Růže keltská (Rosaceae Juss. – růžovité) byla v minulosti nacházena na více chráněných územích Prahy. Přestože se nepochybně na řadě lokalit vyskytuje stále, aktuálními průzkumy v mnoha případech již nebyla potvrzena. Před více než 20 lety je známa z chráněných území Dolní Šárka (části Šatovka), Podbabské skály a Zlatnice, pozdějšími průzkumy nebyla zatím potvrzena. Starší nálezy ji dokládají z Chuchelského háje, a to z východního svahu háje pod kostelíkem. Zcela jistě již minulosti patří výskyt v přírodní památce V hrobech. Z doby před méně než 20 lety pocházejí údaje z chráněných území Baba, Jabloňka, Podhoří, Prokopské údolí, Radotínské skály, Radotínské údolí, Údolí Kunratického potoka, Trojská a Vizerka. V Klánovickém lese prokazatelně zanikla lokalita ve východní části, mezi železnicí a Újezdem nad Lesy. Stále je však ověřována lokalita v travinném lemu lesa severně od železnice mezi Klánovicemi a hájovnou Štamberk a blízká lokalita na běchovicko-kolodějských stráních, na světlině lesa na pravém břehu Rokytky. Je zjevné, že na řadě z těchto lokalit ustupuje a populace nebývají nijak početné – např. na známé lokalitě v Trojské roste růže keltská pouze v několika vytrvalých exemplářích. Vzhledem k větší afinitě k vápnitým substrátům by se dal větší výskyt očekávat ve vápencovém výběžku Českého krasu. Přesto např. v Prokopském údolí byl výskyt růže keltské dlouho znám pouze nálezem L. Čelakovského z konce 19. století na Dívčích hradech, nověji zde byla nalezena před méně než 10 lety.
Rozšíření na území České republiky: V teplejších krajích roztroušeně, pouze místy až hojně (zejména v Lounsko-labském středohoří, Českém krasu a východním Polabí, na Moravě v její jižní části až po Hanou a Bílé Karpaty stepní), do středních poloh zasahuje vzácně (vystupuje až do submontánního stupně). Z řady míst na západě a severu Čech chybí údaje.
Celkový areál rozšíření: Areál zahrnuje střední a jižní část Evropy, Malou Asii a Kavkaz. Ve větší části areálu je rozšíření identické s někdejším keltským osídlením.
Ekologie: Druh rostoucí na suchých, výslunných stráních, ve společenstvech nízkých xerofilních křovin a keřových lesních plášťů, často na kontaktu s teplomilnými doubravami a v teplomilných doubravách, včetně šípákových doubrav. Také na mezích, náspech a hrázích, pastvinách, travnatých místech lesostepního charakteru, v zářezech cest a na výchozech skal a vrcholových plošinách. Na výhřevných půdách, zásaditých i neutrálních, vápenitých i opukových, i jílovitých a hlinitých.
V Praze je nápadná vazba na společenstva teplomilných doubrav, popř. na společenstva suchých bylinných lemů na suchých, mělkých, skeletovitých, často vápnitých půdách. Dříve se růže keltská vyskytovala v Praze ještě na dalším (zcela odlišném) typu stanoviště – vlhkých bezkolencových loukách nebo světlinách lesů s kolísavou hladinou půdní vody. Na tomto typu stanoviště, ve východním úseku Klánovického lesa (mezi železnicí a Újezdem nad Lesy), lokalita již zanikla. Řada dnešních lokalit se nachází na půdách hlubších, těžších, relativně sušších, kyselých a polostinných.
Ohrožení a ochrana: Růže keltská patří mezi ohrožené druhy naší květeny (C3), zákonem není chráněna. V posledních několika desetiletích tento druh výrazně ustoupil až místy zcela vymizel, nejčastěji vlivem rozvinuté zemědělské velkovýroby (zcelování pozemků, rušení mezí). Dnes se četné lokality nacházejí v chráněných územích, i když i zde prokazatelně ustupuje. Cílený pravidelný monitoring populací není prováděn, údaje o jeho výskytu většinou vyplývají ze zpracovávaných průzkumů o chráněná území nebo ze zpracovávaných podkladů péče o území. Z toho důvodu by bylo vhodné provádět pravidelný monitoring, při kterém by byla zjišťována početnost populací. Růže keltská dobře snáší kosení i vypalování.
Ohrožení na území Prahy: Na území Prahy je růže keltská vázána nejčastěji na již vyhlášená chráněná území. Na těchto územích by tak tento druh neměl být bezprostředně ohrožen lidskou čínností, jako jsou například nejrůznější stavební záměry. Největší nebezpečí spočívá v pokračující sukcesi, při které dochází k zarůstání stepních ploch konkurenčně silnějšími druhy, zejména keři. Nezbytné je proto provádět vhodně nasměrované zásahy do péče o území, zejména provádět redukci keřů.
Možnosti záměny, příbuzné druhy: Růže keltská může být zaměněna za jiné druhy růží, které se od sebe v řadě případů špatně poznávají. Přesto má tento druh oproti jiným zástupcům rodu charakteristický vzhled – vytváří nízké, málo větvené keříky, vysoké sotva 0,5 metru, její polykormony jsou sice rozlehlé, ale řídké. Na rozdíl od velké většiny našich původních růží, má vnější kališní lístky zpeřené.
Fotografováno dne 30. 5. 2008 (Báň).
Projekt Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy je realizován s finančním přispěním Hlavního města Prahy.