Syn.: Agaricus ochroleucus Pers., Russula citrina Gillet, Russula granulosa Cooke, Russula ochroleuca var. granulosa (Cooke) Rea
Čeleď: Russulaceae Lotsy – holubinkovité
Russula ochroleuca
Rozšíření: Je známa z Evropy.
Ekologie: Vyrůstá hojně v červnu až listopadu v listnatých i jehličnatých lesích, především na kyselých půdách.
Russula ochroleuca
Popis: Klobouk má průměr 4–11 cm, v mládí je polokulovitý, později plochý, zprohýbaný nebo mírně nálevkovitý. Okraj klobouku je hladký, u starších plodnic se může objevit slabé rýhování. Povrch klobouku je hladký, za sucha matný, za vlhka lepkavý a lesklý, má žlutookrovou barvu, někdy s oranžovým, olivovým nebo hnědavým nádechem. Pokožka je do poloviny slupitelná. Lupeny jsou v mládí husté, v dospělosti prořídlé, široce připojené, křehké, mají bělavou, smetanovou až špinavě nažloutlou barvu. Třeň je válcovitý až mírně kyjovitý, 4–8 cm vysoký, 1,5–2,5 cm tlustý, v mládí plný, ve stáří vatovitě vycpaný, má zpočátku bělavou barvu, později šedavě nažloutlou až šedavou, na spodní části hnědookrovou. Dužnina je masitá, tvrdá, pevná, má bělavou barvu, později našedlou, na řezu se zbarvuje okrově nebo rezavě. Vůně je nevýrazná, chuť mírná až slabě palčivá. Výtrusný prach je bělavý, výtrusy téměř kulovité, síťované, bradavčité, 7–11 × 6–9 µm velké.
Russula ochroleuca
Russula ochroleuca
Záměny: Podobné jsou především nejedlá holubinka žlučová (Russula fellea) se slámově žlutým třeněm a palčivou chutí a jedlá holubinka chromová (Russula claroflava), která nemá palčivou chuť a roste pod břízami.
Využití: Je většinou uváděna jako nejedlá, ale někteří houbaři ji využívají do směsí nebo k nakládání do octa.
Russula ochroleuca
Fotografováno ve dnech 5. 9. 2010 (u Roztok) a 11. 9. 2010 (u Kutné Hory).