Georg Eberhard Rumpf (Rumphius Georgius Everhardus) se narodil v roce 1627 ve Wölfersheimu v Hessensku, zemřel 13. června 1702 na ostrově Ambon v souostroví Moluky. Původem Němec, většinu života ve službách Nizozemské východoindické společnosti, botanik, přírodovědec.

Georg Eberhard Rumpf

Narodil se za třicetileté války jako nejstarší syn stavitele z Hanau, matka byla z Kleve. Do školy chodil v Hanau, kde se učil klasickým jazykům, od mládí mluvil německy a holandsky. Odešel do ciziny, ale zprávy o jeho vojenské službě proti Portugalcům v Brazílii nejsou ověřené. Po třech letech se vrátil do Hanau, ale opět odešel do světa, v práci nizozemského cestovatele Valentijna (1666–1727) je uveden v seznamu zaměstnanců Nizozemské východoindické společnosti z roku 1656 jako praporčík na Amboině (Ambon, dnes ve východní Indonésii), kde na tzv. Ostrovech koření společnost kontrolovala obchod s hřebíčkem, skořicí, muškátovým oříškem a květem. Rumpfova vojenská smlouva skončila v roce 1657, prošel pak všemi stupni úřední hierarchie civilní správy. Zajímal se o místní přírodu a protože mluvil malajsky, vycházel dobře s domorodci. Spolupracovníci pro něj sbírali materiál, také nakupoval přírodniny od místních lidí. Začal psát o květeně a zvířeně Ambonu a věnoval se přírodovědným expedicím. Od guvernéra v Batávii měl zvláštní výjimku z povinností, aby se mohl věnovat studiu přírody. Dopisoval si s evropskými odborníky (např. Vídeň), od německé akademie Leopoldina (založena 1652) získal přezdívku Plinius Indicus. Jeho dopisy přátelům vydal profesor univerzity v Giessenu M. B. Valentini (1657–1729) v druhém díle práce Museum museorum v roce 1714 ve Frankfurtu. V roce 1670 Rumpf oslepl (pravděpodobně šedý zákal), ale pokračoval v práci na rukopise Herbarium Amboinense.
Při zemětřesení následovaném tsunami dne 17. 2. 1674 zahynuly ve zříceném domě jeho žena a dvě dcery. Dne 11. 1. 1687 požár holandské čtvrti zničil část jeho knihovny a mnoho ilustrací nakreslených před oslepnutím. Přesto pokračoval s pomocí dcer v práci, v roce 1690 dokončil rukopis a poslal ho do Nizozemska. Loď však byla potopena Francouzi. Naštěstí generální guvernér v Batávii přikázal před odesláním práci okopírovat, takže mohl Rumpf podle zachované kopie opět práci zkompletovat. Práce (12 dílů) se dostala do Nizozemska v roce 1696, ale Východoindická společnost rozhodla, že se jedná o „citlivé“ informace a práce nebyla vytištěna. Společnost přísně prosazovala zákaz publikace čehokoli o zámořských územích. Rumpf zemřel v roce 1702 a svou práci nikdy neviděl vytištěnou.
Zákaz publikace byl sice zrušen v roce 1704, ale práce nenalezla vydavatele. Velké množství informací o přírodě území se objevilo ve Valentijnově práci Oud en Nieuw Oost-Indiën (1724–26), kde byla popsána historie Nizozemské východoindické společnosti. Valentijn žil dlouho na Molukách a byl Rumpfovým přítelem. Po návratu do Dordrechtu uveřejnil v osmidílné práci také mapy území (možná díky mapám ztratili Nizozemci převahu v obchodu s kořením). Nizozemský botanik Johannes Burmann (1707–80), který studoval rostliny z Ceylonu, Amboiny a Kapska, práci Rumpfovu vydal jako Herbarium Amboinense (Amsterdam 1741–50).
Rumpf v Herbarium Amboinense uspořádal rostliny především podle užitkovosti. Začal palmami a dalšími stromy s jedlými nebo jinak využitelnými plody, pokračoval aromatickými rostlinami a kořením, dále technicky využívanými dřevinami, pokračoval keři a trvalkami, následovaly popínavé dřeviny, pak popínavé a plazivé byliny. Poslední díly byly věnovány i organismům, které jsou dnes řazeny do živočišné říše, např. korálům. Zároveň s popisem a vyobrazením uváděl často dobu květu, stanoviště, způsob pěstování. Práce je dodnes důležitým zdrojem poznatků při studiu rostlin jihovýchodní Asie. Obsahuje 695 ilustrací a uvádí se v ní asi 1200 druhů, z toho u 930 určitelných do druhu, dalších 140 na úrovni rodu. Jeho práce měla význam pro vznik binomické nomenklatury.
Kromě Het Amboinsch kruidboek = Herbarium Amboinense napsal ještě Amboinische Rariteitkamer (Vídeň, 1705), katalog jeho kabinetu kuriozit s popisy mnoha tropických měkkýšů, minerálů a fosilií (v roce 1999 vyšel anglický překlad The Ambonese Curiosity Cabinet ).

Linné ocenil jeho popisy rostlin a na jeho počest pojmenoval rod Rumphia, Anacardiaceae, dnes je to neplatné jméno. Botanická zkratka jeho jména je RUMPH. Na jeho počest byly pojmenovány např. Caryota rumphiana, Licuala runphii, Calamus rumphii, Cycas rumphii.
Georg Eberhard Rumpf