Syn.: Ruellia longiflora Vahl
Čeleď: Acanthaceae Juss. – paznehtníkovité
Ruellia grandiflora
Rozšíření: Endemit Arabského poloostrova, vyskytuje se v Ománu, zejména v jižní provincii Dhofar, odkud přesahuje do Jemenu (Mahra), ale na jedné lokalitě i v severní části země ve východní části pohoří Hajar.
Ekologie: Provází především poloopadavé porosty s dominantním Anogeissus dhofarica na návětrných svazích, které jsou ovlivňovány pravidelným monzunem. Lokality vystupují až do nadmořské výšky 700 m. Květy se otvírají při západu slunce.
Ruellia grandiflora
Popis: Keřík vysoký až 1 m, větvičky jsou pokryté šedavými hvězdovitými chlupy. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, čepel je vejčitá až eliptická, 2–7 cm dlouhá a 1,5–5 cm široká, pokrytá bělavými hvězdovitými chlupy, na rubu výrazněji šedobílá, na bázi uťatá až slabě srdčitá, celokrajná, na vrcholu tupě špičatá až zaokrouhlená. Květy vyrůstají jednotlivě v paždí horních listů; kalich je trubkovitý, asi 1,5 cm dlouhý, s vejčitými cípy; koruna je řepicovitá, téměř pravidelná, smetanově bílá, s trubkou 5–10 cm dlouhou, cípy jsou ploše rozložené; tyčinky jsou 4; semeník je dvoupouzdrý. Tobolka je elipsoidní, asi 2 cm dlouhá, obsahuje větší počet diskovitých semen.
Poznámka: Blízce příbuzný druh Ruellia discifolia nebyl od tohoto druhu v minulosti důsledně oddělován. V jižním Ománu a sousední oblasti Jemenu se oba druhy vyskytují sympatricky, liší se však mimo jiné stanovištními nároky: tento druh je mezofilnější a provází stanoviště s vyšší srážkovou dotací, zatímco R. disciflora roste na vyprahlejších místech s dominantními akáciemi nebo dračincem Dracaena serrulata.
Ruellia grandiflora
Ruellia grandiflora
Ruellia grandiflora
Ruellia grandiflora
Fotografováno dne 24. 9. 2015 (Omán, gov. Dhofar, Wádí Darbat).