Čeleď: Salicaceae Mirbel – vrbovité
Salix purpurea
Rozšíření: Evropa (střední a jižní), severní Afrika. Chybí ve Skandinávii a severovýchodní Evropě. Na východě po Bělorusko, na Balkáně a v západní Asii ji střídají příbuzné druhy. Vertikální rozmezí 100–2300 m n .m. V ČR roztroušeně po celém území od nížin do nižších částí horských poloh. Nejvýše na Šumavě na Knížecích pláních v 990 m n. m.
Ekologie: Roste v pobřežních křovinách a břehových porostech podél potoků, řek a vodních příkopů, na štěrkových náplavech bystřin, na minerálně bohatších kamenitých půdách, na silikátových i bazických podkladech. Diagnostický druh společenstev řádu Salicetalia purpureae.
Salix purpurea
Popis: Opadavý dvoudomý keř dosahující 2–8 m výšky. Kmínky dorůstají asi do 15 cm v průměru. Borka šedá, hladká, letorosty lysé, šedavě zelené, až nažloutlé či načervenalé. Kůra výrazně trpké chuti (zvěř tuto vrbu neokusuje), lýko nápadně žluté barvy. Pupeny střídavé, vz. vstřícné, 2–3 mm dlouhé, květní 5–7 mm dlouhé, načervenalé, lysé; kryté 1 šupinou. Listy střídavé, vzácně i vstřícné, obkopinaté; čepel 3–12 cm dlouhá, 0,8–1,2 cm široká, v dolní části celokrajná, v horní pilovitá, lysá, na líci zelená, vespod sivá či namodralá; řapík 2–4 mm dlouhý, palisty chybí. Jehnědy válcovité, 2–3 cm dlouhé, přisedlé, ohnuté. Samčí květy zdánlivě s 1 tyčinkou, nitky původně 2 tyčinek srostlé, prašníky před rozkvětem načervenalé. Samičí květy s přisedlým chlupatým, vejcovitým semeníkem, téměř bez čnělky. Tobolky vejčité asi 4 mm dlouhé. Kvete před rašením listů od dubna do května, plody dozrávají začátkem léta. Dožívá se asi 40 let.
Salix purpureaSalix purpurea
Salix purpureaSalix purpurea
Využití: Používá se ke zpevňování břehů, pěstována také ve vrbovnách pro řez proutí na košikářské účely, také v sadovnictví s několika kultivary. Ze všech zástupců rodu Salix právě vrba nachová obsahuje v kůře největší množství kyseliny salicylové. Účinky zmíněné látky byly prokazatelně známy již starověkým africkým civilizacím (Sýrie a Egypt) a v praxi jich využívala samozřejmě rovněž antická medicína – např. Hippokrates ordinoval šťávu z vrbové kůry k tišení revmatických či porodních bolestí. Ve středověku byl velmi populární odvar z vrbové kůry jako lék na horečku. Později z vrbové kůry extrahovaná látka salicin byla jedním z prvních impulsů k výrobě dnes světoznámého Aspirinu, či Acylpirinu.
Salix purpurea
Fotografováno ve dnech 9. 9. 2006 (okolí Broumarského rybníka u Opočna), 8. 4. 2007 (Slovensko, Zádielská dolina) a 5. 7. 2007 (Itálie, Rindana).