Syn.: Salix bigemmis Hofm.
Čeleď: Salicaceae Mirbel – vrbovité
Rozšíření: Centrem rozšíření tohoto druhu jsou Alpy, ale ostrůvkovitě se vyskytuje také v Pyrenejích, severních Apeninách, v pohořích Vogézy a Schwarzwald, v Karpatech, Pobaltí a na jihozápadě Skandinávie.
V Česku je původní na východní Moravě a v Karpatech, ale jako medonosná a okrasná dřevina bývá často vysazována (například v Orlických horách, na Králickém Sněžníku, v Jeseníkách i jinde).
Ekologie: Druh se vyskytuje na březích a štěrkových náplavech horských řek a bystřin. Kvete velmi brzy – od března do dubna, což je ještě před rašením listů.
Popis: Až 12 m vysoký strom s řídkou korunou. Načervenalé nebo nazelenalé letorosty jsou v druhém roce šedomodře ojíněné a kůra zevnitř citrónově žlutá. Kopinaté až podlouhlé listy mají typicky k řapíku přirostlé palisty, které se neoddělí ani po opadu listu. Šupiny pupenů samčích květů opadávají již v zimě. Plodem je tobolka.
Záměny: Žádná jiná naše původní vrba nemá palisty srostlé s řapíkem. Zevnitř žlutou kůru má také keřovitá vrba nachová (Salix purpurea), která ale palisty vůbec nemá.
Ohrožení a ochrana: Vrba lýkovcová je zařazena mezi silně ohrožené druhy naší květeny (C2r).
Fotografovali Alena Jírová, dne 3. 6. 2008 a v dubnu 2006 (Česko, Bílé Karpaty, Lopeník); Alena Vydrová a Vít Grulich dne 16. 9. 2013 (Francie, Sollières-Sardières, niva řeky Arc).