Syn.: Russula mitis Rea
Čeleď: Russulaceae Lotsy – holubinkovité
Russula vesca
Rozšíření: Je rozšířená v celém mírném pásmu severní polokoule.
Ekologie: Vyrůstá od května do října ve světlých listnatých a smíšených lesích, v dubohabrových a také modřínových hájích, v doubravách, bučinách, hlavně pod duby a habry, někdy i v druhotných jehličnatých lesích. Objevuje se ve skupinách i jednotlivě, je hojná v nížinách a pahorkatinách.
Popis: Klobouk má průměr 4–12 cm, v mládí je polokulovitý, později klenutý až plochý, ve středu vmáčklý. Okraj klobouku je dlouho hladký, až v dospělosti krátce rýhovaný. Pokožka klobouku je hladká, holá, za sucha matná, bývá odsazená od okraje, asi do poloviny se dá snadno sloupnout. Barva je rozmytě masově růžová, s fialovými odstíny, až masově hnědá, někdy vybledlá nebo se žlutavými skvrnami. Lupeny jsou měkké, lámavé, husté, krátce sbíhají na třeň, na okraji klobouku jsou nejširší, zaoblené. Mají zpočátku bílou, později smetanovou barvu, ve stáří s rezavými skvrnami. Třeň je 5–10 cm dlouhý, 1–2,5 cm tlustý, bílý, dole je zúžený a rezavějící. Dužnina je bílá, na řezu časem rezavějící. Vůně je nevýrazná, chuť oříšková až mandlová. Výtrusný prach je bílý, výtrusy elipsoidní, jemně bradavčité, 6–7 × 5–6 µm velké.
Záměny: Podobná je především jedlá holubinka celokrajná (Russula integra) s okrovými lupeny v dospělosti. Barevně mohou holubinku mandlovou někdy připomínat také jedlé: holubinka kolčaví (Russula mustelina) z podhorských lesů a holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) s nelámavými lupeny. Podobná je i vzácná holubinka mdlá (Russula veternosa) s palčivou chutí.
Využití: Holubinka mandlová je dobrá jedlá houba, mezi holubinkami patří k nejchutnějším, je vhodná k jakékoli kuchyňské úpravě, je možné jí i sušit.
Russula vescaRussula vesca
Russula vesca
Fotografováno dne 30. 5. 2009 (v Roztockém háji).