertiärer Ablagerungen im nordlichen Böhmen, 1935).
Ještě doplňme, že další z linií Rudolphova zájmu byla morfologie fosilních rostlin. První prací z této oblasti byla již jeho disertace, která se věnovala stavbě stonku psaronií a maratií, dalšími z této řady byly například studie rodu Medullosa (1922) nebo Knorripteris (1937).
Franz Firbas s Adolfem Pascherem pak na Rudolpha vzpomínají také jako na skvělého pedagoga, byl věcný, upřímný, vždy ochotný přispět radou a pomocí. Dodávají, že pro jeho studenty nemohly být šťastnější chvíle, než když jej doprovázeli na společných exkurzích nebo přímo při delším pobytu při společné práci na některém z rašelinišť.

Karl Rudolph

Zdroje:
Firbas Franz, Pascher Adolf: Karl Rudolph. Berichte de Deutschen Botanischen Geselschaft, 55, 1937, s. 277–292.
Jankovská Vlasta: Universitní profesor Karl Rudolph – rodák z Teplic v Čechách. Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích, sv. 19, 1993, s. 7–15.